František Doucha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
František Doucha
páter František Doucha
páter František Doucha
Narození31. srpna 1810
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí3. listopadu 1884 (ve věku 74 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov[1]
NárodnostČeši
Povoláníspisovatel, jazykovědec, muzikolog, básník, překladatel, katolický kněz, kněz a bibliograf
Nábož. vyznáníkatolická církev
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Páter František Doucha (31. srpna 1810, Praha-Malá Strana[2]3. listopadu 1884, Praha[3]) byl český katolický kněz, spisovatel, překladatel a bibliograf. Spolu s Karlem Aloisem Vinařickým bývá označován za zakladatele české literatury pro děti.

Život[editovat | editovat zdroj]

Dům U Dvou fendrychů (U dvou praporečníků) na Malé Straně, rodný dům Františka Douchy (Karmelitská 374/23).
Viktor Oliva: Památce Františka Douchy

Překládal ze 14 jazyků (knižně mj. výbor z Božské komedie a devět Shakespearových dramat), ale jeho překlady, dříve vysoko hodnoceny,[4] byly dnes většinou nahrazeny překlady zdařilejšími. Jeho význam je časový a tkví především ve tvorbě pro děti (vydal přes 80 děl pro mládež), která měla především výchovnou (didaktickou, katechetickou) funkci.

Z dnešního pohledu se jeho převážně mravokárné verše pro děti jeví jako vyhraněně didakticky schematizované. Podle některých názorů byla mravokárná schematičnost poezie 19. století v jeho tvorbě přivedena k dokonalosti, podle jiných nejsou jeho verše tak schematické ani ve formě, ani v obsahu jako díla jeho předchůdců, mj. proto, že bere v potaz i psychologii dítěte.

Dále sbíral lidové písně, podílel se na Jungmannově a Kottově slovníku, byl uznávaným znalcem lužické srbštiny a lužickosrbské literatury.[5]

František Doucha zemřel v Praze dne 3. listopadu 1884[6] a byl pochován na Vyšehradském hřbitově.[7]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Kniha dítek (1851)
  • Poupátka (1855)
  • Mlsálek (1856)
  • Bludičky, kniha k napomínání dítek (1858)
  • Polní kytička (1861)
  • Zpěvomil, to jest písně nejvíce školní a některé jiného druhu, s nápěvy od rozličných skladatelův (1876)
  • Květný sádek (1881)

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Bibliografické práce[editovat | editovat zdroj]

  • Knihopisný slovník československý za léta 1774–1864

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BENEŠ, Josef. Ač zemřeli ještě mluví : Medailony českých katolických vlasteneckých kněží. Praha: Česká katolická charita, 1964. 449 s. S. 343–350. 
  • Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež / redakce Otakar Chaloupka. Praha: Albatros, 1985. S. 78–81. 
  • Dějiny české literatury. 2., Literatura národního obrození / Redaktor svazku Felix Vodička. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1960. 684 s. S. 607–608. 
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G.. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 591–595. 
  • Novák, J. V., Novák, Arne: Přehledné dějiny literatury české, 1936–1939
  • O. Chaloupka, J. Voráček: Kontury české literatury pro děti a mládež, 1984
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 14. sešit : Dot–Dvo. Praha: Libri, 2011. 339–466 s. ISBN 978-80-7277-451-7. S. 348–349. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]