Jovan Cvijić

Jovan Cvijić
Jovan Cvijić
Narození	11. října 1865; Loznica
Úmrtí	16. ledna 1927 (ve věku 61 let); Bělehrad
Místo pohřbení	Bělehradský nový hřbitov (44°48′32″ s. š., 20°29′7″ v. d.)
Alma mater	Bělehradská univerzita; Vídeňská univerzita; První bělehradské gymnázium
Povolání	geograf, geomorfolog, diplomat, etnolog, vysokoškolský učitel a geolog
Zaměstnavatel	Bělehradská univerzita
Ocenění	Medaile patrona (1920); Cullumova geografická medaile (1924); doctor honoris causa from the University of Paris (1924)
Nábož. vyznání	Srbská pravoslavná církev
Funkce	rector of the University of Belgrade (1906–1907); rector of the University of Belgrade (1919–1920)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jovan Cvijić (11. říjen 1865, Loznica - 16. leden 1927, Bělehrad) byl srbský vědec, začínal studiem geografie a geologie, postupně však přesouval svůj zájem k otázkám etnologickým a sociologickým. Své práce psal v srbštině, francouzštině, němčině i angličtině.

Život

Vystudoval geografii na univerzitě v Bělehradě (tehdy Velika skola), kde absolvoval roku 1889. Poté studoval ještě geologii na Vídeňské univerzitě, zde získal titul roku 1893. Poté se vrátil do Bělehradu, kde byl na Filozofické fakultě Bělehradské univerzity jmenován profesorem. Později se stal rektorem školy (1906–1907, znovu 1919–1920), pod jeho vedením vzniklo pět nových fakult - lékařská, zemědělská a teologická v Bělehradě, plus filozofické fakulty ve Skopje a v Subotici. Jeho žák Jovan Erdeljanović se stal prvním profesorem na nově vzniklé katedře etnografie. Roku 1910 Cvijić založil Srbskou geografickou společnost a stal se jejím prvním prezidentem. Tuto pozici držel až do smrti. V roce 1921 byl zvolen prezidentem Srbské královské akademie věd a umění a zůstal jím rovněž až do své smrti.

Dílo

Již jeho vídeňská diplomová práce Das Karstphanomen, věnovaná krasovým jevům, byla přelomovou a dočkala se mnoha vydání a překladů. Jako první určil ledovcový původ 102 jezer v pohoří Stara planina, čímž výrazně posunul představy o průběhu doby ledové v Evropě.

Když přesunul svůj zájem na lidi, vyslovil některé revoluční myšlenky - například, že člověk je ekologicky senzitivní bytostí a jeho životní prostředí ovlivňuje jeho psychiku (na základě této teze vytvořil i typologii balkánských národů, často kritizovanou). Zavedl též pojem "metastázové hnutí", aby popsal pomalé změny v lidských společnostech. Folkloristická a etnografická data, která sesbíral na Balkáně, byla často vůbec první vědecky získaná data z této oblasti.

Jeho studie mj. sehrály velkou roli při určování státních hranic Jugoslávie po první světové válce, když byl vyslán srbskou vládou na Pařížskou mírovou konferenci (spolu s Mihajlo Pupinem). Za kontroverzní bývá považována jeho podpora ideji Velkého Srbska.

Cvijić získal roku 1918 medaili Univerzity Karlovy a byl zde též jmenován čestným doktorem. Byl rovněž členem české akademie věd.

Bibliografie

Ka poznavanju krša istočne Srbije, 1889.
Prekonoška pećina, 1891.
Geografska ispitivanja u oblasti Kučaja, 1893.
Das Karstphänomen, Geographiche Abhandlungen, Wien, 1893.
Karst, geografska monografija, Belgrade 1895.
Pećine i podzemna hidrografija u istočnoj Srbiji, 1895.
Izvori, tresave i vodopadi u istočnoj Srbiji, 1896.
Tragovi starih glečera na Rili, 1897.
Glacijalne i morfološke studije o planinama Bosne, Hercegovine i Crne Gore, 1899.
Karsna polja zapadne Bosne i Hercegovine, 1900.
Struktura i podela planina Balkanskog poluostrva, 1902.
Antropogeografski problemi Balkanskog poluostrva, 1902.
Novi rezultati o glacijalnoj eposi Balkanskog poluostrva, 1903.
Balkanska, alpijska i karpatska glacijacija, 1903.
Die Tektonik der Balkanhalbinsel mit besonderer Berückichtigung der neueren Fortschritte in der Kenntnis der Geologie von *Bulgarien, Serbien und Mazedonien, 1904.
Nekolika posmatranja o etnografiji makedonskih Slovena, 1906.
Osnove za geografiju i geologiju Makedonije i Stare Srbije I.-III., 1911.
Grundlinien der Geographie und Geologie von Mazedonien und Alt-Serbien. Nebst Beobachtungen in Thrazien, Thessalien, Epirus und *Nordalbanien, 1908.
Jezerska plastika Šumadije, 1909.
L'anexion de la Bosnie et la question Serbe, 1909.
Dinarski Srbi, 1912.
Izlazak Srbije na Jadransko More, 1912.
Raspored Balkanskih naroda, 1913.
Ledeno doba u Prokletijama i okolnim planinama, 1913.
Jedinstvo i psihički tipovi dinarskih južnih Slavena, 1914.
Mouvements metanastasiques dans la Peninsule Balkanique, La Monde Slave, 1917.
Hydrographie souterraine et évolution morphologique du Karst, 1918.
La Peninsule Balkanique, Geographie Humaine, 1918.
Etnogeografske karte jugoslovenskih zemalja, 1918.
Severna granica južnih Slavena (La frontiere septentrionale des Jugoslaves), 1919.
Đerdapske terase, 1922.
Balkansko poluostrvo i južnoslovenske zemlje, 1922.
Metanastazička kretanja, njihov uzrok i posledice, 1922.
Geomorfologija I-II, 1924-1926.
Karst i čovek, 1925.
Karst i srpske narodne pripovetke, 1925.
Seobe i etnički procesi u našem narodu, 1927.
Balkansko poluostrvo i južnoslavenske zemlje, 1931.

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jovan Cvijić na Wikimedia Commons

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jovan Cvijić na anglické Wikipedii.