Jules Massenet
| Jules Émile Frédéric Massenet | |
|---|---|
 Jules Massenet na fotografickém portrétu z období kolem roku 1910 | |
| Rodné jméno | Jules Émile Frédéric Massenet |
| Narození | 12. května 1842 Montaud |
| Úmrtí | 13. srpna 1912 (ve věku 70 let) Paříž |
| Příčina úmrtí | rakovina |
| Místo pohřbení | hřbitov v Égreville |
| Národnost | francouzská |
| Alma mater | Národní konzervatoř hudby a tance v Paříži Lyceum svatého Ludvíka |
| Povolání | hudební skladatel |
| Rodiče | Alexis Massenet |
| Manžel(ka) | Ninon de Gressy (od 1866) |
| Děti | Juliette Massenet |
| Příbuzní | Auguste Massenet (sourozenec) |
| Významná díla | Werther Manon Don Quichotte (opera) Cendrillon Thais … více na Wikidatech |
| Ocenění | Římská cena (1863) rezident ve Villa Medici (1864) velkodůstojník Řádu čestné legie (1900) Leopoldův řád |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jules Émile Frédéric Massenet (12. května 1842, Montaud, St. Etienne, Francie – 13. srpna 1912, Paříž, Francie) byl francouzský skladatel období romantismu. Nejvíce ho proslavily jeho opery, které byly velice populární na konci 19. a na začátku 20. století; poté pomalu upadly do zapomnění a teprve v osmdesátých letech začalo jejich znovuobjevení. Mezi jeho nejznámější opery patří nepochybně Manon (1884) a Werther (1892).
Život
Massenet se narodil ve vesnici Montaud, nyní v části Saint-Étienne, jako syn mistra kovolijce. Když mu bylo jedenáct, odstěhovala se jeho rodina do Paříže, kde získal první poznatky o hudbě od své matky, která rovněž učila i jiné žáky, aby si rodina přilepšila. Od svých jedenácti let navštěvoval pařížskou konzervatoř a činil značné pokroky, především pod vedením skladatele Ambroise Thomase (1811 - 1896), na to, v roce 1863 získal prestižní Prix de Rome, což mu umožnilo strávit čtyři roky ve vile Medici, kde se seznámil také s Lisztem. Začal dávat hodiny klavíru a získával zkušenosti s divadlem a populární hudbou tím, že příležitostně hrál na bicí nástroje v orchestru pařížské Opery a po barech.
Po návratu do Paříže se 8. října 1866 oženil se svou žačkou Constancií de Saint-Marie a v následujících letech byla na doporučení Thomase jeho opera La Grand'tante uvedena v Opéra-Comique. Byla to první část celého cyklu oper, které měl Massenet v následujících pětačtyřiceti letech svého života napsat; poslední premiérou jeho života byla opera Řím (Roma) v Monte Carlu v roce 1912.
Jules Massenet patřil k těm skladatelům, kteří měli velký úspěch už za svého života. Poprvé se úspěch dostavil s oratoriem Marie-Magdeleine z roku 1873, ale byla to opera Le Roi de Lahore o čtyři roky později, díky níž se stal slavným. Jeho největší úspěch mu však přinesla opera Manon, inspirovanou Abbé Prévostovou novelou (použitou rovněž Puccinim v opeře Manon Lescaut), vyprávějící příběh kurtizány a jejího idealistického mladého milence, Chevalliera de Grieux. Další kurtizána, tentokrát z Egypta ze čtvrtého století, je postavou také úspěšné opery Thais (1894). Mužskou postavu zobrazil v opeře Le Cid (1885), Werther (1892), a Don Quijotte z roku 1910, který byl jeho posledním větším úspěchem. Jeho sláva pronikala i za hranice Francie, a proto se i některé premiéry konaly v důležitých operních centrech Evropy, například Werther byl uveden ve Vídni a La Navarraise v Londýně.
Mnoho let také působil jako učitel skladby na pařížské konzervatoři, kam nastoupil v roce 1878 a setrval zde až do své smrti - do roku 1912.
Dílo
Dílo Julesa Masseneta zahrnuje místo oper, kterého ho tak proslavily, i v menším množství duchovní hudbu, balety, scénickou hudbu pro divadlo a mnoho písní. Mezi jeho reprezentativní díla patří hlavně: Manon (1884), Werther (1892), Thais (1894), Le Cid (1885) nebo například Le Jongleur de Notre-Dame (1902).
Opery
- Les deux boursiers (1859)
- Esmerelda (1865)
- Noureddin (1865)
- Valéria (1865)
- La Grand' Tante (1867)
- La Coupe du roi de Thulé (1867)
- Le Florentin (1868)
- Manfred (1869)
- Méduse (1870)
- Don César de Bazan (1872)
- Les Templiers (1873)
- Marie-Magdeleine (1903)
- L'Adorable Bel'-Boul' (1874)
- Bérangère et Anatole (1876)
- Le Roi de Lahore (1877)
- Robert de France (1880)
- Hérodiade (1881)
- Les Girondins (1881)
- Montalte (1883)
- Hérodiade (1884)
- Manon (1884)
- Le Cid (1885)
- Don César de Bazan (1888)
- Esclarmonde (1889)
- Le Mage (1891)
- Werther (1892)
- Kassya (1893)
- Thaïs (1894)
- Le Portrait de Manon (1894)
- La Navarraise (1894)
- Sapho (1897)
- Cendrillon (1899)
- Grisélidis (1901)
- Le Jongleur de Notre-Dame (1902)
- Chérubin (1905)
- Ariane (1906)
- Thérèse (1907)
- Bacchus (1909)
- Don Quichotte (1910)
- Roma (1912)
- Panurge (1913)
- Cléopâtre (1914)
- Amadis (1922)
Oratoria a kantáty
- David Rizzio (1863)
- Marie-Magdeleine (1873)
- Ève (1875)
- Narcisse (1877)
- La Vierge (1880)
- Biblis (1886)
- La Terre Promise (1900)
Balety
Orchestrální hudba
- Première suite d'orchestre (1867)
- Scènes hongroises (1870)
- Scènes pittoresques (1874)
- Scènes dramatiques (1875)
- Scènes napolitaines (1876)
- Scènes de féerie (1881)
- Scènes alsaciennes (1882)
- Fantaisie pour violoncelle et orchestre (1897)
- Concerto pour piano et orchestre (1903)
Odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jules Massenet na Wikimedia Commons
Související články
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jules Massenet
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Jules Massenet na anglické Wikipedii a Jules Massenet na francouzské Wikipedii.