Marie Čacká

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Marie Čacká
Marie Čacká
Narození 9. března 1811
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 18. března 1882 (ve věku 71 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Povolání překladatelka a básnířka
Národnost Češi
Manžel(ka) Josef Bojislav Pichl
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Čacká (9. března 1811 Praha18. března 1882 Praha), vlastním jménem Františka Bohunka Pichlová, rozená Svobodová, byla česká spisovatelka. Od 30. let 19. století otiskovala v časopisech básně, které si pro jednoduchost a blízkost k lidové poezii získaly popularitu a byly zařazovány do zpěvníků a besedníků (sbírek básní k recitaci). Překládala z němčiny a francouzštiny. Manžel Josef Bojislav Pichl (18131888) byl lékař, novinář a spisovatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byla dcerou středoškolského profesora a obrozeneckého spisovatele Františka Svobody.[1] Rodinná výchova ji přivedla do vlasteneckých kruhů. Společně s dalšími národně uvědomělými ženami se účastnila kulturních a společenských akcí, které organizovali především Karel Slavoj Amerling a Bohuslava Rajská, pozdější manželka F. L. Čelakovského.[2][3] V té době začala uveřejňovat v časopisech básně,[4] které si rychle získaly popularitu.[5] Posílala je do redakcí pod pseudonymem (Marie Čacká) z různých měst (např. Praha, Pardubice nebo Lázně Bohdaneč. Její pravá totožnost nebyla známá.[6] Když se v roce 1844 na určitou dobu odmlčela, napsal jí Václav Bolemír Nebeský v Květech nekrolog[6][7] a lidé ji oplakávali.[8] Roku 1845 se provdala za Josefa Bojislava Pichla, lékaře a vlasteneckého novináře.[9] Ten pak, několik týdnů po uveřejnění fámy o její smrti, zaslal redakci Květů dopis, že je Marie Čacká pozdravuje a je zdráva.[6] Kým je ve skutečnosti, se ale veřejnost dověděla až roku 1858, po knižním vydání jejích básní.[10]

Spoluzakládala českou dívčí školu v Praze a určitou dobu na ní působila.[8]

V pozdějších letech, také ze zdravotních důvodů, se vzdala veřejné činnosti a soustředila se na péči o rodinu. Přátelé ji znali jako ušlechtilou, citlivou, vzdělanou paní.[2] Zemřela po krátké nemoci na „ochrnutí plic“,[11] pohřbena byla na Olšanských hřbitovech.[8]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Básně publikovala v letech 18381856 v časopisech (Česká včela, Květy, Věnec, Lumír) a v „pomněnkách“, knížkách rozdávaných na besedách a plesech.[4] Příkladem jsou Vesnické písně (Česká včela 1838)[12] a Písně Marie Čacké (Lumír 1851).[13] Získaly si oblibu prostotou, něžnou vroucností, jemností a vlastenectvím;[5] projevovala v nich vřelý mateřský cit.[2] V pozdějších letech byly zařazovány do výběrů básní vhodných k recitaci (besedníky, krasořečníky apod.).[14][15][16] Některé byly zhudebněny.[17][18]

Knižně vyšly Písně Marie Čacké (1857, s několika reedicemi).

Překládala také povídky z němčiny a francouzštiny, např.:[4][8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/) a z projektu Kramerius NK ČR (http://kramerius.nkp.cz).

  1. Soupis pražských příslušníků, Swoboda Franz Johann, 1778
  2. a b c KRÁSNOHORSKÁ, Eliška. Marie Čacká, něžná pěvkyně lásky mateřské, .... Ženské listy. 1888-03-16, roč. 10, čís. 4, s. 50. Dostupné online [cit. 2010-11-20]. 
  3. Více o tomto období viz např. STRÁNSKÁ, Olga. Ženské hnutí. K historii ženského hnutí v Čechách. Národní listy. 1914-11-15, roč. 54, čís. 314, s. 9. Dostupné online [cit. 2010-11-20]. 
  4. a b c Naši zemřelí r. 1882. Obzor. 2010-11-20, roč. 5, čís. 22, s. 366. Dostupné online [cit. 2010-11-20]. 
  5. a b BAČKOVSKÝ, František. Zevrubné dějiny českého písemnictví doby nové. Období předbřeznové. Praha: Fr. A. Urbánek, 1887. 154 s. Dostupné online. Kapitola Doba vlastenecká (1820-1848), s. 854-855. 
  6. a b c BAČKOVSKÝ, František. Obrázky z dob našeho probuzení. Praha: Frant. Bačkovský, 1890. 255 s. Dostupné online. Kapitola O některých klamech spisovatelů českých, s. 196-197. 
  7. NEBESKÝ, Wáclaw. Několik slow na památku Marie Čacké. Kwěty. 1844-07-23, roč. 11, čís. 88, s. 351. Dostupné online [cit. 2010-11-20]. 
  8. a b c d Úmrtí. Národní listy. 1882-03-21, roč. 22, čís. 79, s. 3. Dostupné online [cit. 2010-11-20]. 
  9. MUDr. Josef B. Pichl. Národní politika. 1888-03-12, roč. 6, čís. 73, s. 3. Dostupné online [cit. 2010-11-19]. 
  10. Marie Čacká. Humoristické listy. 1884-09-27, roč. 26, čís. 39, s. 324. Dostupné online [cit. 2010-11-20]. 
  11. Zřejmě zástava dechu - viz heslo „ochrnutí“ v Riegrově Slovníku naučném
  12. ČACKÁ, Maria. Wesnické pjsně. Česká včela. 1838-05-08, roč. 5, čís. 19, s. 145. Dostupné online [cit. 2010-11-20]. 
  13. ČACKÁ, Marie. Písně Marie Čacké. Lumír. 1851-02-27, roč. 1, čís. 4, s. 73. Dostupné online [cit. 2010-11-20]. 
  14. ČACKÁ, Marie. Vlast - píseň. In: PICHL, Josef Bojislav. Společenský krasořečník český. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1852. Dostupné online. Svazek Díl 2. S. 142-143.
  15. ČACKÁ, Marie. Popěvky. In: PICHL, Josef Bojislav. Společenský zpěvník český. Praha: Kateřina Jeřábková, 1859. Dostupné online. S. 106.
  16. ČACKÁ, Marie. Písně matčiny. In: DOUCHA, František. Lípový věnec. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1874. Dostupné online. Svazek Díl 2. S. 74-75.
  17. PRIMUS, Josef Ferdinand. O vlasti. In: PRIMUS, Josef Ferdinand. Zpěvník pro mládež národních a vyšších škol. Praha: Mikuláš a Krapp, 1874. Dostupné online. Svazek Sbírka 1. S. 58.
  18. BERGMANN, Adolf Josef. Zeptá-li se vás kdo dítky. Humoristické listy. 1858, roč. 1, čís. Příloha 1, s. 10-11. Dostupné online [cit. 2010-11-20]. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]