Lyska černá
 Lyska černá | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | krátkokřídlí (Gruiformes) |
| Čeleď | chřástalovití (Rallidae) |
| Rod | lyska (Fulica) |
| Binomické jméno | |
| Fulica atra Linné, 1758 | |
 Areál rozšíření | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lyska černá (Fulica atra, syn. Fulica prior) je středně velký plovavý pták široce rozšířený na velkém území Eurasie, v Indonésii, Austrálii a severní Africe (viz mapka níže).
Popis
- Délka těla: 37 - 42 cm
- Rozpětí křídel: 70 cm
- Hmotnost: 0,6 - 1,2 kg
Lyska černá má robustní tělo celé porostlé lesklým černým peřím. Odlišné barvy je pouze bílý zašpičatělý zobák a čelní štítek, červené oči a šedé končetiny, na kterých nemá plovací blány, ale pouze kožní lem. Mezi pohlavími je slabě vyvinut sexuální dimorfismus. Samec má o něco větší čelní štítek než samice, zbarvením se od sebe neliší. Nezralí ptáci jsou barvitější, postrádají čelní štítek a mají bíle zbarvenou přední část hrdla. Čelní štítek bývá navíc o něco větší na jaře než na podzim. Při plavání lyska navíc kývá hlavou střídavě dopředu a dozadu a před potopením provádí jakousi „šipku“.
Chování
Lyska černá je typickým obyvatelem stojatých vod všeho druhu, v městech ji můžeme spatřit především v zimě, kdy se stěhuje na parková jezírka. Je částečně tažná. Část evropské a asijské populace se stěhuje na jih a západ a opouští již zamrzlé vody.
Potravu vyhledává především ve vodě a tvoří ji různé druhy vodních rostlin, malí vodní živočichové nebo případě části rostlin rostoucích na břehu. Pokud je vyplašena, s cákáním se nejprve rozbíhá po vodě a mohutně plácá křídly. To může navodit dojem, že nejde o dobrého letce, ale opak je pravdou a nejčastěji se prokazuje při jejich mnohdy dlouhých migracích.
Lyska černá patří mezi poměrně hlučné ptáky s bohatou škálou zvuků. Nejvíce se ozývá při hnízdění nebo vyplašení, přičemž se samice ozývá chraptivým „kev“ a samec ostrým „pix“ nebo „psssi“.
Během období rozmnožování se u samců lysky černé projevuje neobvyklá agrese a masivní bránění svého teritoria, které trvá až do konce hnízdění. Ostrůvkovité a kopcovité hnízdo si staví z vodních rostlin, větviček a rákosu a je vždy umístěné v těsné blízkosti s vodou. Mnohdy buduje ještě jedno hnízdo určené k přespání nebo odpočinku dospělých ptáků. Hnízdí od dubna do května a klade 6 až 15 bíločerných vajec. Mláďata se líhnou po 22 dnech a jsou krmena oběma rodiči. Při nedostatku potravy se však u dospělců objevuje mezi brodivými ptáky neobvyklá agrese v podobě silného klování, které se může vychýlit až k usmrcení několika mláďat.[1] Jedná se o poměrně dlouhověký druh, který se může dožít i více jak 15 let.
Výskyt a početnost v ČR
V České republice se jedná o běžný druh vyskytující se na 76-80 % území. Počet hnízdících párů se odhaduje na 20-40 tisíc (v roce 1989 to bylo 30-60 tisíc)[2]. Je též předmětem Dohody o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků (AEWA).
Poddruhy
U lysky černé rozeznáváme 4 poddruhy:
- Fulica atra atra - Evropa, severní Afrika, Azory, Kanárské ostrovy a střední Asie.
- Fulica atra lugubris - Jáva i Nová Guinea
- Fulica atra novaeguinea - Nová Guinea
- Fulica atra australis - Austrálie, Tasmánie a Nový Zéland
Zdroje a reference
Galerie lyska černá na Wikimedia CommonsV tomto článku byly použity překlady textů z článků Eurasian Coot na anglické Wikipedii a Łyska na polské Wikipedii.
- ↑ Attenborough, David, Life of Birds, ISBN 978-0-691-01633-7.
- ↑ Šťastný, K., Bejček, V., Hudec, K., 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice, Praha, Aventinum.