Měsíčkové z Výškova
.jpg)
Měsíčkové z Výškova byl český šlechtický rod, jehož přídomek je odvozen podle hradu a vsi Výškov, které Měsíčkové vlastnili už ve 13. století.[1] V době pobělohorské se rod rozdělil, někteří jeho členové odešli do exilu; tam asimilovali a nazývali se Miesitschek von Wischkau.
Erb
[editovat | editovat zdroj]Měsíčkové z Výškova měli v erbu vlčí hlavu, která byla rovněž na přilbici.[2] Erb příbuzných pánů z Volfštejna byl stejný, rovněž jejich hrady měly podobné půdorysy i stáří.[3]
Členové rodu
[editovat | editovat zdroj]V Čechách
[editovat | editovat zdroj]Čeští příslušníci rodu byli kromě Výškova držiteli farní vsi Dolany s tvrzí (1492–1631), v letech 1569–1670 jim patřila ves Malechov, v roce 1626 vlastnili Ujčín s tvrzí a v roce 1680 jim patřila Vlásenice.[4] Na konci 17. století se zprávy o českém, nejen konfiskacemi zchudlém, rodu ztrácejí.
- V letech 1237–1251 obývali Výškov bratři Výšek a Vyšemír.[3]
- V roce 1415 přidal Racek z Výškova svou pečeť na Stížný list proti upálení Mistra Jana Husa.
- Jan Měsíček v Výškova († 1602), úředník na Dolanech. Byl rváč a kvůli dluhům přišel o zděděný podíl na Dolanech.[1]
- „Bořivoj Měsíček z Výškova na Dolanech a Malechově“ byl v letech 1629–1634 písařem menších desek zemských. V roce 1623 za účast ve stavovském povstání propadl k manství, ale protože byl příliš zadlužen k propadnutí majetku nedošlo a v roce 1631 byly Dolany prodány. Byl dvakrát ženatý, s první manželkou Dorotou Fremutovou ze Stropčic vyženil Běhařov, o který rovněž v roce 1631 přišel. Jeho druhá manželka byla Marie Karyková z Řezna. Měl syny Zikmunda a Jetřicha.[5]
V Německu
[editovat | editovat zdroj]Němečtí příslušníci rodu Miesitschek von Wischkau byli vzdělaní, majetní, působili v armádě nebo ve státní správě, kde dosahovali vysokého postavení.[6][7][8] Potomci tohoto rodu žijí i v 21. století.
- Prvním exulantem byl přívrženec ultrakvismu a luterán Radslav (Raczko), který se usadil v Braniborsku. Během třicetileté války sloužil ve švédské armádě, pod jeho velením byla dne 23. července 1639 dobyta a vyloupena ves Slivice. Na slivickém hřbitově byli pohřbeni i někteří příslušníci rodu Měsíčků.[9]
- Gottlieb Sigismund Karl Miesitschek von Wischkau (1745 –1810 Berlín), generálmajor
- Na hradčanském vojenském hřbitově byl v roce 1866 pohřben plukovník pruské armády „Miesitschek z Výškova, potomek českobratrských (sic) exulantů“,[10] který zemřel při pruské okupaci Prahy. V letech 1905–1906 byly jeho ostatky i cenný náhrobek přeneseny zřejmě na Vojenský hřbitov ve Štěrboholích. Štěrboholský hřbitov byl na konci druhé světové války zcela zničen.[10]
- Karl Miesitschek von Wischkau (1859–1937 Lehnice) zastával vysoké funkce, působil např. jako ministr knížectví Lippe či vrchní vládní rada vládního obvodu Düsseldorf.[11][12]
Související články
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého, díl 9, Domažlicko a Klatovsko [online]. [cit. 2024-03-11]. S. 52, 53.... Dostupné online.
- ↑ KOLÁŘ, Martin. Nejstarší pečeti šlechty české až do roku 1300 [online]. 1883 [cit. 2024-03-11]. Dostupné online.
- ↑ a b ŠVANDRLÍK, Richard. O hradu jménem Volfštejn - HAMELIKA - Vše o historii Mariánských Lázní. Kapitola Dva hrady s jedním erbem. www.hamelika.cz [online]. 2008 [cit. 2024-03-12]. Dostupné online.
- ↑ SEDLÁČEK, August. Místopisný slovník historický Království českého [online]. Bursík & Kohout v Praze, 1908 [cit. 2024-03-11]. Kapitola Dolany, Malechov, Učín, Vlasenice, s. 149, 580, 915, 964. Dostupné online.
- ↑ KOCOURKOVÁ, Eva. Pamětní kniha neboli Erbovník aneb Wappenbuch úředníků zemského soudu jako prostředek sebeprezentace šlechty v raném novověku [online]. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Ústav českých dějin, 2014 [cit. 2024-03-11]. S. 56. Dostupné online.
- ↑ Regierungsbezirk Magdeburg. www.territorial.de [online]. [cit. 2024-03-12]. Dostupné online.
- ↑ DUBIEL, Jerzy. STARA WODA /Alt Wasser/ | zamki, pałace, dworki [online]. 2016-12-10 [cit. 2024-03-12]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Řád svatého Jana (Braniborská bailiva) Seznam členů 1853–1918 [online]. [cit. 2024-03-12]. Dostupné online.
- ↑ VOSTAREK, Jiří. Historie římskokatolické farnosti Slivice [online]. Slivice: 2009 [cit. 2024-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-08-29.
- ↑ a b KOVAŘÍK, Petr. Klíč k pražským hřbitovům. Praha: Nakladatelství Lidové Noviny 369 s. ISBN 978-80-7106-486-2. S. 287.
- ↑ Miesitschek von Wischkau, Karl Gustav Oskar. mbl.ub.ovgu.de [online]. [cit. 2024-03-11]. Dostupné online.
- ↑ ZENO. Lexikoneintrag zu »Miesitschek von Wischkau«. Meyers Großes Konversations-Lexikon, .... www.zeno.org [online]. [cit. 2024-03-12]. Dostupné online. (německy)