Karel Bříza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karel Bříza
Narození 14. října 1926
Krucemburk, Čechy
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 9. prosince 2001 (ve věku 75 let)
Praha
Česká republikaČeská republika Česká republika
Povolání hudební skladatel
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Bříza (14. října 1926 Krucemburk9. prosince 2001 Praha) byl římskokatolický kněz, řeholník – redemptorista, hudební skladatel, varhaník a varhanář (jeho první varhany jsou v kostele sv. Martina v pražských Řepích[1]).

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Krucemburku na Vysočině v roce 1926. V mládí vstoupil do kongregace redemptoristů a studoval v řádovém juvenátě, který sídlil na zámku v jihočeské vsi Libějovice. Kongregace ale byla po roce 1948 v nepříznivém postavení, jako ostatně všechny řeholní řády v ČSR. Vše vyvrcholilo záborem klášterů (viz Akce K) v roce 1950 a internací řeholních osob, které neušel ani Karel Bříza. Byl internován na Hoře Matky Boží u Králík a posléze krátce v Hájku u Prahy.

Knězem[editovat | editovat zdroj]

V té době byl povolán (tak jako řada mladých kleriků) na vojnu – na Slovensko k útvarům PTP. Během vojenské služby se stala zásadní událost jeho života. Dne 15. září 1951 přijal tajně kněžské svěcení (v době mimořádné dovolené, spolu s ním byl tajně svěcen další redemptorista - P. Břetislav Vaněk CSsR). Z vojny byl propuštěn v roce 1953.

Karel Bříza začal studovat v Brně kompozici u prof. Josefa Blatného a v městečku Oslavany vedl dětský sbor. Jelikož představitelům tehdejšího režimu se to nelíbilo, dali mu na výběr, zda se zřekne sboru, nebo půjde do vězení. P. Karel zvolil první možnost a vrátil se do Krucemburku, kde pak pracoval v lese jako dělník. Kromě práce v lese se též věnoval opravám varhan v širokém okolí.

Návrat na Svatou Horu[editovat | editovat zdroj]

V době politického uvolnění let 19681969 vznikla na Svaté Hoře pod ochrannými křídly P. Olšara poloilegální redemptoristická komunita, protože redemptorističtí kněží přicházeli na Svatou Horu coby kaplani. V té době sem přišel i P. Karel Bříza.

Jelikož neměl státní souhlas k výkonu kněžské služby, fungoval při svatohorské basilice jako varhaník a kněžské funkce vykonával soukromým způsobem. Vedl zde dva pěvecké sbory, se kterými pravidelně doprovázel bohoslužby. Členům sboru také poskytoval duchovní vedení, tajně je zpovídal a podobně.

V roce 1969 o 1. neděli adventní byla do liturgie poprvé po staletích latiny zavedena čeština. Pater Bříza komponoval hojně hudbu s českými texty. V této době také vzniklo dodnes často používané tzv. „Břízovo ordinárium (kancionál č. 503, Mešní zpěvy str. 530), čili notace základních liturgických textů (Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus a Agnus Dei). Rovněž napsal řadu „proprií“, čili zhudebněných textů k bohoslužbě slova ve Mši svaté.

Se státním souhlasem[editovat | editovat zdroj]

Po obdržení státního souhlasu k výkonu kněžské služby musel P. Bříza v roce 1971 ze Svaté Hory odejít. Byl nějakou dobu kaplanem v Kladně a pak duchovním správcem několika farností na Rakovnicku. V této době se také věnoval opravám varhanních nástrojů.

Po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

V roce 1991 se mohl vrátit na Svatou Horu. Fungoval jako regenschori i jako kněz, i když jeho zdravotní stav se neustále zhoršoval. Trápily jej mimo jiné i bércové vředy. Zpočátku se o něj staraly řeholnice Vincentky. Když ze Svaté Hory odešly, odebral se P. Bříza do kněžského domova ve Staré Boleslavi.

Ve Staré Boleslavi upadl a utrpěl zlomeninu krčku. Byl záhy převezen do nemocnice Na Homolce v Praze, kde pobyl až do své smrti. Zemřel 9. prosince 2001. Pohřeb proběhl o šest dní později na Svaté Hoře a P. Bříza byl po pohřebních obřadech uložen do redemptoristické hrobky na hřbitově v Příbrami[2].

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Několik poznámek k Břízovu ordinariu
  2. Parte Karla Břízy

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]