Metro v Londýně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Metro v Londýně
Označení stanice londýnského metra
Označení stanice londýnského metra
Délka sítě 408 km
Počet linek 12
Počet stanic 274
Datum otevření 10.ledna 1863
Parametry
Typ metra klasické metro
Rozchod kolejí 1435 mm
Přívod proudu dvě koleje
Napětí 635 V ss
Vozy a zázemí
Nasazené typy vozů Parní (do 1908)
Diesel DL81-DL83 (do 1958)
Elektrické - stále v provozu
Počet vozů {{{počet}}}
Depa Stratford Market Depot

Stonebridge Park Depot

Hainault Depot

Ruislip Depot

Northumberland Park

Waterloo Depot

Metro v Londýně, Londýnské metro (London Underground) je podzemní dráha v oblasti Velkého Londýna a blízkého okolí. Jde o kolejový systém městské hromadné dopravy a navzdory svému názvu vedou některé jeho části na úrovni země a některé úseky v podzemí. Běžně je označován jménem Tube. Metro v současnosti zahrnuje 274 stanic a více než 408 km trati. V období let 20042005 přepravilo metro rekordní počet cestujících 976 miliónů, což představuje 2 670 000 lidí denně.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Londýnské metro je nejstarší podzemní dráha na světě. První vlaky zde projely 10. ledna 1863 na lince Metropolitan Railway mezi stanicemi Paddington a Farringdon. První den bylo přepraveno 40 000 cestujících. Vlaky jezdily v odstupech 10 minut. V roce 1880 přepravilo metro 40 miliónů cestujících za rok. Brzy nato byly vybudovány další trasy a v roce 1884 byla dokončena celá trasa Circle Line.

Tehdejší vlaky byly poháněny parou, což vyžadovalo účinný systém ventilace. Pokrok v elektrické trakci později dovolil umístit dráhu do podzemí (deep-level), hlouběji než původní podpovrchové (cut-and-cover) trasy. První takováto podzemní trasa - City & South London Railway, nyní část trasy Northern Line, byla zprovozněna v roce 1890.

Na počátku 20. století provozovalo různé trasy metra šest nezávislých společností, což působilo potíže cestujícím – v mnoha místech museli vystupovat na povrch aby přešli mezi zastávkami různých společností. Rovněž náklady na provozování tohoto systému byly značné a byly hledány zdroje pro financování rozšíření tras metra na předměstí Londýna a na elektrifikaci tras, které používal parní vlaky.

Souprava metra vyjíždějící z tunelu poblíž Hendon Central. Obrázek ilustruje důvod použití slova Tube (anglicky roura) pro označení metra.

Nejdůležitějším investorem byl Američan Charles Yerkes, který 9. dubna 1902 založil Underground Electric Railways of London Company Ltd (Underground), která vlastnila mimo jiné – Metropolitan District Railway, rozestavěnou Charing Cross, Euston & Hampstead Railway (později část trasy Northern Line), Great Northern & Strand Railway, Brompton & Piccadilly Circus Railway (později základ trasy Piccadilly Line) a Baker Street & Waterloo Railway (trasa Bakerloo Line). Společnost také vlastnila mnoho tramvajových linek a London General Omnibus Company.

V roce 1933 byla založena společnost London Passenger Transport Board (LPTB). Do její správy byly začleněny Underground Group, Metropolitan Railway, městské a nezávislé autobusové a tramvajové linky, což je zhruba rozsah činností, které zajišťuje současný Transport for London (TfL). Tato společnost vytvořila plán rozvoje městské hromadné dopravy pro léta 19351940 – plán obsahoval návrh rozšíření některých linek a návrh na převzetí některých provozovatelů dopravy pod LPTB.

Po Druhé světové válce se zvyšoval rozsah dopravy. Byla vybudována trasa Victoria Line ve směru severovýchod-jihozápad přes centrum Londýna, která převzala většinu nárůstu poválečné dopravy. Trasa Piccadilly Line byla prodloužena k letišti Heathrow v roce 1977 a Jubilee Line v roce 1979.

Od ledna 2003, je londýnské metro provozováno v rámci veřejnoprávně soukromého obchodního sdružení (Public-Private Partnership - PPP). Zatímco celá infrastruktura je udržována soukromými firmami s 30letými kontrakty, metro vlastní a provozuje TfL. Síť byla rozdělena na tři části JNP (trasy Jubilee, Northern a Piccadilly – udržuje firma Tube Lines), BCV (trasy Bakerloo, Central a Victoria - udržuje firma Metronet) a SSL ( podpovrchové trasy District, Metropolitan, East London, Circle a Hammersmith & City - udržuje firma Metronet).

Jízdné[editovat | editovat zdroj]

Hlavní články o systému jízdenek v londýnské městské dopravě – Travelcard a Oyster card

V londýnském metru se používá rozdělení stanic do zón, tak jak je použito v systému TfL Travelcard. Zóna 1 je vnitřní zóna s hranicemi odpovídajícím zhruba trase Circle Line. Zóna 6 je vnější zóna, která obsahuje i stanice letiště Heathrow. Zóny 1 – 6 pokrývají celé území Velkého Londýna.

Jen několik zastávek za hranicemi Velkého Londýna je v zóně 5 a 6. Pro ostatní stanice mimo Velkého Londýna jsou vytvořeny zóny A, B, C a D. Zóna D obsahuje nejvzdálenější stanice jako například Amersham a Chesham. Zóny označené písmenem jsou použity pouze na trase Metropolitan Line.

Všeobecně platí, že čím větším počtem zón probíhá cesta, tím dražší je jízdné. Jízdné v zóně 1 je dražší, než jízdné ve vnějších zónách. Většina známých turistických pozoruhodností je dosažitelná v rámci zóny 1. Jízdenky je možno zakoupit v úředních hodinách v kancelářích TfL a v automatech.

Příklady vydávaných jízdenek (stav v roce 2005):

Jízdenky Papírové Oyster Poznámka
jedna jízda Ano Ano Papírová jízdenka je dražší.
denní jízdenka (včetně doby dopravní špičky) Ano Ne Oyster card má strop denní ceny cca o 50 pencí menší než papírová jízdenka.
denní jízdenka (mimo dopravní špičku) Ano Ne Platná od 9:30 v pracovní dny, o víkendu a svátcích celý den
třídenní jízdenka Ano Ne
týdenní jízdenka Ne Ano
měsíční jízdenka Ne Ano Je požadována registrace.
roční jízdenka Ne Ano Je požadována registrace.

Podrobné aktuální informace WWW stránky Transport for London .

Trasy[editovat | editovat zdroj]

Zóna číslo 1 londýnského metra

Londýnské metro má v současné době 292 stanic.

Trasy metra je možno rozdělit do dvou typů – podpovrchové a podzemní. Jízdní dráhy podpovrchových tras jsou v úrovni cca 5 m pod zemí a vlaky, které na nich jezdí, mají stejný profil jako vlakové soupravy na běžných železnicích. Podzemní trasy jsou v úrovni cca 20 m pod zemí a vlakové soupravy jezdí v oddělených tunelech. Tunely těchto tras mají průměr 3,56 m takže rozměry vlakových souprav jsou výrazně menší než u podpovrchových tras.

Trasy obou typů v oblastech mimo centra města vedou na povrchu, s výjimkou trasy Victoria Line, která je celá v podzemních tunelech a Waterloo & City Line, která je příliš krátká (2 km). Z celkové délky metra je v podzemních tunelech pouze 45 %.

Metro je napojeno na mezinárodní vlakové spojení Eurostar ve stanici King's Cross St. Pancras.

Trasa Piccadilly Line spojuje centrum města s letištěm Heathrow. I když je tento způsob dopravy mnohdy přeplněný a pomalejší (cca 52 minut do stanice Green Park) než Heathrow Express, je daleko levnější.

Spojení s letištěm Stansted, zajišťované Stansted Expressem, je dosažitelné ze stanic Liverpool Street (trasy Central, Circle, Hammersmith & City a Metropolitan) a Tottenham Hale (trasa Victoria). Nové spojení se Stansted ze stanice Stratford dosažitelné metrem (trasy Central a Jubilee) a DLR bylo zprovozněno v létě 2005.

Spojení s letištěm Gatwick, zajišťované Gatwick Expressem, je dosažitelné ze stanice Victoria (trasy District, Circle a Victoria).

Tabulka zachycuje trasy metra a jejich barevné označení na mapě londýnského metra, rok otevření první části a délku trasy.

Trasy londýnského metra
Jméno trasy Barva Otevřeno Typ Délka
Bakerloo Line hnědá 1906 Podzemní 23 km
Central Line červená 1900 Podzemní 74 km
Circle Line žlutá 1884 Podpovrchová 22 km
District Line tmavě zelená 1868 Podpovrchová 64 km
Hammersmith & City Line růžová 1863 Podpovrchová 14 km
Jubilee Line šedá 1979 Podzemní 36 km
Metropolitan Line purpurová 1863 Podpovrchová 67 km
Northern Line černá 1890 Podzemní 58 km
Piccadilly Line tmavě modrá 1906 Podzemní 71 km
Victoria Line světle modrá 1969 Podzemní 21 km
Waterloo & City Line zelená 1898 Podzemní 2 km

Vozový park[editovat | editovat zdroj]

Srovnání rozměrů a profilu podpovrchové soupravy (vlevo) a podzemní soupravy.

Na trasách metra se v době jeho historie používaly různé druhy souprav. Původní jednotky byly poháněny parou (zrušené od roku 1908). V současné době jsou v provozu dva druhy souprav.

Na podpovrchových trasách (Sub-Surface) jezdí soupravy, které víceméně svými rozměry odpovídají rozměrům vlaků provozovaných na běžných železničních tratích. Na podzemních trasách (Tube) jezdí jednotky s mnohem menším profilem, svými rozměry přizpůsobené rozměrům tunelů ve kterých jezdí.

Kompletní přehled vozového parku londýnského metra (anglicky).

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]