Karel I. Martel
| Karel I. Martel | |
|---|---|
| titulární uherský král | |
 | |
| Narození | 15. září 1271 Neapol |
| Úmrtí | 12. srpna 1295 (ve věku 23 let) Neapol |
| Pohřben | katedrála v Neapoli |
| Manželka | Klemencie Habsburská |
| Potomci | Karel I. Robert Beatrix Uherská Klemencie Uherská |
| Dynastie | Anjouovci |
| Otec | Karel II. Neapolský |
| Matka | Marie Uherská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karel Martel z Anjou (italsky Carlo Martello d'Angiò, 1271, Neapol – 12. srpna 1295 Neapol) byl princ ze Salerna a titulární uherský král. Dante Alighieri ve své Božské komedii Karla i s chotí umístil do Ráje.
Život[editovat | editovat zdroj]
| „ | Karlovi Chromému porodila dcera krále Štěpána syna Karla s příjmením Martel... | “ |
| — Dubnická kronika[1] | ||
Karel byl nejstarším synem neapolského krále Karla II. a uherské princezny Marie, dcery krále Štěpána V. Již roku 1274 byl díky politické aktivitě svého děda Karla z Anjou zasnouben s dcerou římského krále Rudolfa, její jméno nebylo v prvních dohodách uvedeno, ale podle svědectví jiných pramenů se jednalo o mladičkou Gutu, pozdější českou královnu, teprve později došlo k výměně za její sestru Klemencii.[2] Dynastická svatba Habsburků s Anjouovci se konala v lednu roku 1281 ve Vídni.[3] Nevěsta byla o devět let starší než desetiletý ženich a první potomek, syn Karel Robert, se narodil o sedm let později.
Roku 1282 se Sicílie vzbouřila proti nadvládě Anjouovců a v následných bojích byl Aragonci zajat Karlův otec. Svým pádem do zajetí proti sobě velmi popudil svého otce a ten nástupcem trůnu po dobu synovy nepřítomnosti určil vnuka Karla Martela. Regentem měl do doby synova návratu ze zajetí nebo dosažení vnukovy plnoletosti být Robert z Artois. Karel II. se po propuštění ze zajetí na jaře 1289 nechal korunovat a Karel Martel téhož roku společně otcem a s Robertem z Artois získal první válečnou zkušenost během nových bojů s Aragonci. Roku 1290 byl v Uhrách zavražděn Karlův strýc Ladislav IV. a Karel Martel vznesl svůj nárok na uherský trůn. Vzhledem k vratké politické situaci na domácí půdě se nikdy do Uher nevydal, za podpory části uherské šlechty se stal pouze titulárním uherským králem, a skutečná koruna nakonec připadla Ondřejovi III.
Karel zemřel v srpnu 1295, krátce před svými čtyřiadvacátými narozeninami a byl pohřben v katedrále v Neapoli společně s manželkou Klemencií. Uherskou korunu získal až jejich syn Karel Robert.
Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Kronika uhorských kráľov zvaná Dubnická. Příprava vydání Július Sopko. Budmerice: Vydavateľstvo Rak, 2004. 239 s. ISBN 80-85501-13-9. S. 96.
- ↑ Annales Basilienses, ed. Pertz, G.H., MGH SS 17, Hannover 1861, s. 194. Regesta Imperii VI/1., č. 338a.
- ↑ http://fmg.ac
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Stanisław A. Sroka, Genealogia Andegawenów węgierskich, Kraków 1999, s. 9–10.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel I. Martel na Wikimedia Commons - (německy) Genealogie
- Kenotaf Karla Martela v katedrále v Neapoli
| Předchůdce: Ladislav IV. |
|
Chorvatský král 1290–1295 |
|
Nástupce: Ondřej III. |
