Kormorán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Kormorán

Kormorán rudonohý, netypický samotář (Phalacrocorax gaimardi) z Jižní Ameriky
Kormorán rudonohý, netypický samotář (Phalacrocorax gaimardi) z Jižní Ameriky
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: veslonozí (Pelecaniformes)
Čeleď: kormoránovití (Phalacrocoracidae)
Reichenbach, 1850
Rod: kormorán (Phalacrocorax)
Brisson, 1760
Synonyma

Euleucocarbo, Hypoleucos, Leucocarbo, Nannopterum, Nesocarbo, Notocarbo, Stictocarbo [1]

Sušící se kormorán subtropický
Hnízdiště kormoránů ušatých

Kormorán (Phalacrocorax) je jediným rodem monotypické čeledě kormoránovití (Phalacrocoracidae). Rod těchto vodních ptáků je dost obsáhlý, dělí se do 40 druhů.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Obývají, vyjma polárních oblastí, téměř celý svět. Někteří se zdržují na mořském pobřeží, jiní přebývají u vnitrozemských sladkovodních jezer, močálů a brakických ústí řek, vždy však u dobře zarybněných vod. Při nedostatku potravy migrují na úživnější místa, stejně jako před nástupem zimy se stěhují za potravou z chladnějších území do teplých oblastí.[1][2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Při zobecnění tak širokého rodu lze říci, že jsou to ptáci střední velikosti, velcí od 50 do 100 cm a těžcí od 1,5 do 7,5 kg. Mají protáhlé tělo a dlouhý krk, poměrně krátká křídla a zaoblený ocas. Jejich zobák je štíhlý a dlouhý, má pilovitý okraj a na špičce je hákovitě zakončen. Mají silné nohy s masivními stehny, které jsou posazeny na trupu hodně dozadu. To je výhodné pro plavání, při chůzi po pevnině se však kormoráni pohybují nemotorně a pomalu. Jejich čtyři prsty jsou propojené širokou plovací blánou, na rozdíl od ostatních veslonohých mají vnější prsty nejdelší. Mají 11 letek ručních, žádné letky ramenní a opeřenou kostrční žlázu. Na krku mají objemné vole, které slouží jako úložiště potravy a v době před pářením dostává signální zabarvení. Poznávacím znamením rodu kormorán je robustní kostěný týlní hrot, na svrchní straně s tenkým hřebenem, který je spojený s týlní kostí kulovitým kloubem.

Zbarvení různých druhů kormoránů je obdobné. Převládá černá, hnědá nebo tmavě šedá barva, zpravidla s krásným kovovým leskem. Kormoráni žijící na severní polokouli mívají nejvýše světlé skvrny, kormoráni jižní polokoule mají břicho a spodní část krku celé světlé. Téměř uniformní zbarvení peří je doplněno pestrými barvami neopeřených částí, tj. okolí zobáku a očí, hrdelního vaku a nohou. Zvláštností kormoránů je zelené zbarvení duhovky oka, které žádný jiný druh u ptáků nemá. Dalším ozdobným prvkem, kterým se kormoráni některých druhů pyšní zejména v době námluv, je vztyčitelná péřová chocholka na temeni hlavy a zvláštní výrůstky při kořeni zobáku. Nemají však tukové žlázy pro namaštění a jejich peří je proto velmi smáčivé, po ukončení lovu ho obvykle suší ve zvláštním postoji s roztaženými křídly. Jsou velmi opatrní, jen stěží se lze k nim přiblížit. Odpočívají a hřadují na svých obvyklých místech, ze kterých mají dobrý výhled na případné predátory.[1][2][3][4]

Stravování[editovat | editovat zdroj]

Kormoráni jsou rybožraví ptáci, za potravu jim slouží především ryby o ideální velikosti 10 až 20 cm, mořské i sladkovodní a veškeří vodní živočichové přiměřené velikosti které mohou spolknout. Potravu si loví pod vodou, dokážou se za kořistí velmi dobře potápět. Pod vodou vydrží průměrně půl minuty, některé druhy i o minutu déle, a potápějí se do hloubky i 50 m. K plavání pod vodou využívají pouze nohy, křídla mají přitlačena k tělu. Jsou stejně dobří letci jako plavci.

Vzhledem k tomu, že žijí a loví v početných hejnech, spotřebují velké množství potravy. Jednotlivec sežere v průměru denně 0,5 kg ryb a tím je mnohde rybáři považují za své konkurenty. Svými agresivními výkaly na jedné straně pomáhají růstu planktonu ve vodě, na druhé likvidují veškerou zeleň v okolí. Na pevnině kde se dlouhodobě zdržují nebo hnízdí přispívají společně s dalšími ptáky k tvorbě guána.[1][2][3][4]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Jsou to společenští ptáci hnízdící v početných koloniích na tradičních místech, většinou na neobyvaných ostrůvcích nebo skaliskách, kde jim nehrozí nebezpečí od suchozemských dravců. Tam si na zemi mezi kameny, na stromech, v křovinách, v rákosí nebo na holých skaliskách vytvářejí jednoduchá, neuspořádány hnízda. Hnízdění je v  jednotlivých lokalitách načasováno na období dostatku potravy. Samice snášejí 3 až 6 kusů bleděmodrých nebo světlezelených vajec v několikadenních intervalech. Na vejcích sedí oba rodiče střídavě asi 30 dnů. Vylíhlá mláďata jsou na rodičích zcela závislá a ti se společně starají o krmení, ochranu a později i výchovu. Pohlavně dospívají ve 3 až 4 létech.[1][2][4]

Poznámka[editovat | editovat zdroj]

Popisu se poněkud vymyká kormorán galapážský, který zhruba v počtu asi 1000 ks přežívá na dvou ostrovech Galapág. Je to mimo tučňáků jediný mořský nelétavý pták. Za léta odluky od ostatního světa, při dostatku potravy a v prostředí bez dravců mu zakrněla křídla natolik, že není schopen vzlétnout. Výborně plave a potápí se, na rozdíl od tučňáků nevesluje křídly, ale svalnatými nohami.[5]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Taxonomie čeledě i rodu se postupně vyvíjela. Před několika léty byl do čeledě kormoránovitých ještě zařazován i rod anhinga, v současnosti je vyčleněn do monotypické čeledě anhingovitých.

Rod kormorán byl v nedávné minulosti rozdělován různými autory až do 7 různých rodů (viz taxobox). Postupně se zjistilo, že odlišnosti mezi nimi jsou velmi malé a podstatná část vědecké komunity se shodla na jediném rodu kormorán. Dosud ale nedošlo v některých případech ke sjednocení názorů, zda se jedná o druh nebo jen o poddruh. Zde předkládaná varianta, se 40 druhy, je jedna z posledních a byla vypracována v uznávaném ústavu.[1][6]

Kormorán antarktický (Phalacrocorax bransfieldensis) Murphy, 1936 Kormorán jižní (Phalacrocorax georgianus) Lonnberg, 1906
Kormorán arabský (Phalacrocorax nigrogularis) Ogilvie-Grant & Forbes, 1899    Kormorán kerguelenský (Phalacrocorax verrucosus) (Cabanis, 1875)
Kormorán aucklandský (Phalacrocorax colensoi) Buller, 1888 Kormorán macquarijský (Phalacrocorax purpurascens) (Brandt, 1837)
Kormorán australský (Phalacrocorax sulcirostris) (Brandt, 1837) Kormorán malý (Phalacrocorax pygmeus) (Pallas, 1773)
Kormorán bountský (Phalacrocorax ranfurlyi) Ogilvie-Grant, 1901 Kormorán menší (Phalacrocorax niger) (Vieillot, 1817)
Kormorán bradavičnatý (Phalacrocorax carunculatus) (J. F. Gmelin, 1789) Kormorán modrooký (Phalacrocorax atriceps) King, 1828
Kormorán campbellský (Phalacrocorax campbelli) (Filhol, 1878) Kormorán mořský (Phalacrocorax pelagicus) Pallas, 1811
Kormorán crozetský (Phalacrocorax melanogenis) (Blyth, 1860) Kormorán novozélandský (Phalacrocorax punctatus) Sparrman, 1786
Kormorán černobílý (Phalacrocorax melanoleucos) (Vieillot, 1817) Kormorán pestrý (Phalacrocorax varius) (Gmelin, 1789)
Kormorán černý (Phalacrocorax coronatus) (Wahlberg, 1855) Kormorán pobřežní (Phalacrocorax neglectus) (Wahlberg, 1855)
Kormorán červenolící (Phalacrocorax urile) (Gmelin, 1789) Kormorán rudonohý (Phalacrocorax gaimardi (Lesson & Garnot, 1828)
Kormorán dlouhoocasý (Phalacrocorax africanus) (J. F. Gmelin, 1789) Kormorán skalní (Phalacrocorax magellanicus) (J. F. Gmelin, 1789)
Kormorán galapážský (Phalacrocorax harrisi) (Rothschild, 1898) Kormorán Stellerův (Phalacrocorax perspicillatus) Pallas, 1811
Kormorán guánový (Phalacrocorax bougainvillii) (Lesson, 1837) Kormorán Stewartův (Phalacrocorax chalconotus) (Gray, 1845)
Kormorán heardský (Phalacrocorax nivalis) Falla, 1937 Kormorán subtropický (Phalacrocorax brasilianus) (J. F. Gmelin, 1789)
Kormorán chathamský (Phalacrocorax onslowi) Forbes, 1893 Kormorán tasmánský (Phalacrocorax fuscescens) (Vieillot, 1817)
Kormorán chocholatý (Phalacrocorax aristotelis) (Linnaeus, 1761) Kormorán ušatý (Phalacrocorax auritus) (Lesson, 1831)
Kormorán indomalajský (Phalacrocorax fuscicollis) Stephens, 1826 Kormorán velký (Phalacrocorax carbo) (Linnaeus, 1758)
Kormorán japonský (Phalacrocorax capillatus) (Temminck & Schlegel, 1850) Kormorán západní (Phalacrocorax penicillatus) (Brandt, 1837)
Kormorán jihoafrický (Phalacrocorax capensis) (Sparrman, 1789) Kormorán žlutonohý (Phalacrocorax featherstoni) Buller, 1873

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Podle Červeného seznamu IUCN se považují za:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f ZICHA, Ondřej. BioLib.cz: Kormoránovití, kormorán [online]. Ondřej Zicha, BioLib.cz, rev. 06.03.2006, [cit. 2012-02-13]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c d ROBERSON, Don. Cormorants [online]. Don Roberson, Creagrus, Monterey Bay, CA, USA, [cit. 2012-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Other Free Encyclopedias, Animal Life Resource: Phalacrocoracidae [online]. NET Industries, Kingston, Ontario, CA, [cit. 2012-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c Cormorants [online]. South African National Parks, Pretoria, ZA, [cit. 2012-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ARKive: Phalacrocorax harrisi [online]. ARKive, Wildscreen Trading Ltd., Bristol, UK, [cit. 2012-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. CLEMENTS, J. F.; SCHULENBERG, T. S.; ILIFF, M. J. et al.. The Clements checklist of birds of the world: Version 6.6 [online]. Cornell University, Lab of Ornithology, Ithaca, NY, USA, rev. 2011, [cit. 2012-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. IUCN Red List of Threatened Species: Phalacrocorax [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2011, [cit. 2012-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]