Přeskočit na obsah

Kněžice zeleninová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxKněžice zeleninová
popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
Řádpolokřídlí (Hemiptera)
Podřádploštice (Heteroptera)
Čeleďkněžicovití (Pentatomidae)
RodNezara
Binomické jméno
Nezara viridula
Linnaeus; 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kněžice zeleninová (Nezara viridula) je druh ploštice. Předpokládá se, že pochází z Etiopie, ale rozšířil se po celém světě.[1] Vzhledem k tomu, že jako svou potravu preferuje některé luštěniny, jako jsou fazole a sója, je ekonomicky významným škůdcem.[2]

Nezara viridula, ilustrace Des Helmore

Dospělí samci mohou dosáhnout délky asi 12,1 mm, zatímco samice jsou větší a dosahují velikosti asi 13,1 mm. Tělo je obvykle jasně zelené. Oči jsou obvykle načervenalé, ale mohou být i černé.

Nejčastější morfologická forma je zelená (Nezara viridula f. smaragdula), méně častá je zelená s bílými nebo nažloutlými předními okraji na hlavě a hrudníku (Nezara viridula f. torquata Fabricius, 1775)[3] a velmi vzácná má oranžové, žluté nebo růžové zbarvení (Nezara viridula f. aurantiaca ).[4]

Rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]

Nezara viridula se v tropech rozmnožuje po celý rok. V mírném pásu vstupuje do zimní diapauzy spojené s reverzibilní změnou zbarvení těla ze zelené na hnědou nebo červenohnědou.[5]

Samice snáší 30 až 130 vajíček najednou ve formě vaječné hmoty přilepené ke spodní části listu. Vejce jsou soudkovitého tvaru, s otvorem nahoře.[1] Vývoj vajíček trvá 5 až 21 dní v závislosti na teplotě. [6] Než larvy dosáhnou dospělosti, svlékají se pětkrát a pokaždé se zvětší. Každý instar trvá asi týden, s výjimkou posledního před metamorfózou, který je o den delší.[1]

Během jednoho roku se mohou vyvinout až čtyři generace, přičemž z vajíčka se v létě vyvinou dospělci za pouhých 35 dní.

Jde o vysoce polyfágního býložravce, který je schopný se živit rostlinami z více než 30 čeledí, jednoděložnými i dvouděložnými.[6] Dává přednost luštěninám, nejraději se živí rostlinami, které plodí nebo tvoří lusky.[6]

Nejdůležitějším faktorem limitujícím jeho populaci v mírných pásmech je zimní chlad. Úmrtnost přezimujících jedinců se pohybuje mezi 30 až 80 % a populace nemůže přežít v oblastech, kde je průměrná teplota v zimě nižší než 5 °C.[7] S větší pravděpodobností přežijí zimu samice, stejně jako větší jedinci a ti, kteří mají červenohnědé zbarvení.[6]

Zdá se, že druh postupně rozšiřuje svůj areál směrem k severu.[7] Schopnost přežít zimu závisí také na včasném vstupu do diapauzy.

Původ a rozsah

[editovat | editovat zdroj]

Kněžice zeleninová je kosmopolitní druh, žijící v tropických a subtropických oblastech Ameriky, Afriky, Asie, Australasie a Evropy mezi 45 stupni severní a 45 stupni jižní šířky.[6]

Jeho přesný původ není znám. Předpokládá se, že pochází z oblasti Etiopie ve východní Africe, odkud se i díky obchodním trasám rozšířil do celého světa.[6]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nezara viridula na anglické Wikipedii.

  1. a b c Squitier J.M. (1997, updated 2007) «Southern green stink bug» Featured creatures, University of Florida Institute of Food and Agricultural services.
  2. Panizzi A.R. et al. (2000). Stink bugs (Pentatomidae). In: Schaefer C.W. & Panizzi A.R. (eds.). Heteroptera of economic importance, str. 421-747. Boca Raton: CRC Press.
  3. Dostupné online. 
  4. Mary Golden and Peter A. Follett First report of Nezara viridula f. aurantiaca in Hawai
  5. Musolin, Dmitry (2012). Surviving winter: diapause syndrome in the southern green stink bug Nezara viridula Physiological Entomology - Volume 37, Issue 4, pages 309–322
  6. a b c d e f Todd J.W. (1989). «Ecology and behavior of Nezara viridula». Annu. Rev. Entomol. 34: 273-292. DOI:10.1146/annurev.en.34.010189.001421doi:10.1146/annurev.en.34.010189.001421
  7. a b Musolin D.L. (2005). «The Southern Green Shield Bug Nezara viridula (L.) expands its distribution range, not only in the U.K.» Het News - Newsletter of the Heteroptera Recording Schemes. Retrieved on 2008-10-14.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]