Přeskočit na obsah

Maják Stiff

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Maják Stiff
Maják Stiff (23. června 2008)
Souřadnice
Zřízení1699
Datum prvního svícení1700
První stavbakámen
Automatizován1991
Označení/KonfiguraceARLHS: FRA036
Amiralty: A1842
List of Lights: 2440
NGA:113-16
VýškaVýška věže: 32,40 metr
Výška světla: 85 metr
Originální čočkafirst order Fresnel lens
Současná čočkafirst order Fresnel lens
Dosah22 námořní míle
CharakteristikaFl(2) R 20s
Map
Kód památkyPA29000052

Maják Stiff (francouzsky Phare du Stiff) je činný maják postavený v roce 1695 na vrcholu útesu na severním konci ostrova Ouessant v Atlantském oceánu poblíž západního pobřeží Bretaně v departementu Finistère ve Francii. Od 12. července 2011 je maják zapsán na seznamu francouzských historických památek.[1] V roce 1699 se Sébastien Le Prestre de Vauban rozhodl postavit maják na mysu Stiff – nejvyšším bodě ostrova Ouessant. Věž byla realizována jako dvojitá pro lepší identifikaci z moře. Maják Stiff je po majáku Cordouanu druhým nejstarším majákem ve Francii a má dosvit přibližně 24 nm (přibližně 44,5 km).[2]

Maják byl postaven na příkaz vrchního vojenského inženýra Ludvíka XIV. markýze de Vaubana. Architektem byl inženýr Seignelay. Postaven byl inženýrem Molardem v roce 1695 (do roku 1699 stála pouze jedna věž) a rozsvícen v roce 1700. Až do roku 1820, kdy byla instalována první lucerna s českým sklem a s Argandovými lampami, byl používán otevřený oheň. Jako palivo sloužilo dřevěné uhlí[3] a od roku 1820 směs rybího a řepkového oleje, od roku 1889 petrolej.[4] V roce 1831 byla přidána současná lucerna a jedna z prvních velkých Fresnelových čoček. V roce 1957 byl maják elektrifikován. Strážci na majáku pracovali až do roku 1993.[5] Maják je automatizován a dálkově řízem z majáku Créac'h.[4] V letech 2013–2014 byl maják rekonstruován podle projektu Marie-Suzanne de Ponthaud, hlavní architektky Monuments Historiques.[3]

Maják Stiff slouží k orientaci námořníků připlouvajících z otevřeného moře nebo ze severní Finistère a také těch, kteří míří na Ushant. Maják se skládá ze dvou přilehlých zkosených kuželovitých žulových věží směřujících od severovýchodu k jihovýchodu. Věže jsou ukončeny ochozy a lucernou. V lucerně byla instalována Fresnelova čočka 1. řádu z roku 1863, která byla dovezena v roce 1888 z majáku Créac'h. V jihovýchodní, která je větší a v níž se nacházela ubytovna strážců a sklady, je na přistavěném čtyřmetrovém podstavci z neomítaného kamene umístěna lucerna a výkonnější čočka z roku 1926. Užší severovýchodní věž obsahuje točité schodiště a je zakončena polokulovitou kopulí. Věže jsou natřeny bílou barvou, lucerna je černá. U majáku stojí dva jednopatrové domky strážců majáku.[5][3]

Pro návštěvníky je maják přístupný v červenci a srpnu.[6]

  • Charakteristika: Fl(2) R 20s (dva záblesky červeného světla v intervalu 20 sekund)[7]
  • Výška světelného zdroje: 89,10 m n. m.[3]
  • Výška věže (s lucernou): 32,40 m[3]
  • Optika: čtyř panelová otočná čočka s lampou 250 W, ohnisková vzdálenost je 0,7 m (odpovídá Fresnelově čočce 2. řádu)
  • Dosvit: 22 nm[7]

Označení

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Phare du Stiff na německé Wikipedii.

  1. Phare du Stiff. POP : la plateforme ouverte du patrimoine [online]. Ministrére de la Culture (France) [cit. 2024-08-15]. Dostupné online. 
  2. FAILLE, René. Cordouan, les Baleines, Chassiron: les trois plus anciens phares de France. 2. vyd. Chauray: Patrimoines & médias, 1993. 255 s. ISBN 978-2-910137-02-1. 
  3. a b c d e Phare du Stiff. Direction Interrégionale de la Mer Nord Atlantique Manche Ouest [online]. 2017-05-02 [cit. 2024-08-15]. Dostupné online. (francouzsky) 
  4. a b Phare du Stiff. ot-ouessant.fr [online]. [cit. 2024-08-15]. Dostupné online. (francouzsky) 
  5. a b c Lighthouses of France: Western Finistère. www.ibiblio.org [online]. [cit. 2024-08-15]. Dostupné online. 
  6. Phare du Stiff. ot-ouessant.fr [online]. [cit. 2024-08-15]. Dostupné online. (francouzsky) 
  7. a b c Maritime Safety Information. msi.nga.mil [online]. [cit. 2024-08-15]. Dostupné online. 
  8. wlol.arlhs.com [online]. [cit. 2024-08-15]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]