Lejsek šedý

Lejsek šedý
	Lejsek šedý
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neognathae);
Řád	pěvci (Passeriformes);
Čeleď	lejskovití (Muscicapidae);
Rod	lejsek (Muscicapa);
Binomické jméno
	Muscicapa striata; (Pallas, 1764)
	Areál rozšíření Areál rozšíření hnízdiště migrace zimoviště
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lejsek šedý (Muscicapa striata) je malý druh pěvce z čeledi lejskovitých (Muscicapidae).

Popis

Délka těla: 13,5–14,5 cm
Rozpětí křídel: 23–25 cm
Hmotnost: 16 g.^[2]^[3]

Je o něco menší než vrabec. Má štíhlé tělo, relativně velkou hlavu, dlouhá křídla a ocas. Svrchu je šedý s nádechem do hněda, spodinu těla má světleji šedavou. Čelo, hrdlo a prsa pokrývají tmavší čárky. Tmavé nohy jsou slabé a krátké, neslouží k pobíhání ani skákání, ale pouze k sezení.^[4] Zobák a oči jsou tmavé. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně; mladí ptáci mají na svrchní straně těla světle hnědé skvrnění.

Hlas

Vábí svižným „pst“. Zpěv je tvořen řadou krátkých tichých drsných tónů a v základě z ní asi jako „sip-sip-síh-siti-síh-sih“.^[2]^[3]

Rozšíření

Vyskytuje se v celé Evropě, v severozápadní Africe a jihozápadní Asii po Mongolsko. ^[5]^[4]

Evropská populace je odhadována na 14–22 milionů párů. V letech 1970–1990 byl zaznamenán viditelný pokles, v současné době je populace považována za stabilizovanou.

Je výlučně tažný, zimuje v tropické a jižní Africe.^[4]

Výskyt v Česku

Na území České republiky je lejsek šedý rozšířen celkem rovnoměrně, ale nikde nepatří mezi hojné druhy. Relativně četněji se vyskytuje v nížinách a pahorkatinách, ojediněle vystupuje i vysoko do hor, pravidelně k lidským sídlům. Nejvýše byl zaznamenán na Pančavské louce v Krkonoších (1340 m n. m.), pravidelněji zde vystupuje přibližně do 750 m n. m. Zdá se, že preferuje parky a zeleň intravilánu (např. i expoziční část zoo v Brně). Pravidelně obsazuje různé typy rozptýlené zeleně (rybniční hráze, břehové porosty toků, nivy, rozptýlená zeleň v zemědělské krajině), starší světlé listnaté lesy (doubravy, bučiny), smíšené i jehličnaté lesy (bory), lužní lesy.^[4]

Na hnízdiště přilétá od konce dubna do počátku května, odlétá od konce srpna do září. Během mapování v letech 2001–2003 byla v ČR početnost odhadnuta na 40 000–80 000 párů.^[4]

Prostředí

Obývá aleje starých stromů a pásy stromů podél vodních toků. Žije v rozvolněných starých lesích, častěji listnatých než jehličnatých, parcích, v sadech a zahradách, na zarostlých hřbitovech. Chová se nenápadně.^[4] Vyjma hnízdní období žije samotářsky.

Potrava

Živí se zejména létajícím hmyzem, na který číhá z vyvýšené pozorovatelny (kůl, suchá větev v koruně stromu, telegrafní sloup, drát el. vedení atp.) a kterého se zmocňuje v letu. Vzápětí se vrací na stejné místo nebo poblíž (lze jej poznat podle typicky vzpřímeného držení těla). Za příznivého počasí touto taktikou uloví až dvě třetiny kořisti, v deštivých dnech pátrá po potravě zejména na stromech (sbírá ji z listů, větví i kůry), v bylinném patře, na zdech nebo na kompostech. V potravě jsou zastoupeni zejména dvoukřídlí a motýli, případně jiný dospělý hmyz včetně vážek, čmeláků, vos nebo mšic. V malé míře jsou zastoupeny také žížaly, larvy hmyzu a různé plody.^[6]^[4]

Hnízdění

Ve střední Evropě hnízdí 1× až 2× ročně od května do srpna. Je obvykle monogamní, u některých samců byla zaznamenána bigamie. Miskovité hnízdo z mechu a kořínků vystlané zvířecími chlupy, peřím nebo vlnou staví převážně samice. Umísťuje ho v polodutinách stromů, paždí větví nebo výklencích budov (obsazuje i polootevřené budky), obvykle ve výšce 1–15 m. V jedné snůšce je většinou 4–5 světlých, hnědě skvrnitých, 18,7 × 14,1 mm velkých vajec. Inkubace je 11–15denní, na vejcích sedí jen samice. Mláďata krmí oba rodiče. Mladí ptáci opouštějí hnízdo po 12–16 dnech; pohlavně dospívají v druhém kalendářním roce života.

Vejce v hnízdě
Týden stará mláďata
Dospělý pták (vpravo) s mladým jedincem

České pojmenování

Dříve byli do jediného rodu Muscicapa řazeni kromě lejska šedého i lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca) s bílou skvrnkou na čele a lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) s bílým čelem. Podle bílé skvrnky na hlavě, „lysinky“, získali název „lejsek“.^[7]

Odkazy

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
↑ ^a ^b VOLKER, Dierschke. Ptáci: nový průvodce přírodou. Praha: Knižní klub, 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 57.
↑ ^a ^b DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 202.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009, s. 336–337. ISBN 978-80-86858-88-3.
↑ BURNIE, David et al. Ptáci. Praha: Knižní klub, 2008. ISBN 9788024222356. S. 445.
↑ GLUTZ VON BLOTZHEIM, Urs N., ed. a BAUER, Kurt M., ed. Handbuch der Vögel Mitteleuropas. Band 13/I, Passeriformes. (4. Teil): [Muscicapidae – Paridae]. Wiesbaden: AULA-Verlag, [1993], 808 s. ISBN 3-89104-022-9.
↑ FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 85–87. Diplomová práce. FFUK, ÚČJTK.

Literatura

BEZZEL, Einhard. Ptáci: klíč ke spolehlivému určování – 3 znaky. Čestlice: Rebo, 2005, s. 174. Průvodce přírodou. ISBN 80-7234-292-4.
BURNIE, David et al. Ptáci: obrazová encyklopedie ptáků celého světa. V Praze: Knižní klub, 2008. 512 s. ISBN 978-80-242-2235-6.
DIERSCHKE, Volker. Ptáci: nový průvodce přírodou. Překlad Jan Robovský. 2. vyd. Praha: Knižní klub, 2015. 255 s. Nový průvodce přírodou. ISBN 978-80-242-4719-9.
FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006. 131 s. Diplomová práce. Ved. práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, Ústav českého jazyka a teorie komunikace.
ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009. 463 s., volná příl. ISBN 978-80-86858-88-3.

Video

Jarmila Kačírková: Lejsek šedý (Muscicapa striata), hnízdění v polobudce v Přerově, červen 2019

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu lejsek šedý na Wikimedia Commons
Galerie lejsek šedý na Wikimedia Commons
Taxon Muscicapa striata ve Wikidruzích

[2aacc99bbd7a4699db3ab0a73097936f06846931-1] The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].

[dierschke-2] VOLKER, Dierschke. Ptáci: nový průvodce přírodou. Praha: Knižní klub, 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 57.

[Dungel-3] DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 202.

[ŠBH-4] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009, s. 336–337. ISBN 978-80-86858-88-3.

[bird-5] BURNIE, David et al. Ptáci. Praha: Knižní klub, 2008. ISBN 9788024222356. S. 445.

[6] GLUTZ VON BLOTZHEIM, Urs N., ed. a BAUER, Kurt M., ed. Handbuch der Vögel Mitteleuropas. Band 13/I, Passeriformes. (4. Teil): [Muscicapidae – Paridae]. Wiesbaden: AULA-Verlag, [1993], 808 s. ISBN 3-89104-022-9.

[FK-7] FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 85–87. Diplomová práce. FFUK, ÚČJTK.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]