Maximilian Loewy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Maximilian Loewy
Narození5. ledna 1875 nebo 6. ledna 1875
Zádub-Závišín
Úmrtí16. ledna 1948 (ve věku 73 let)
Mariánské Lázně
Alma materLékařská fakulta Německé univerzity v Praze
Povoláníneurolog, psychiatr a vysokoškolský učitel
ZaměstnavatelUniverzita Karlova
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Maximilian Loewy (5. ledna 1875 Zádub-Závišín, německy Hohendorf bei Marienbad16. ledna 1948 Mariánské Lázně) byl česko-rakouský lékař a univerzitní profesor židovského původu, kterému se během druhé světové války podařilo uniknout holokaustu. Zabýval se obory jako jsou psychiatrie, neurologie, balneologie a psychoanalýza. .

Život[editovat | editovat zdroj]

Maximilian Loewy po absolvování gymnázia pokračoval ve studiu medicíny na univerzitách ve Štrasburku a Praze. Po promoci působil přes léto jako lázeňský lékař a psychiatr v Mariánských lázních a v zimních měsících na psychiatrické klinice v Praze. V letech 1912 až 1914 pracoval jako neurolog v Helwánu u Káhiry. Během první světové války byl v letech 1914 až 1918 plukovním lékařem Rakousko-uherské armády a byl několikrát vyznamenán, získal mimo jiné i Karlův vojenský kříž. Od roku 1919 byl soukromým docentem v Praze a od roku 1924 řádným profesorem neurologie a psychiatrie na Karlově univerzitě. Loewy publikoval nejméně 64 vědeckých prací. Jeho manželství s Paulou, roz. Scheier (* 17. ledna 1883) bylo bezdětné.[1]

Pro svůj židovský původ byl deportován do terezínského ghetta, kam dorazil 7. května 1942. Loewy byl v ghettu považován za „prominenta“ a zde byl také 8. května 1945 osvobozen, když sem dorazily jednotky Rudé armády. Vrátil se do Mariánských Lázní, kde 16. ledna 1948 zemřel.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maximilian Loewy na německé Wikipedii.

  1. Loewy, Prof. Dr. Maximilian Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine., (německy), 2016-06-04
  2. Elsa Bernstein: Das Leben als Drama. Erinnerungen an Theresienstadt, Edition Ebersbach, Dortmund 1999, s. 183

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]