Malé Hydčice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Malé Hydčice
Stavení čp. 6
Stavení čp. 6
Lokalita
Charakter malá vesnice
Obec Malý Bor
Okres Klatovy
Kraj Plzeňský kraj
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 7 (2011)[1]
Katastrální území Malé Hydčice (0,93 km²)
PSČ 341 01
Počet domů 9 (2011)[1]
Malé Hydčice
Malé Hydčice
Další údaje
Kód části obce 39217
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Malé Hydčice jsou malá ves ležící na levém břehu řeky Otavy, dnes část obce Malý Bor.

Název[editovat | editovat zdroj]

Jméno Hydčice = ves lidí Hýdkových, je jméno slovanského základu, rus. gídkij. V minulosti jména ve tvaru: Hidchice (1045), Hinczicz Minor (1331), Hydczicz (1346), Hydczicze Minor (1406), Hyczicze stransky (1558), Maly Hycžicze (1654), Hyčice Malé (1884).[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší doložené osídlení poblíž Malých Hydčic je nad strání za dnešním č.p. 10, kde byly nalezeny střepy a dále se na kamenném závětří „Na škálách“ nalezlo více kamenných sekyrek z mladší doby bronzové.

Podle hypotéz inspirovaných Kosmovou kronikou je možné vznik souvislého osídlení středního Pootaví datovat do první poloviny 11. století, kdy kníže Břetislav I. spolu s ostatky sv. Vojtěcha přivezl 1. září roku 1039 z Polska bohatou válečnou kořist, jejíž součástí byla početná komunita zajatců. Tito mohli být určeni k osídlení zdejšího kraje. Pro tento názor hovoří i sídelní názvosloví (Katovice, Volyně apod). I samotné jméno Hydčice, odvozené od jmenného základu, tuto teorii podporuje.

Středověk[editovat | editovat zdroj]

Vůbec první zmínkou o Hydčicích je darovací dekret knížete Břetislava I. z 18. října 1045 při příležitosti úmrtí pošumavského poustevníka Vintíře, jež byl pohřben v břevnovském klášteře v Praze. Břevnovský klášter byl v této souvislosti obdarován územím na jihozápadě Čech. I když někteří historici pravost dekretu zpochybňují, (ale pouze s odkazem na pravděpodobný opis z listiny pravé[2]) obsahuje ve výčtu darovaného území i výslovné darování „… Hydčice i ves téhož jména Hydčice s řekou…“ (latinsky …Hidchice et ibidem villam eiusdem nominis Hidchice cum flumine… [3]). Tato trochu neobvyklá formulace a také fakt, že v darovacím seznamu jsou Hydčice uvedeny na prvním místě, bývá vysvětlováno možnou existencí tvrze na místě někdejší vesnice. Zároveň bývá zvažováno, na kterém břehu by to přicházelo v úvahu. Pravá strana řeky, na níž se nacházejí Velké Hydčice, je příznivější místo pro běžné osídlení s povlovným svahem, na malohydčické straně je ostřejší břeh s vyvýšeným prahem, který je naopak vhodnější k obranným účelům.

Ve 20. a 30. letech 14. století zřejmě na určitý čas přenechal král Jan Lucemburský Malé Hydčice Vilémovi z Landštejna. Ukazuje to moc české šlechty v té době, kdy manipulovala králem pro své zájmy. Dokládá to výnos z 19. srpna 1331, kdy král Jan Lucemburský potvrzuje mj. i ves Malé Hydčice ve vlastnictví břevnovského kláštera a cit: „… pročež rušíme listiny, které jsme vystavili nepříliš prozřetelně našemu důvěrníkovi Vilému z Landštejna a jeho dědicům o těch zmíněných statcích…“.[4] Při břevnovském klášteře je ves uváděna ještě v soupisu roku 1346 a naposledy roku 1406, ovšem až roku 1420 přešla do vlastnictví pánů z Ryžemberka.[5]

Novověk[editovat | editovat zdroj]

Roku 1543 byly dědičně prodány a při prodeji panství rabského roku 1549 byly ponechány při panství horažďovickém.[6] V roce 1558 je ves už uvedena jako součást horažďovického panství, podobně i roku 1594. Další doložená historická fakta jsou z roku 1654, kdy berní rula uvádí v roce 1653 v Malých Hydčicích po třicetileté válce jediný osídlený grunt Jana Němce s obdělávanými 28 strychy zemědělské půdy a jako nového usedlíka téhož roku Jana Bryzka s 24 strychy. V roce 1654 přibyl na ves Jakub Drštka s 26 strychy. Jelikož berní rula uvádí jejich půdní obhospodařování u každého nad 20 strychů (1 strych = cca 0,24 ha) a rovněž pro rovnoměrné až systematické střídání pozemkových parcel lze předpokládat, že obsadili již existující, ale opuštěná hospodářství. Revizitace berní ruly z roku 1676 uvádí u Jakuba už přízvisko Sládek, což má nejpravděpodobnější vysvětlení, že přijal původní jméno gruntu.

Během následujících staletí se rozrostl počet stavení ve vsi na cca 9, a to částečně dělením pro výměnky a výstavbou čelední. Ve vsi byl rovněž pro příznivou polohu vybudován mlýn s říčním jezem. Druhá polovina 19. století zaznamenala ve vesnici intenzívní hospodářský rozvoj a to zřejmě jako následek zrušení roboty a souvisejících vztahů, přispělo i vyvazování půdy z panského vlastnictví. Vznikly dvě cihelny, u hospodářství Panušků a poté u hospodářství Janečků. Na návsi stála dřevěná kaplička, jejíž zvon visí dnes v kapličce v Týnci u Horažďovic. Od roku 1850 byla zřízeno obecní uspořádání a Malé Hydčice jsou od roku 1869 osada obce Bojanovice v tehdejším okrese Strakonice, a to až do 50. let 20. století. Dnes jsou Malé Hydčice součástí obce Malý Bor.

20. století[editovat | editovat zdroj]

20. století bylo v Malých Hydčicích velmi převratným obdobím. V první světové válce snad každé stavení mělo své válečné oběti. Těžkým obdobím byla rovněž meziválečná krize, následovaná německou okupací a nástupem komunismu.

Temným okamžikem Malých Hydčic byl 6. srpen 1952, kdy byly kolchozníky zlikvidovány tři klíčové zemědělské usedlosti. Pamětníci toho dne uvádějí: „… Jakoby už od rána visela ve vzduchu zlověstná předtucha věcí příštích. Pak se na horizontu od Újezda objevilo mračno prachu za sílícího dusotu, pak stádo dobytka, za ním chvátali kolchozníci, pak děti a pak i psi…“ Následovalo období ještě horší, jak tvrdí pamětníci, než za německé okupace, nevyjímaje ani věznění a násilné vystěhování (Vojtěch Panuška). Jez mlýna byl zcela v tehdejším duchu ponechán devastaci a následně zbořen. Cihelnu Josefa Janečka nechali kolchozníci zavézt odpadky atd. Obdobně jako i jinde na venkově se Malé Hydčice vylidnily na cca 12 obyvatel v roce 1989, rozsáhlá devastace majetku postihla největší usedlosti a osídlení vsi získalo ráz chalupářský. Po roce 1989, kdy s pádem komunistického režimu bylo možno navázat na zpřetrhané tradice, se život do vsi pomalu opět vrací. Dnes je trvale obydleno 6 stavení, 3 objekty jsou užívány rekreačně, tři subjekty ve vsi vyvíjejí zemědělskou aktivitu na soukromé bázi a v roce 2011 zde trvale žilo sedm obyvatel.[7]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. a b PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (A–H). Svazek I. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. 
  3. Codex diplomaticus et epistolaris Regni Bohemiae. Eds. Gustav Friedrich, Praha, 1904.
  4. Josef Emler: Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae. Praha, 1890, str. 700–701.
  5. Ottův slovník naučný.
  6. August Sedláček: Místopisný slovník historický Království českého.
  7. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 232.