Květoslav Bubeník

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Květoslav Bubeník
Narození25. května 1922
Kostelec na Hané
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí19. července 1993 (ve věku 71 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Alma materVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povoláníscénograf, jevištní výtvarník, grafik, ilustrátor, malíř, výtvarný architekt a pedagog
OceněníVyznamenání Za vynikající práci (1968)
Státní cena Klementa Gottwalda (1968)
zasloužilý umělec (1975)
Citát
Ať je na co se dívat.....
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Květoslav Bubeník (25. května 1922, Kostelec na Hané – 19. července 1993, Praha), byl český scénograf Národního divadla, jevištní výtvarník, grafik, ilustrátor, výtvarný architekt a pedagog.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Své dětství prožil v rodném Kostelci na Hané. Byl dobrý kreslíř, proto již v roce 1943 – ještě za války, spolupracoval s amatérskou divadelní skupinou Palcát ve Dvoře Králové. V roce 1949 nastoupil již jako profesionální výtvarník do Divadla státního filmu Praha, kde byl v letech 1950 až 1952 šéfem výpravy. V roce 1952 přešel do Národního divadla, kde zastával nejprve funkci jevištního výtvarníka a asistenta šéfa výpravy, později byl pověřen vedením malíren. Byl fascinován působením barev a světel. Jeho práce byla v roce 1979 oceněna titulem – Zasloužilý umělec. Dlouholetý jevištní a kostýmní výtvarník Květoslav Bubeník zemřel v Praze dne 19. července 1993.

Vzdělání a studia[editovat | editovat zdroj]

Pro své kreslířské nadání v roce 1939 nastoupil ke studiu na Školu umění ve Zlíně, kterou absolvoval v roce 1943. Byl totálně nasazen do válečného průmyslu. Po roce 1945 když skončila válka zahájil studium u Karla Svolinského a Antonína Strnadela na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, které ukončil absolutoriem v roce 1948. Jako žák Vincence Makovského[1], Karla Hofmana[2] a zejména prof. Jana Kaplického uplatnil své nadání v kresbě, grafice i uměleckém řemesle.

Odborný rozvoj a praxe[editovat | editovat zdroj]

Věnoval se monumentální malbě, i knižní grafice. Pracoval s keramikou i se sklem. Jevištní návrhy vytvářel tradičními scénografickými prostředky. Využíval zkušeností z dlouholeté praxe. Nejčastěji spolupracoval s Josefem Svobodou, šéfem výpravy, převážně při klasických inscenacích. Zejména pracoval na instalacích českých oper, nebo českého činoherního repertoáru. Patřil k úspěšným československým scénografům, kteří se prosadili i v mezinárodní konfrontaci. Pracoval a navrhoval výpravy v Itálii, Řecku, Německu aj.

Za scénografii na Pražském Quadriennale 1975 získal stříbrnou medaili. Mimo divadelní tvorbu zpracovával návrhy pro film i televizi. Pracoval také jako malíř a grafik. Od roku 1952 vytvořil řadu realizací a scénických návrhů, včetně návrhů kostýmů. Vyučoval kresbu a malbu na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze, obor scénografie pro loutková divadla.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Vystavoval na Pražském Quadriennale 1967, 1971, 1975 (stříbrná medaile za scénografii)
  • Zasloužilý umělec (1979).
  • Stříbrná medaile – SCÉNOGRAFIE – Květoslav Bubeník

Realizované inscenace a návrhy kostýmů na půdě Národního divadla v Praze[editovat | editovat zdroj]

Na půdě Národního divadla v Praze vytvořil více než 100 scénických řešení[3]. Kromě návrhů scény zpracovával mnohdy pro divadelní představení i návrhy kostýmů. Často spolupracoval s významným českým scénografem arch. Josefem Svobodou a dalšími umělci.

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Zúčastnil se různých výstav, prezentací i hudebních produkcí, svá scénografická řešení a kreativitu prokazoval například při řešení výstavní expozice skla a bižuterie. Prostor výstavního pavilonu v Jablonci nad Nisou byl interiér architektonicky rozčleněn do scén, jejichž motivy vycházely z pohádek celého světa. Se skupinou významných výtvarníků řešil scénu O labutích. Spolu s Jaroslavem Vožniakem[4], Vincencem Vinglerem[5], Theodorem Pištěkem, Bedřichem Dlouhým[6], Oldřichem Šimáčkem[7], Josefem Flejšarem[8] a Evou Švankmajerovou[9] vytvořili jedinečný pohádkový prostor pro prezentaci jabloneckého bižuterního průmyslu i individuální volnou uměleckou tvorbu československých výtvarníků. Později byla výstava reinstalována v Petrohradě[10] a částečně v kanadském Montréalu[11] s velkým úspěchem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Prof. Vincenc Makovský (3. června 1900 Nové Město na Moravě – 28. prosince 1966 Brno) byl český akademický sochař, dále malíř, designér, profesor brněnské techniky a profesor Akademie výtvarných umění v Praze, účastník protinacistického odboje. Je považován za čelného představitele meziválečné avantgardy.
  2. ↑ Karel Hofman (14. září 1906, Jablůnka – 27. listopadu 1998, Valašské Meziříčí) byl český akademický malíř.
  3. ↑ Květoslav Bubeník zpracovával scénická řešení pro operu, činohru i balet.
  4. ↑ Jaroslav Vožniak významný český grafik, malíř, ilustrátor a sochař (26. dubna 1933 v Suchdole u Příbrami–12. května 2005). Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách mnoha českých galerií (Praha, Brno, Liberec, Karlovy Vary a dalších)
  5. ↑ Vincenc Vingler (30. dubna 1911 v Praze–14. srpna 1981 v Praze).Sochař,(zaměřený téměř výhradně na tematiku zvířat). Působil v Praze. Člen Umělecké besedy. Reprezentoval republiku na světových akcích 1954 trienále v Miláně, 1956 bienále v Benátkách a v Sao Paulu
  6. ↑ Bedřich Dlouhý (2. srpna 1932, Plzeň) je český malíř, emeritní profesor Akademie výtvarných umění v Praze.
  7. ↑ Oldřich Šimáček – scénograf a kostýmní návrhář Národního divadla v Praze (2. září 1919–17. ledna 2014, držitel 1. ceny na Pražském Qadriennale 1971
  8. ↑ Josef Flejšar malíř, grafik, ilustrátor a tvůrce mnoha filmových plakátů (28. května 1922 v Novém Bydžově–17. května 2010 v Praze). Věnoval se výstavnictví a monumentální tvorbě (návrhy goblénů a dekorativních panó, sgrafitové malbě a kresbě)
  9. ↑ Eva Švankmajerová (25. září 1940 v Kostelci nad Černými lesy – 20. října 2005 v Praze) byla česká výtvarnice, básnířka a prozaička.
  10. ↑ Expozice byla instalována v tehdejším Leningradě v roce 1969
  11. ↑ Výstavní expozice se sklem a bižuterií, byla na žádost kanadských partnerů reinstalována na bývalém výstavišti Expo67 a reprezentovala československý sklářský průmysl a československou výstavní tvorbu.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PAVLIŇÁK, Petr (ed.). Slovník českých a slovenských výtvarných umělců A–Z. 1. vyd. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2010.
  • BUBENÍK, Květoslav Květoslav Bubeník 1922–1993 1.vyd. Praha : Divadelní ústav,1981 stran104 edice Režisér scénograf ; sv. 9 0 Číslo nár. bibl.cnb000015056
  • BUBENÍK Květoslav Moře a pláže Bulharska / [K. Jirátová-Zeyerová] vyd 1. Praha : ČFVU,1960 stran 12 Žánr katalogy výstav
  • BUBENÍK Květoslav Scénografické práce / fotografie: Vladimír Svoboda, Martin Poš, Josef Vítek 1. vyd. Frontispis, Obálka a grafická úprava : Ladislav Krám
  • DVOŘÁK Jan 1951 Květoslav Bubeník / Jan Dvořák vyd.1. Praha : Divadelní ústav. 1981
  • BUBENÍK Květoslav Květoslav Bubeník / [výst.] Ars Melantrich Praha [X/1956] Praha : Ars Melantrich, 1956
  • Lví silou : pocta a dík Sokolstvu / s ilustracemi Květoslava Bubeníka Praha : Nakladatelské družstvo Máje, 1948 stran 166
  • KUBIN, Josef Štefan, 1864–1965 Svátky u pohádky / Josef Štefan Kubín ; [S ilustracemi a obálkou Květoslava Bubeníka] Praha : Nakladatelské družstvo Máje, 1946 stran 113
  • JAKUBÍČEK, Vít a Václav MÍLEK, eds. Ostrov umění v moři průmyslu. Zlínská škola umění (1939–1949). Zlín: Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, 2015, 195 s. ISBN 978-80-87926-08-6.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Scénografové, architekti, malíři, výtvarníci a kostýmní návrháři:

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Květoslav_Bubeník&oldid=23425962“