Margarethe Ferraris-Kohnová

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Margarethe Ferraris-Szabo
Margarethe Ferraris-Kohnová v roce 1933
Margarethe Ferraris-Kohnová v roce 1933
Rodné jménoMargarethe Kohnová
Narození16. května 1903
Vídeň Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtípo roce 1948
? Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Národnostrakouská
Povolánísportovkyně, pilotka
ChoťPaul Kohn
DětiTom Karen[1]
RodičeArthur Ferraris[1]
PříbuzníTom Karen (syn)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Margarethe Ferrais-Kohnová (rozená Ferraris-Szabo, provdaná Kohnová, 16. května 1903 Vídeň[2] – po roce 1948) byla česká-rakouská sportovní a akrobatická pilotka, manželka brněnského podnikatele a průmyslníka Paula Kohna a majitelka dvou vlastních letadel, průkopnice zastoupení žen v letectví. Byla rovněž jednou z prvních držitelek pilotního průkazu na Moravě, aktivní členkou Moravskoslezského aeroklubu a držitelkou řady československých ženských leteckých rekordů. Byla matkou britského automobilového designéra Toma Karena.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako Margarethe Ferraris-Szabo ve Vídni v rakouské katolické rodině s částečně uherským původem. Jejím otcem byl uherský malíř Arthur von Ferraris. Provdala se zde roku 1923 za majetného brněnského podnikatele židovského původu Paula Kohna[3], majitele cihelny v Brně-Bohunicích a společníka společnosti Leo Czech und Comp., výroba portlandského cementu v Brně-Maloměřicích.[4] Společně žili rodinné vile v Brně, založili rodinu.

Pilotkou[editovat | editovat zdroj]

Margarethe Ferraris-Kohnová (vlevo) a Karla Exnerová před strojem Letov Š-39, listopad 1933

Oba manželé byli nadšenci do letectví a měli v osobním vlastnictví několik letadel. Oba vstoupili do Moravskoslezského aeroklubu. Ferraris-Kohnová získala pilotní průkaz okolo roku 1930. (první československý průkaz získala roku 1930 Anežka Šedivcová-Formánková na borském letišti v Plzni). S manželem zakoupili nově vyráběný stroj Letov Š-39 s motorem Polaris. Se stejným typem letadla dosáhl mjr. Josef Heřmanský 9. prosince 1932 v kategorii lehkých letadel do 400 kg československého výškového rekordu, když vzlétl do výše 5137 m.[5] celkem vytvořil ještě 4 národní, výškové rekordy.[6] Následujícího roku vytvořila Ferraris-Kohnová 6 ženských rekordů,[7] včetně překonání několika rekordů Heřmanovského. Létala také v posádce s kopilotkou Karlou Exnerovou[8], rovněž členkou Moravskoslezského aeroklubu. Celkem se v roce 1933 u tohoto typu uvádí 10 nových národních rekordů v rychlosti a dostupu.[9]

Účastnila se též národních i mezinárodních soutěží: na II. meetingu na mokotovském letišti u Varšavy v roce 1933 dosáhla na Š-39[10] I. ceny ve hvězdicovém letu, za což získala Cenu polského ministerského předsedy, Cenu ministra zahraničních věcí, Cenu dámského komité pro stavbu letadla na příští Challenge a Cenu peněžitou (500 Zł.) Varšavského aeroklubu.[11] Mítinku se na stejném vlastním stroji účastnil též generální ředitel továrny Walter a spol. a soukromý pilot Antonín Kumpera.[12]

Se svým manželem vedle vlastnili každý vlastní stroj Š-39, Ferraris-Kohnová pak ještě sportovní letoun Přibyl-Blecha P.B.5, rovněž československé výroby.

Po roce 1939[editovat | editovat zdroj]

Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava a Slovenského státu roku 1939 se z důvodu rostoucí perzekuce se kvůli židovskému původu protektorátními úřady pod vlivem tzv. Norimberských zákonů se svým manželem nuceně rozvedla. Rodina Paula Kohna poté po složitých peripetiích s doklady a vízy emigrovala do Francie, Portugalska a nakonec do Velké Británie. Jejich majetek v Brně byl tzv. arizován. Po skončení druhé světové války se Kohn v Československu marně dožadoval vrácení rodinného majetku. Zemřel roku 1951. Rodina pak zůstala v emigraci ve Spojeném království.

Její syn Tom Karen se stal slavným britským automobilovým designérem[13].

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b The Daily Telegraph. Londýn, Thajsko. 9. ledna 2023. Dostupné online.
  2. ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2021-03-14]. Dostupné online. 
  3. ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2021-03-14]. Dostupné online. 
  4. ↑ LOSKOTOVÁ, Irena dr. Paul/Pavel Kohn [online]. Brno: Encyklopedie města Brna (Muzeum města Brna), 2020-02-20 [cit. 2020-04-01]. Dostupné online. 
  5. ↑ Dosažené československé národní rekordy letecké v roce 1932. Letectví. Leden 1933, roč. 13. (1933), čís. 1, s. 23. Dostupné online. 
  6. ↑ Dosažené československé národní rekordy letecké v roce 1932. Letectví. Leden 1932, roč. XIII. (1933), čís. 1, s. 23–24. Dostupné online. 
  7. ↑ Vojenská továrna na letadla. Letec. 1936-03-01, roč. 12. (1936), čís. 3, s. 59. Dostupné online. 
  8. ↑ WWW.INCAD.CZ, INCAD. Letectví: ilustrovaný časopis pro techniku, dopravu a sport. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  9. ↑ PAVLŮSEK, Alois. Sportovní a cvičná letadla. I. vyd. Brno/Praha: CPress v Albatros Media, 2016. 128 s. ISBN 978-80-264-1146-8. S. 33–34. 
  10. ↑ LOSKOTOVÁ, Irena dr. Margarethe Kohnová [online]. Brno: Encyklopedie města Brna (Muzeum města Brna), 2019-01-06 [cit. 2020-04-01]. Dostupné online. 
  11. ↑ Účast československých letců na varšavském meetingu. Letectví. Červen 1933, roč. XIII. (1933), čís. 6, s. 176–177. Dostupné online. 
  12. ↑ Sportovní letadlo Š-39. Letectví. Leden 1934, roč. 14. (1934), čís. 1, s. 21. Dostupné online. 
  13. ↑ Designér papamobilu pochází z Československa. Teď vystavuje v Londýně a žádá o český pas. ČT24 [online]. [cit. 2021-03-14]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Margarethe_Ferraris-Kohnová&oldid=22032649“