Přeskočit na obsah

Lubomír Kostelka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lubomír Kostelka
Narození31. března 1927
Luleč
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí28. listopadu 2018 (ve věku 91 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníLuleč
Alma materJAMU v Brně
DětiMartin Kostelka

Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lubomír Kostelka (31. března 1927 Luleč28. listopadu 2018 Praha[1]) byl český herec. Svoji hereckou kariéru začínal po studiích v divadle v Českém Těšíně, záhy přešel do Divadla bratří Mrštíků v Brně, od roku 1956 hrál i u Jana Wericha v Divadle ABC [2], v pražské Laterně magice či v Hudebním divadle v Karlíně. Jeho celoživotním osobním přítelem byl od dob studií herec Vladimír Menšík. V českém filmu a televizi ztvárnil mnoho menších rolí. V České televizi uváděl dětský pořad Kouzelná školka.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Lubomír Kostelka se narodil v březnu 1927 v Lulči u Vyškova, odkud pocházela jeho matka. Po třech měsících se rodina přestěhovala do služebního bytu v Přerově, kde jeho otec pracoval jako strojvedoucí u dráhy. V tomto městě prožil své dětství. Do Lulče jezdil na prázdniny k tetě. Měl o dva roky mladšího bratra, který se později stal stavařem (zemřel předčasně na infarkt v 46 letech). Nastoupil na obchodní akademii do Brna, ale během okupace byl vyloučen a vyučil se elektrikářem. Následně v Brně, v ul. Sokolská, nastoupil na strojnickou průmyslovku, kde se seznámil se spolužákem Vladimírem Menšíkem. Společně nastoupili do dramatického oddělení brněnské konzervatoře, které následně stalo součástí nově vzniklé Janáčkovy akademie múzických umění. V roce 1953 vystudoval činoherní herectví na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.[3] První angažmá získal v roce 1953 v Českém Těšíně, poté přešel na dva roky do Divadla na bratří Mrštíků v Brně. V roce 1956 odešel na popud Vladimíra Menšíka do Prahy, který mu zprostředkoval setkání s Janem Werichem, jenž ho přijal do svého souboru. Jednu sezónu Kostelka odehrál i v Městských divadlech pražských. Menšík svého přítele ale už v roce 1963 přemluvil, aby dal v divadle výpověď a věnoval se filmu a televizi. Krátce ještě hostoval v Laterně magice, ale od roku 1967 už pracoval výhradně pro film a televizi, s výjimkou krátké etapy na počátku 90. let, kdy hostoval v Hudebním divadle v Karlíně.

Byl dvakrát ženatý. První manželkou byla herečka a režisérka Marie Barušová (1. května1932 Dubňany u Hodonína – 22. října 2011 Brno), která vystudovala herectví rovněž na JAMU (1956), kde se seznámili.[4] Rozvedli se po dvou letech, když po mimomanželském styku otěhotněla jeho pozdější druhá manželka a narodil se syn Martin Kostelka (* 1958 Praha), který je v Německu (Lipsko) působící dětský kardiochirurg a profesor medicíny.[5][6] Jako vdovec žil v důchodovém věku s rovněž ovdovělou partnerkou, která byla lékařkou. Od 70. let pobýval často na své chalupě v Kamberku 32, kterou mu pomáhal opravovat ještě jeho bratr.[7]

26. listopadu 2018 po náhlé srdeční příhodě skončil ve vážném stavu ve Fakultní nemocnici v Motole. Zemřel po dvou dnech, když jeho stav zhoršil zápal plic. Pohřben je v rodinném hrobě v Lulči.

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]
  1. SPÁČILOVÁ, Mirka. Zemřel herec Lubomír Kostelka, filmový Gulliver i děda z Kouzelné školky [online]. iDNES, 28.11.2018, rev. 28.11.2018, 16.44 [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. 
  2. Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 23, ISBN 80-7243-121-8
  3. Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 159. 
  4. Encyklopedie dějin města Brna – Marie Barušová. Dostupné online.
  5. 'Němci jsou spolehliví, Češi umí improvizovat.' Špičkový český kardiochirurg pracuje v Lipsku už 18 let. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2017-09-20 [cit. 2022-03-25]. Dostupné online. 
  6. Prof. Kostelka operiert 10 000. Kinderherz [online]. Leipzig: Leipziger Volkszeitung, 2021-04-16 [cit. 2022-03-25]. Dostupné online. 
  7. Neobyčejné životy - Lubomír Kostelka. Česká televize, 2009.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]