Marie Čacká

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Marie Čacká
Marie Čacká
Narození 9. března 1811
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 18. března 1882 (ve věku 71 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo odpočinku Olšanské hřbitovy
Povolání spisovatelka a básnířka
Manžel(ka) Josef Bojislav Pichl
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Čacká (9. března 1811 Praha18. března 1882 Praha), vlastním jménem Františka Bohunka Pichlová, rozená Svobodová, byla česká spisovatelka. Od 30. let 19. století otiskovala v časopisech básně, které si pro jednoduchost a blízkost k lidové poezii získaly popularitu a byly zařazovány do zpěvníků a besedníků (sbírek básní k recitaci). Překládala z němčiny a francouzštiny. Manžel Josef Bojislav Pichl (18131888) byl lékař, novinář a spisovatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byla dcerou středoškolského profesora a obrozeneckého spisovatele Františka Svobody.[1] Rodinná výchova ji přivedla do vlasteneckých kruhů. Společně s dalšími národně uvědomělými ženami se účastnila kulturních a společenských akcí, které organizovali především Karel Slavoj Amerling a Bohuslava Rajská, pozdější manželka F. L. Čelakovského.[2][3] V té době začala uveřejňovat v časopisech básně,[4] které si rychle získaly popularitu.[5] Posílala je do redakcí pod pseudonymem (Marie Čacká) z různých měst (např. Praha, Pardubice nebo Lázně Bohdaneč. Její pravá totožnost nebyla známá.[6] Když se v roce 1844 na určitou dobu odmlčela, napsal jí Václav Bolemír Nebeský v Květech nekrolog[6][7] a lidé ji oplakávali.[8] Roku 1845 se provdala za Josefa Bojislava Pichla, lékaře a vlasteneckého novináře.[9] Ten pak, několik týdnů po uveřejnění fámy o její smrti, zaslal redakci Květů dopis, že je Marie Čacká pozdravuje a je zdráva.[6] Kým je ve skutečnosti, se ale veřejnost dověděla až roku 1858, po knižním vydání jejích básní.[10]

Spoluzakládala českou dívčí školu v Praze a určitou dobu na ní působila.[8]

V pozdějších letech, také ze zdravotních důvodů, se vzdala veřejné činnosti a soustředila se na péči o rodinu. Přátelé ji znali jako ušlechtilou, citlivou, vzdělanou paní.[2] Zemřela po krátké nemoci na „ochrnutí plic“,[11] pohřbena byla na Olšanských hřbitovech.[8]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Básně publikovala v letech 18381856 v časopisech (Česká včela, Květy, Věnec, Lumír) a v „pomněnkách“, knížkách rozdávaných na besedách a plesech.[4] Příkladem jsou Vesnické písně (Česká včela 1838)[12] a Písně Marie Čacké (Lumír 1851).[13] Získaly si oblibu prostotou, něžnou vroucností, jemností a vlastenectvím;[5] projevovala v nich vřelý mateřský cit.[2] V pozdějších letech byly zařazovány do výběrů básní vhodných k recitaci (besedníky, krasořečníky apod.).[14][15][16] Některé byly zhudebněny.[17][18]

Knižně vyšly Písně Marie Čacké (1857, s několika reedicemi).

Překládala také povídky z němčiny a francouzštiny, např.:[4][8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/) a z projektu Kramerius NK ČR (http://kramerius.nkp.cz).

  1. Soupis pražských příslušníků, Swoboda Franz Johann, 1778
  2. a b c KRÁSNOHORSKÁ, Eliška. Marie Čacká, něžná pěvkyně lásky mateřské, .... Ženské listy. 1888-03-16, roč. 10, čís. 4, s. 50. Dostupné online [cit. 2010-11-20]. 
  3. Více o tomto období viz např. STRÁNSKÁ, Olga. Ženské hnutí. K historii ženského hnutí v Čechách. Národní listy. 1914-11-15, roč. 54, čís. 314, s. 9. Dostupné online [cit. 2010-11-20]. 
  4. a b c Naši zemřelí r. 1882. Obzor. 2010-11-20, roč. 5, čís. 22, s. 366. Dostupné online [cit. 2010-11-20]. 
  5. a b BAČKOVSKÝ, František. Zevrubné dějiny českého písemnictví doby nové. Období předbřeznové. Praha: Fr. A. Urbánek, 1887. 154 s. Dostupné online. Kapitola Doba vlastenecká (1820-1848), s. 854-855. 
  6. a b c BAČKOVSKÝ, František. Obrázky z dob našeho probuzení. Praha: Frant. Bačkovský, 1890. 255 s. Dostupné online. Kapitola O některých klamech spisovatelů českých, s. 196-197. 
  7. NEBESKÝ, Wáclaw. Několik slow na památku Marie Čacké. Kwěty. 1844-07-23, roč. 11, čís. 88, s. 351. Dostupné online [cit. 2010-11-20]. 
  8. a b c d Úmrtí. Národní listy. 1882-03-21, roč. 22, čís. 79, s. 3. Dostupné online [cit. 2010-11-20]. 
  9. MUDr. Josef B. Pichl. Národní politika. 1888-03-12, roč. 6, čís. 73, s. 3. Dostupné online [cit. 2010-11-19]. 
  10. Marie Čacká. Humoristické listy. 1884-09-27, roč. 26, čís. 39, s. 324. Dostupné online [cit. 2010-11-20]. 
  11. Zřejmě zástava dechu - viz heslo „ochrnutí“ v Riegrově Slovníku naučném
  12. ČACKÁ, Maria. Wesnické pjsně. Česká včela. 1838-05-08, roč. 5, čís. 19, s. 145. Dostupné online [cit. 2010-11-20]. 
  13. ČACKÁ, Marie. Písně Marie Čacké. Lumír. 1851-02-27, roč. 1, čís. 4, s. 73. Dostupné online [cit. 2010-11-20]. 
  14. ČACKÁ, Marie. Vlast - píseň. In: PICHL, Josef Bojislav. Společenský krasořečník český. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1852. Dostupné online. Svazek Díl 2. S. 142-143.
  15. ČACKÁ, Marie. Popěvky. In: PICHL, Josef Bojislav. Společenský zpěvník český. Praha: Kateřina Jeřábková, 1859. Dostupné online. S. 106.
  16. ČACKÁ, Marie. Písně matčiny. In: DOUCHA, František. Lípový věnec. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1874. Dostupné online. Svazek Díl 2. S. 74-75.
  17. PRIMUS, Josef Ferdinand. O vlasti. In: PRIMUS, Josef Ferdinand. Zpěvník pro mládež národních a vyšších škol. Praha: Mikuláš a Krapp, 1874. Dostupné online. Svazek Sbírka 1. S. 58.
  18. BERGMANN, Adolf Josef. Zeptá-li se vás kdo dítky. Humoristické listy. 1858, roč. 1, čís. Příloha 1, s. 10-11. Dostupné online [cit. 2010-11-20]. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]