Kiš

Starověká; Mezopotámie
Dějiny Mezopotámie; Eufrat – Tigris
Sumer
	Eridu – Kiš – Uruk – Ur; Lagaš – Nippur
Elam
	Súsy – Anšan
Akkadská říše
	Akkad – Mari
Amorité
	Isin – Larsa – Ekallatum
Babylonie – Novobabylonská říše
	Babylón – Borsippa – Chaldea ; Přímořská říše
Asýrie – Novoasyrská říše
	Aššúr – Nimrud; Dúr Šarrukín – Ninive
Chetité – Kassité – Churrité; Aramejci – Gutejci; Urartu – Mitanni
Chronologie panovníků
	Sumer ; Akkad ; Asýrie; Babylonie
Mytologie a literatura
	Enúma eliš – Gilgameš ; Marduk – Aššúr – Sín ; Enlil – Anunnaki
Jazyky
	Sumerština – Elamština
	Akkadština – Aramejština
	Churritština – Chetitština

Kiš (sumersky: Kiš-ki; akkadsky: kiššatu^[1]), v současnosti Tell al-Uhajmir (dosl. Červený pahorek), Irák), bylo starověké sumerské město. Nacházelo se asi 12 km východně od Babylónu, nyní přibližně 80 km jižně od Bagdádu, v provincii Babil. V sumerském seznamu králů je uváděno jako první město po potopě, které mělo krále. Patronem a poručníkem města byl bůh Zababa.

„Král Kiše“ je jedním z prvních titulů užívaných sumerskými panovníky z jiných měst; sloužil k indikaci nadvlády nad tímto regionem. Kiš byl od raných dob obýván Semity, což je možné odvodit od jmen králů prvních dynastií ze seznamu, která jsou semitského původu. V Sumerském královském seznamu jsou vypsány celkem 4 dynastie původem z tohoto města.

Ve městě se také nacházel chrám bohyně Inanny, zvaný Chursagkalamma, „hora-země“.

Archeologický výzkum zde byl prováděn v letech 1912–1914 týmem Francouze Henriho de Genouillac a později v letech 1923–1933 anglo-americkou skupinou pod vedením Stephena Langdona.