Klášter Zesnutí přesvaté Bohorodice (Svijažsk)

Chrám a klášter Zesnutí přesvaté Bohorodice v ostrovním městě Svijažsku
	Světové dědictví UNESCO
Smluvní stát	Rusko
	Svijažsk
Typ	kulturní dědictví
Kritérium	ii, iv
Odkaz	1525 (anglicky)
Oblast	Evropa
Zařazení do seznamu
Zařazení	2017 (41. zasedání)
Rejstřík památek	1610080000

Klášter Zesnutí přesvaté Bohorodice ; Свияжский Успенский монастырь
Lokalita
Stát	Rusko
Kraj	Tatarstán
Místo	Svijažsk
Souřadnice	55°46′12,45″ s. š., 48°39′8,82″ v. d.
Základní informace
Řád	mužský pravoslavný
Založení	1555
Zrušení	1918
Obnovení	1997
Představený	Igumen Simeon
Odkazy
Kód památky	1610080000
Web	sviyazhsk-monastery.ru
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klášter Zesnutí přesvaté Bohorodice (rusky Свияжский Успенский монастырь) je mužský pravoslavný klášter v ruském Svijažsku, kolébka pravoslaví v Povolží. Od roku 2017 je zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.

Historie

Svijažský mužský klášter Zesnutí přesvaté Bohorodice byl založen roku 1555 spolu s Kazaňskou eparchií jako prostředek šíření pravoslaví, ruské kultury a moci na nově dobytých územích. Jeho zakladatelem a prvním představeným byl archimandrita German, pozdější druhý archiepiskop kazaňský (1564-1566), posmrtně svatořečen jako German, kazaňský divotvůrce. Jeho ostatky jsou od roku 1592 hlavní relikvií kláštera.

V 16. až 18. století byl svijažský klášter nejdůležitějším pravoslavným duchovně-osvětovým a misionářským centrem Kazaňské eparchie a středního Povolží. Tiskárna zde kupříkladu měla být zřízena dříve než v Moskvě, ještě za časů zakladatele Germana. V tomto období patřil klášter také mezi 20 nejbohatších v Rusku a byl nejmovitější v regionu. Roku 1764 měl 7200 mužských nevolníků, což bylo více než měly všechny ostatní kláštery Kazaňské eparchie dohromady.

Konfiskace církevních majetků roku 1764 a zchudnutí města v 19. století přivedly klášter k úpadku. Zatímco v dobách své největší slávy zde žilo i přes 100 mnichů, na počátku 20. století jich bylo pouze okolo 20-25 a klášter už nebyl zdaleka nejbohatší v okolí.

9. srpna 1918 byl rudoarmějci surově a bez soudu zabit na dlouhou dobu poslední představený, episkop svijažský Ambrosij (svatořečený roku 2000).

V dobách Sovětského svazu byl klášter uzavřen, vyloupen a byla zde otevřena psychiatrická léčebna (fungovala do r. 1994). Relikviář s ostatky svatého Germana sice rudoarmějci otevřeli, nakonec se je ovšem podařilo ukrýt v hřbitovním chrámu Jaroslavských divotvůrců v Kazani, do Svijažsku se navrátily roku 2000.

Roku 1997 byl klášter oficiálně obnoven.

V roce 2017 byl chrám a klášter Zesnutí přesvaté Bohorodice v ostrovním městě Svijažsku zapsán jako 28. ruská památka na seznam světového dědictví UNESCO.

Areál kláštera

Svijažský klášter Zesnutí přesvaté Bohorodice je nejcennějším klášterním komplexem středního Povolží. Nejstarší chrámy komplexu, chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice (1561) a chrám sv. Mikuláše s jídelnou a 43 metrů vysokou zvonicí (1556), patří k vrcholům ruského stavitelství 16. století.

Zvláště ceněn je chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice. Vystavěn byl ve stylu pskovských a novgorodských chrámů, v interiéru se dochovaly unikátní fresky z roku 1561 o celkové ploše 1080 m². Jejich jedinečnost spočívá v tom, že v Rusku se kromě Spaso-preobraženského kláštera v Jaroslavli nezachovaly žádné jiné chrámové fresky z 16. století. Tento chrám je také jediný, kde se dochovala freska sv. Kryštofa s koňskou hlavou (tento světec se obyčejně zpodobňoval s hlavou psí). Oproti běžným zvyklostem nejsou také na západní stěně vyobrazeny výjevy z pekla, ale pouze z ráje. V 18. století získal novou kupoli ve stylu ukrajinského baroka s 12 dekorativními kokošníky, jeho ráz však zůstal zachován.

Další klášterní památky vznikly na přelomu 17. a 18. století, jedná se mj. o dům archijereje, představeného a bratrské cely. Chrám Nanebevstoupení Páně nad branou (konec 17. stol.) a chrám sv. Germana Kazaňského a Mitrofana Voroněžského (19. stol.) byly poškozeny po nástupu bolševiků k moci, ale unikátní fresky, ráz nové kopule a nejstarší chrámy komplexu i klášterní památky, zůstaly zachovány.

Areál obepíná téměř kilometr dlouhá mohutná zeď z 18. až 19. století.

Příčiny zápisu na seznam UNESCO

Chrám a klášter Zesnutí přesvaté Bohorodice v ostrovním městě Svijažsku naplňuje následující kritéria světového dědictví UNESCO:^[1]

Kritérium II: Klášter Zesnutí přesvaté Bohorodice se stejnojmenným chrámem představují důležité svědectví období velkých historických změn v Eurasii, kdy Rusko expandovalo na východ. Jeho architektura a chrámová výmalba s mariánskou tematikou výjimečným způsobem dokládají interakci mezi pravoslavnou, muslimskou a římskokatolickou kulturou. Unikátní styl fresek chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice, jeho ikon a ikonostasu v sobě spojují vliv důležitých ruských kulturních center jako Novgorod, Pskov a Moskva s místním povolžským uměním a pracemi rostovských a suzdalských mistrů.
Kritérium IV: Klášterní komplex svým umístěním a architektonickou kompozicí odráží politický a misionářský program cara Ivana IV. expanze Ruska na islámská území bývalé Zlaté hordy. Styl chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice představuje syntézu tradiční pskovské architektury, monumentálního moskevského stavitelství a tradičních prvků Povolží. Vnitnří výmalba patří mezi nejcennější pravoslavné fresky. Ikonostas s tématem stvoření a motivy ze Starého i Nového zákona odráží nové trendy v ruském náboženství a nový teologický koncept politického programu Ivana IV.

Plán areálu

Je zde použita šablona {{Col-begin}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

1. Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice

2. Chrám svatého Mikuláše

3. Chrám svatého Germana Kazaňského a Mitrofana Voroněžského

4. Chrám Nanebevstoupení Páně nad branou

5. Dům archijereje

6. Klášterní škola

7. Bratrské cely

8. Zeď (18. - 19. stol.)

9. Hospodářská brána

10. Ruská sauna

11. Hřbitov

12. Hospodářský dvůr

Galerie

Svatá brána a bratrské cely
Bratrské cely a chrám sv. Germana
Chrám Nanebevstoupení Páně a Svatá brána
Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice
Chrám sv. Mikuláše, chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice
Chrám sv. Mikuláše
Hospodářský dvůr
Prodej suvenýrů v hospodářském dvoře

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Свияжский Успенский монастырь na ruské Wikipedii.

↑ CENTRE, UNESCO World Heritage. Assumption Cathedral and Monastery of the town-island of Sviyazhsk. whc.unesco.org [online]. [cit. 2018-04-20]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Klášter Zesnutí přesvaté Bohorodice na Wikimedia Commons

[1] CENTRE, UNESCO World Heritage. Assumption Cathedral and Monastery of the town-island of Sviyazhsk. whc.unesco.org [online]. [cit. 2018-04-20]. Dostupné online. (anglicky)

[1]

Ruské památky na seznamu světového dědictví UNESCO

Kulturní dědictví	Historické centrum Petrohradu a související skupiny památek • Kižský pogost • Kreml a Rudé náměstí v Moskvě • Historické památky Novgorodu a okolí • Kulturní a historický komplex Soloveckých ostrovů • Bílé památky Vladimiru a Suzdalu • Architektonický komplex Trojicko-sergijevské lávry v Sergijevě Posadu • Chrám Nanebevstoupení Páně v Kolomenském • Historický a architektonický komplex Kazaňského kremlu • Komplex Ferapontova kláštera • Citadela, staré město a opevnění Derbentu • Komplex Novoděvičího kláštera • Historické centrum Jaroslavle • Struveho geodetický oblouk • Starobylé město Chersonésos a jeho chora (sporné) • Bulgarský historický a archeologický komplex • Chrám a klášter Zesnutí přesvaté Bohorodice v ostrovním městě Svijažsku • Chrámy pskovské architektonické školy • Petroglyfy u Oněžského jezera a Bílého moře • Observatoř Kazaňské univerzity a Observatoř V. P. Engelhardta • Kulturní krajina jezera Kenozero

Přírodní dědictví	Komijské pralesy • Jezero Bajkal • Kamčatské sopky • Zlaté hory Altaje • Západní Kavkaz • Kurská kosa • Centrální Sichote-Aliň • Uvsunurská kotlina • Přírodní systém Wrangelova ostrova • Náhorní plošina Putorana • Přírodní park Lenské sloupy • Krajiny Daurie