Marcel z Paříže

Svatý; Marcel z Paříže
	Socha sv. Marcela na portálu katedrály Notre-Dame v Paříži
biskup
Narození	4. století?; Île de la Cité
Úmrtí	436?; Île de la Cité
Svátek	1. listopad (římskokatolická církev)
Místo pohřbení	v Paříži
Vyznání	katolická církev
Úřady	9. biskup pařížský
Uctíván církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství
Atributy	biskupská berla, drak
Patronem	Paříže
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Marcel z Paříže (francouzsky Saint Marcel, nar. v Paříži, zemřel 1. listopadu 436 (?) tamtéž) je francouzský světec, který je uznáván jako jeden ze čtyř patronů města Paříže. Svatý Marcel byl devátým pařížským biskupem. Dle Římského martyrologia připadá jeho oficiální svátek na 1. listopad.^[1] Jelikož se tento den slaví svátek Všech svatých, na který navazuje Vzpomínka na všechny věrné zemřelé, připomíná se ve Francii až 3. listopadu.

Život a legenda

Marcel se narodil v Paříži, ale datum jeho narození není známo. Pravděpodobně jej vysvětil na kněze biskup Prudentius, který zastával úřad v roce 417 a po kterém Marcel nastoupil do úřadu.

Podle legendy, kterou v 6. století na žádost sv. Germana (Heřmana) z Paříže (496-576) sepsal Venantius Fortunatus (530-609), Marcel zastával svůj úřad s oddaností, obracel hříšníky, poučoval nevědomé a věnoval se ošetřování nemocných.

Marcel zemřel v Paříži, přesné datum není známo. Různé prameny kladou úmrtí na počátek 5. století, 1. listopadu 436 nebo do období kolem roku 430. Byl pohřben na hřbitově ležícím mimo obydlenou oblast jižně od města. Nad jeho hrobem byla v 5. století nebo na začátku 6. století vybudována kaple Saint-Marcel, nejstarší písemně doložený křesťanský svatostánek v Paříži („senior ecclesia in vico Parisiorum“, Řehoř z Tours). Od něj se později odvodil název zdejšího předměstí - Faubourg Saint-Marcel.

Císař Karel IV. získal část ostatků sv. Marcela a v roce 1368 daroval tyto ostatky katedrále svatého Víta v Praze.^[2]

Zázraky

Svatá legenda mu přičítá četné zázraky. Marcel se měl dotknout žhavého železa neporušenou rukou a měl proměnit vodu ze Seiny ve víno. Nejznámější z jeho skutků je však zkrocení draka. Na hřbitově v jižním předměstí v hrobu cizoložnice žil drak, který terorizoval obyvatelstvo. Marcel shromáždil lid a šel v jeho čele na hřbitov. Nebojácně přistoupil k drakovi a udeřil jej třikrát po hlavě svou berlou. Ten sklonil uctivě hlavu a Marcel mu uvázal kolem krku šálu. Vyvedl ho ven a nařídil mu, aby odešel do pouště nebo do moře. Od té doby draka nikdo neviděl.

Jsou zaznamenané též zázraky nad jeho hrobem; ten se stal brzy cílem poutníků z Paříže a okolí, kteří hledali pomoc při uzdravení.

Ikonografie

Marcel bývá zobrazován s berlou a drakem. V Paříži se jeho socha nachází na prostředním pilíři jižního portálu hlavního průčelí katedrály Notre-Dame. Je zobrazen ve chvíli, kdy Marcel zaráží svou berlu do tlamy draka, který se plazí z hrobu cizoložnice. Další sochy nad ním znázorňují další výjevy z jeho života.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marcellus von Paris na německé Wikipedii.

↑ BENEDIKT XIV. Martyrologium Romanum: Gregorii papae XIII jussu editum Urbani VIII et Clementis X auctoritate recognitum ac deinde anno MDCCXLIX Benedicti XIV opera ac studio emendatum et auctum. [Roma]: Typis Polyglottis Vaticanis, 1930. 566 s. [Viz str. 268.]
↑ EKERT, František. Církev vítězná: životy Svatých a Světic Božích. 4. svazek. V Praze: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1899. 861 s. [Viz str. 325.]

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Marcel z Paříže na Wikimedia Commons
(francouzsky) Životopis sv. Marcela z Paříže
(francouzsky) Socha sv. Marcela na fasádě Notre-Dame Archivováno 30. 9. 2007 na Wayback Machine.
(francouzsky) Výjevy ze života sv. Marcela na portálu sv. Anny Notre-Dame Archivováno 30. 9. 2007 na Wayback Machine.
(německy) Bibliografie ke sv. Marcelovi z Paříže

9. biskup pařížský
Předchůdce: Prudentius	? - 436 Marcel z Paříže	Nástupce: Vivianus

[1] BENEDIKT XIV. Martyrologium Romanum: Gregorii papae XIII jussu editum Urbani VIII et Clementis X auctoritate recognitum ac deinde anno MDCCXLIX Benedicti XIV opera ac studio emendatum et auctum. [Roma]: Typis Polyglottis Vaticanis, 1930. 566 s. [Viz str. 268.]

[2] EKERT, František. Církev vítězná: životy Svatých a Světic Božích. 4. svazek. V Praze: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1899. 861 s. [Viz str. 325.]

[1]

[2]