Maxmilian von Merveldt

Maxmilián Bedřich z Merveldtu
Rakouský velvyslanec ve Velké Británii
Ve funkci: 1814 – 1815
Předchůdce	Ludvík ze Starhembergu
Nástupce	Pavel III. Antonín Esterházy z Galanty
Rakouský velvyslanec v Rusku
Ve funkci: 1806 – 1808
Předchůdce	Jan Filip Stadion
Nástupce	Karel Filip ze Schwarzenbergu
Vojenská služba
Hodnost	generál jízdy (1813), polní podmaršál (1800), generálmajor (1796)
Narození	29. června 1764 Münster
Úmrtí	5. července 1815 (ve věku 51 let) Londýn
Místo pohřbení	Westminsterské opatství
Choť	Marie Terezie z Ditrichštejna (od 1807)
Rodiče	Klemens August z Merveldtu a Antonie Žofie Wolffová z Metternichu
Děti	Rudolf z Merveldtu
Profese	diplomat a důstojník
Ocenění	rytíř Vojenského řádu Marie Terezie rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského
Commons	Maxmilian von Merveldt
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maxmilian hrabě von Merveldt (29. července 1764 Münster – 5. července 1815 Londýn) byl rakouský generál a diplomat původem z Vestfálska.

Vojenská kariéra

Jako třináctiletý se stal kadetem, v sedmnácti letech byl důstojníkem švališérského pluku na hranici s Osmanskou říší. Za rakousko-turecké války byl povýšen na majora (1790) a působil ve štábu maršála Laudona. Podílel se na porážce povstání v Rakouském Nizozemí, poté se stal členem Řádu německých rytířů. Po roce stráveném v Bonnu se vrátil k armádě, kde sloužil jako pobočník generála prince Josiase Sasko-Koburského.

V čele dvou granátnických praporů zastavil francouzský útok na pravou část postavení rakouské armády v bitvě u Neerwinden, za což byl povýšen na podplukovníka (1793) a jmenován do generálního štábu. Navíc obdržel Vojenský řád Marie Terezie. Za společného anglicko-rakouského tažení ve Flandrech působil ve štábu vévody z Yorku. Úspěšně se zúčastnil bitvy u Famars, dařilo se mu i během obléhání Valenciennes. Po bitvě u Landrecy z 22. dubna 1796, kde velel pravému křídlu, byl povýšen na plukovníka. Následně se ujal velení nad švališérským plukem Karaczay, s nímž se účastnil bitvy u Wetzlaru.

Generálmajorské hodnosti se von Merveldt dočkal za útok na Uckerath. V roce 1797 byl převelen do Itálie, kde byl k ruce hraběti Bellegardemu při vyjednávání příměří. V další válce proti Francii v roce 1799 sloužil pod arcivévodou Karlem Ludvíkem. V červnu velel brigádě u Offenburku, za což obdržel hodnost polního podmaršálka. Po uzavření míru byl pověřen diplomatickými úkoly v Berlíně. V třetí koaliční válce proti Francii nahradil jako velitel sboru generála von Kienmayera, byl však poražen Davoutem u Mariazell a následně se musel stáhnout do Uher. Nepodařilo se mu spojit s hlavními rakouskými silami a díky tomu se nemohl zúčastnit rozhodující bitvy u Slavkova.

V letech 1806–1808 byl rakouským velvyslancem v ruském Petrohradu. Již roku 1808 ale nastoupil zpět do služby a převzal velení nad divizí ve Lvově. V další rakousko-francouzské válce dostal roku 1809 úkol bránit Halič. Poté působil jako velitel divize na Moravě. Roku 1813 se již v hodnosti generála jezdectva stal velitelem II. armádního sboru. S ním se zúčastnil bitvy u Lipska, kde utrpěl zranění a dostal se do rukou Francouzů. Po propuštění zatával krátce funkci velícího generála pro Moravu a Slezsko. Ke konci života působil jako velvyslanec v Británii, zemřel v roce 1815.

V roce 1807 rezignoval na členství v Řádu německých rytířů a uzavřel sňatek s hraběnkou Marií Terezií z Ditrichštejna (1768–1822), která byla předtím nešťastně provdaná za Filipa Kinského (1741–1827, byli rozvedeni až v roce 1788).

Během své kariéry obdržel řadu ocenění v Rakousku i od zahraničních panovníků. V Rakousku byl c. k. komořím (1797), jako velvyslanec v Rusku obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1806). Po bitvě u Lipska získal ruský Řád sv. Anny (1813), dále byl nositelem sardinského Řád sv. Mořice a Lazara a v roce 1814 obdržel velkokříž Leopoldova řádu.

Literatura

• HOLLINS, David. Rakouští vojevůdci za napoleonských válek. Praha: Grada, 2007. 64 s. ISBN 978-80-247-1894-1. S. 58. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Maxmilián Bedřich z Merveldtu na Wikimedia Commons
• Biografie Maximiliana von Merveldt na webu napoleon-series

Autoritní data	GND: 138144591 SUDOC: 234360070 VIAF: 88203105 WorldCat Entities: E39PBJvd3p7RRCPTHmG4QFWv73