Makleja srdčitá
 Makleja srdčitá | |
|---|---|
 Makleja srdčitá (Macleaya cordata) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | pryskyřníkotvaré (Ranunculales) |
| Čeleď | makovité (Papaveraceae) |
| Rod | makleja (Macleaya) |
| Binomické jméno | |
| Macleaya cordata (Willd.) R. Br., 1826 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Makleja srdčitá (Macleaya cordata) je statná, okolo 2,5 metrů vysoká, vytrvalá bylina kvetoucí drobnými, načervenalými květy uspořádanými v dlouhých latách. Je jedním ze dvou druhů rodu makleja a ze své domoviny na Dálném východě, z Číny, Japonska a Tchaj-wanu, byla do Evropy a Severní Ameriky přivezena jako okrasná rostlina.[1][2][3]
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
Roste v hlubokých, výživných, lehčích půdách v řídkých listnatých lesích, houštinách, na neobdělávaných polích, na březích rybníků či vodních toků i podél cest. Vyskytuje se v nadmořské výšce do 800 m. Při pěstování v zahradách a parcích se občas dostává do volné přírody, kde vytrvává a rozšiřuje se. Středoevropskou zimu spolehlivě přečkává.
Statná lodyha na podzim usychá a v květnu začíná rašit nová, při opožděných jarních mrazících někdy omrzne. Kvete od července do září a přes svou výšku se nevyvrací a nepotřebuje oporu. Preferuje polostín a mírně vlhké stanoviště, stejně dobře však roste na slunci. V nadzemní části jsou mléčnice a rostlina po poranění roní oranžově hnědý latex, které může vyvolat podráždění kůže.[1][2]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Vytrvalá rostlina vysoká 2 až 3 metry, která má lodyhu přímou, šedozelenou, na bázi dřevnatějící, pevnou, lysou a dutou. Lodyha vyrůstá z mohutného oddenku a rozvětvuje se až nahoře v květenstvích, Je porostlá statnými listy s řapíky 5 až 15 cm dlouhými a s čepelemi v obryse široce vejčitými až okrouhlými, které mívají v průměru 15 až 25 cm a mají sedm až devět dlanitých, po obvodě zubatých laloků. Ve spodní části lodyhy jsou listy s dlouhým řapíky hustě nahloučené, výše mají řapíky kratší a rostouí střídavě. Na svrchní straně jsou tmavozelené, na spodní sivozelené a plstnaté. Na podzim se listy před opadem zbarví žlutě.
Na lodyze vyrůstají 15 až 40 cm dlouhá, mnohokvětá latnatá květenství s postupně se rozvíjejícími drobnými květy na stopkách. Bělavá květní poupata kyjovitého tvaru jsou 1 cm dlouhá, korunní lístky nejsou vyvinuty. Čtyři kališní lístky velké 1 cm mají vejčitý tvar, na bází bývají vakovitě vyduté a jsou okrově až bronzově zbarvené. V květu bývá dvacet až třicet tyčinek, jejich nitky jsou stejně dlouhé jako žluté prašníky a po brzkém opadu kalichu zůstávají po dobu zrání plodu na květním lůžku jako bělavý chomáček. Vejčitý semeník asi 3 mm velký má kratičkou čnělku s dvoulaločnou bliznou. Ploidie druhu je 2 = 20.
Plody jsou ploché, hnědé, stopkaté tobolky, v obryse obkopinaté a obvykle 25 × 5 mm velké. Obsahují čtyři až šest vejčitých, tmavě hnědých, do 2 mm velkých semen s mřížkovaným osemením.[1][2][4][5]
Význam[editovat | editovat zdroj]
Makleja srdčitá je využívána hlavně jako záhonová trvalka. Vysazuje se ve skupinách nebo jako solitéra, je atraktivní svou neobvyklou mohutností a okrasná listem a květem. Na tak mohutné rostlině působí její vzdušné, téměř závojovité květenství velmi jemně a kontrastuje s celkovým zjevem. Vysazuje se také v pozadí jednostranných trvalkových záhonů neb jako jejich dominanta, je také vhodná do popředí dřevin a vyšších keřů. Používá se i k zaclonění nevhodných zdí či plotů. V zahradnických podnicích se rostliny rozmnožují rozdělením trsů nebo oddenky.
Tato dálněvýchodní bylina obsahuje ve všech částech protopinové alkaloidy, hlavně allokryptopin a protopin a kvarterní alkaloidy, např.sanguinarin, chelerythrin, makarpin a další. Zejména makarpin je intenzivně zkoumán pro možnost jeho využití při studiu buněčných struktur průtokovou cytometrií a fluorescenční mikroskopií. Další studie jsou však limitovány malou dostupností tohoto alkaloidu. Bylo zjištěno, že jeho vhodným zdrojem mohou být kořeny víceleté kultury makleje srdčité, které ho obsahují téměř 0,13 %.[4][6]
Možnost záměny[editovat | editovat zdroj]
Podobné pěstební podmínky jako makleja srdčitá požaduje a také podobně vypadá i druhý druh rodu makleja maloplodá (Macleaya microcarpa). Ta je vzrůstem o něco menší, ve kvetení ranější, ve květu mívá jen osm až dvanáct tyčinek a její menší tobolka obsahuje jen jedno semeno.
Oba druhy se často kříží a vzniká neplodný hybrid (Macleaya x kewensis), který je běžně prodáván. Nebývá vyšší než 2 m a byly vyšlechtěny jeho kultivary s mnoha odstíny růžových a červených květů.[4]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Květní pupeny -
Dozrávající plody -
List -
Tobolky
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Makleja srdčitá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 13.08.2016 [cit. 2016-12-20]. Dostupné online.
- ↑ a b c GOLIAŠOVÁ, Kornélia; ŠÍPOŠOVÁ, Helena. Flóra Slovenska V/4: Makovec srdcovitý [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 2002 [cit. 2016-12-20]. S. 73. Dostupné online. ISBN 80-224-0710-0. (slovensky)[nedostupný zdroj]
- ↑ HASSLER, M. Catalogue of Life 2016: Macleaya cordata [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2016 [cit. 2016-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
- ↑ a b c Makleja srdčitá [online]. Zahradnická fakulta Mendelovy univerzity, Lednice [cit. 2016-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-30.
- ↑ KIGER, Robert W. Flora of North America: Macleaya cordata [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2016-12-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PĚNČÍKOVÁ, Kristýna; URBANOVÁ, Jana; GREGOROVÁ, Jana et al. Srovnání obsahu isochinolinových alkaloidů v jednoleté a víceleté kultuře Macleaya cordata. S. 540–542. Chemické listy [online]. Česká společnost chemická, Praha, 2010 [cit. 20.12.2016]. Čís. 104, s. 540–542. Dostupné online. ISSN 1213-7103.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu makleja srdčitá na Wikimedia Commons 
Taxon Macleaya cordata ve Wikidruzích
