Přeskočit na obsah

Leopold Filip Kolowrat-Krakowsky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Leopold Filip Kolowrat-Krakowsky
Leopold Filip Kolowrat-Krakowsky
Leopold Filip Kolowrat-Krakowsky
Majitel majorátu Týnec-Běšiny
Ve funkci:
? – 19. března 1910
NástupceBedřich Kolowrat-Krakowský (správce)
Majitel majorátu Velké Dvorce (Přimda)-Košátky
Ve funkci:
? – 19. března 1910
NástupceAlexander Joseph Kolowrat-Krakowský
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1908 – 1910
PanovníkFrantišek Josef I.
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1907 – 1910
PanovníkFrantišek Josef I.
Stranická příslušnost
ČlenstvíNěmecká agrární strana

Narození14. března 1852 nebo 13. března 1852
Benátky
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí19. března 1910 (ve věku 58 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníHrobka Kolowrat-KrakowskýchTýnci
Choť(1884) Nadine Huppmann von Valbella (1858–1942)
RodičeLeopold Krakowský z Kolowrat (1804–1863) a Natalie Blaszezynska (1828–1861)
DětiAlexander Josef (1886–1927)
Bertha, provd. Colloredo-Mansfeldová (1890–1982)
Bedřich (1893–1920)
Jindřich Vilém (1897–1996)
Příbuznívnuk: František Tomáš Kolowrat-Krakowský (1943–2004)
děd: František Xaver Krakowský z Kolowrat (1783–1855)
babička: Julie von Wildenstein-Wildbach (1786–1849)
tchán: Josef Huppmann von Valbella
CommonsLeopold Filip Kolowrat-Krakowsky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leopold Filip hrabě Kolowrat-Krakowsky, v českojazyčných pramenech uváděn též jako Leopold Filip Krakovský z Kolovrat, nebo Leopold Filip Kolowrat-Krakowský, v dobových pramenech zmiňován též jen coby Leopold Kolowrat (14. března 1852 Benátky19. března 1910 Vídeň[1][2]) byl rakouský a český šlechtic z rodu Krakovských z Kolovrat a politik německé národnosti, na počátku 20. století poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady.

Život a kariéra

[editovat | editovat zdroj]
Leopold Filip hrabě Krakowský z Kolowrat

Narodil se jako první syn v morganatickém manželství Leopolda Marii Kolowrat-Krakowského (1804–1863) a Natalie Blaszczyńské (1828–1861). Měl dva sourozence, z nichž bratr zemřel jako dítě.

Dne 5. května 1876 se zúčastnil posledního pistolového souboje v Praze, při němž zastřelil prince Viléma Auersperga (1858[3]–1876).[pozn. 1] Okolnosti duelu nebyly objasněny, ale podle některých pramenů se oba šlechtici dostali do sporu kvůli komtese Anně z Valdštejna.[1][3][pozn. 2] Souboj nařídil Vilémův strýc, hlava knížecího rodu Auerspergů Karel Vilém (1814–1890) a došlo k němu v sadu Klamovka (od roku 1922 součást Prahy). Auersperga zasáhla třetí střela vpravo do břicha a následující den na následky zranění zemřel.[3] Leopold následně odjel do Vídně, byl uvězněn v kasárnách, ale po udělení císařské milosti odcestoval do Spojených států amerických.[3] V New Yorku se 18. března 1884 oženil s Nadine (1858–1942),[2] dcerou tabákového magnáta Josefa Huppmanna von Valbella.[3] Po uklidnění situace se manželé v roce 1887 vrátili do Rakouska-Uherska.[3][pozn. 3]

Záliba v automobilech

[editovat | editovat zdroj]

Jeho velkou zálibou se staly automobily a v roce 1903 stal členem Rakouského automobilového klubu (ÖAC), o rok později jeho místopředsedou. Patřil i mezi organizátory mezinárodní automobilové výstavy ve Vídni a členem zakládající komise organizace Association Internationale des Automobile Clubs Reconnus (AIACR) v Paříži. V pozdějších letech se vlivem svého syna Alexandera, úspěšného motocyklového a automobilového závodníka, stal akcionářem společnosti Laurin & Klement. Akcie, stejně jako další majetek, přešel po Leopoldově smrti do rukou syna Alexandera.

Politická činnost

[editovat | editovat zdroj]

Na počátku století se zapojil i do zemské a celostátní politiky. Ve volbách v roce 1908 byl zvolen do Českého zemského sněmu v kurii venkovských obcí (volební obvod Tachov, Přimda).[7][8] Politicky se uvádí jako člen Německé agrární strany.[7][9] Vzhledem k trvalým obstrukcím se ovšem zemský sněm fakticky nescházel.

Ve volbách roku 1907 nastoupil též do Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kam byl zvolen za obvod Čechy 121. V parlamentu se zapojil do poslaneckého klubu Německý národní svaz, v jehož rámci patřil k Německé agrární straně.[10]

Na podzim 1909 vážně onemocněl. Odjel na léčebný pobyt do Nice, Monte Carla a Vídně.[7] Tam 19. března 1910 zemřel.[7] V Říšské radě ho nahradil Josef Mayer.[10] Německý národní svaz pořádal v parlamentu k uctění zesnulého smuteční schůzi. Německá agrární strana vyslala svou delegaci na jeho pohřeb.[11] Pohřeb se konal 24. března 1910 v domovském Týnci na Klatovsku. Účastnila se ho vysoká šlechta, čeští i sudetoněmečtí politici.[12]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Byl mu udělen Řád železné koruny II. třídy.[1]

Zámek v Týnci

Převzal rodový majetek. Spravoval sídlo v Týnci, Meierhöfenu a Vídni a po smrti Hanuše Kolovrat-Krakowského převzal rovněž majorát Novohradských (panství Přimda-Košátky) a majorát Krakowských (panství Týnec-Běšiny). Patřil mu i Kolowratský palác a Nový Kolowratský palác v ulici Na Příkopě č. 17 v Praze.

Oženil se 18. března 1884 v New Yorku s Nadine (6. srpen 1858 Paříž30. červenec 1942 Mnichov), dcerou tabákového magnáta Josefa Huppmanna von Valbella. Měli sedm dětí (z nich tři ovšem zemřely v raném věku).[1]

  1. Vilém Vincenc z Auerspergu (7. října 1854 – 7. května 1876) pocházel z vlašimské rodové větve. Byl synem Alexandra z Auerspergu (1818–1866) a jeho manželky Sárolty Szapáry de Muraszombath, Széchysziget et Szapár (1831–1871).[4]
  2. Anna Eleonora z Waldstein-Wartenbergu (11. července 1853 – 12. dubna 1903), dcera Arnošta Františka z Waldstein-Wartenbergu (1821–1904) a jeho druhé manželky Marie Leopoldiny ze Schwarzenbergu (1833–1909) vstoupila do kláštera sv. Gabriela na Smíchově a tam také zemřela.[5][6]
  3. Podle výkladu Leopoldova nejmladšího syna měl útěk za hranice jiný důvod. Leopold údajně uprchl před věřiteli, v zahraničí působil tři roky jako správce velkostatku ruského knížete. Do Vídně se vrátil až poté, co přátelé splatili jeho dluhy.[5]
  1. a b c d Leopold Filip Kolowrat-Krakowský [online]. kolowrat.cz [cit. 2014-01-23]. Dostupné online. 
  2. a b Leopold Filip [online]. genealogy.euweb.cz [cit. 2014-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e f HOŘEJŠ, Miloš. Alexandr (Saša) Kolowrat (1886–1927). In: HOŘEJŠ, Miloš. Jiří Kristián Lobkowicz. Aristokrat s duší závodníka. Kapitoly z dějin české aristokracie a automobilismu. Praha: Mladá fronta a Národní technické muzeum Praha, 2014. Dále jen Alexandr (Saša) Kolowrat (1886–1927). ISBN 978-80-204-3694-8. S. 118–135, zde 120.
  4. MAREK, Miroslav. Rodokmen Auerspergů 5 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-01-16 [cit. 2022-09-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-08-27. 
  5. a b HOŘEJŠ, Miloš. Jiří Kristián Lobkowicz. Aristokrat s duší závodníka. Kapitoly z dějin české aristokracie a automobilismu. Praha: Mladá fronta a Národní technické muzeum Praha, 2014. 296 + 16 s. ISBN 978-80-204-3694-8. S. 163. 
  6. MAREK, Miroslav. Rodokmen Walsteinů 6 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-08-18 [cit. 2022-09-22]. Dostupné online. 
  7. a b c d Alexandr (Saša) Kolowrat (1886–1927), s. 122
  8. http://www.psp.cz/eknih/1908skc/1/stenprot/001schuz/s001005.htm
  9. Národní politika 29. 2. 1908, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7196181&picp=&it=0&s=djvu
  10. a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  11. Leopold Graf Kolowrat. Bohemia. Březen 1910, roč. 83, čís. 79, s. 4–5. Dostupné online. 
  12. Graf Leopold Kolowrat. Bohemia. Březen 1910, roč. 83, čís. 84, s. 3. Dostupné online. 
  13. Týnec 20 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2021-03-23]. Dostupné online. 
  14. Týnec 22 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2021-03-23]. Dostupné online. 
  15. a b Týnec 20 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2021-03-23]. Dostupné online. 
  16. Týnec 22 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2021-03-23]. Dostupné online. 
  17. Týnec 22 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2021-03-23]. Dostupné online. 
  18. Týnec 20 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2021-03-23]. Dostupné online. 
  19. Týnec 20 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2021-03-23]. Dostupné online. 
  20. Týnec 26 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2021-03-23]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha: Euromedia - Knižní klub, 2016. 152 s. ISBN 978-80-242-5163-9. S. 79–80. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]