Michael von Appel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Michael Ludwig von Appel
Michael von Appel jako c. k. polní podmaršál (1910, sbírky Kongresové knihovny, USA)
Michael von Appel jako c. k. polní podmaršál (1910, sbírky Kongresové knihovny, USA)
Velitel 15. armádního sboru v Sarajevu
Ve funkci:
1911 – 1915
PředchůdceMoritz von Auffenberg
NástupceVinzenz Fox
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál pěchoty (1913), polní podmaršál (1908), generálmajor (1904)

Narození21. února 1856
Vídeň
Úmrtí1. února 1915 (ve věku 58 let)
Erdevik
RodičeLudwig Franz Mechtild Appel
Alma materTereziánská vojenská akademie
Profesevoják
CommonsMichael von Appel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michael Ludwig von Appel (21. února 1856 Vídeň1. února 1915 Erdevik, Srbsko) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil jako absolvent vojenské akademie od roku 1877, řadu let strávil v okupované Bosně a Hercegovině, kde byl nakonec velitelem 15. armádního sboru se sídlem v Sarajevu. V roce 1913 dosáhl hodnosti generála pěchoty a na začátku první světové války byl jedním z velitelů na srbské frontě. Vyznamenal se v bitvě na Drině (září 1914), již o necelý půlrok později zemřel na infekční chorobu v polním lazaretu v Srbsku.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Generál pěchoty Michael von Appel (1914)

Pocházel z rodiny s vojenskou tradicí, byl synem generálmajora Ludwiga von Appela (1809–1875). Studoval vojenskou školu v Sankt Pölten, poté absolvoval Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě a v hodnosti poručíka nastoupil službu u 52. pěšího pluku, s nímž se zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny. Později sloužil u posádek v Temešváru a Krakově, v roce 1887 dosáhl hodnosti kapitána. Několik let znovu sloužil u 52. pluku, jako major (1892) se stal šéfem štábu 28. pěší divize v Lublani. V roce 1895 byl jmenován plukovníkem, mezitím byl zařazen do důstojnického sboru generálního štábu ve Vídni a od roku 1896 byl velitelem 34. pěšího pluku v Košicích.[1]

V roce 1904 byl povýšen na generálmajora a v letech 1903–1907 velel četnictvu v okupované Bosně a Hercegovině.[2] V letech 1907–1908 byl krátce velitelem brigády ve Visegrádu a v hodnosti polního podmaršála (1908) byl povolán do Sarajeva, kde byl poté několik let velitelem 1. pěší divize.[3] V listopadu 1911 byl jmenován velitelem 15. armádního sboru v Sarajevu[4][5] a v roce 1913 dosáhl hodnosti generála pěchoty.[6][7] Na začátku první světové války byl se svým sborem začleněn do 6. armády generála Potiorka a zúčastnil se invaze do Srbska. V první fázi bojů překročil řeku Drinu, ale v důsledku rakousko-uherské porážky u Ceru musel zastavit postup a stáhnout se do výchozích pozic. V druhé fázi srbské invaze se vyznamenal v bitvě na Drině,[8] krátce poté ale zemřel na následky infekčního onemocnění v polním lazaretu v Erdeviku v Srbsku.

Tituly a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Během vojenské služby obdržel četná vyznamenání, byl držitelem velkokříže Řádu Františka Josefa, rytířem Leopoldova řádu, dále nositelem Řádu železné koruny III. třídy, Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile. Od německého císaře Viléma II. získal Řád červené orlice II. třídy s brilianty.[9] Jako velitel armádního sboru byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence (1913).[10] Od roku 1913 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 70 v Záhřebu.[11] V závěru kariéry získal prestižní Řád Marie Terezie za svou účast v bitvě na Drině.[12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1897; Vídeň, 1896; s. 199, 436 dostupné online
  2. Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1905; Vídeň, 1904; s. 164, 989dostupné online
  3. Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1910; Vídeň, 1909; s. 155, 169 dostupné online
  4. Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherského vojska 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  5. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 324, 327 dostupné online
  6. Služební postup Michaela Appela in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Vídeň, 2007; s. 5 dostupné online
  7. Seznam generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  8. Michael von Appel v bitvě na Drině dostupné online
  9. Přehled řádů a vyznamenání Michaela von Appela in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 308 dostupné online
  10. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 256 dostupné online
  11. Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 518dostupné online
  12. Michael Ludwig von Appel na webu valka.cz dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]