Josef Nejedlík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Nejedlík
Narození28. prosince 1909
Láz
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí15. ledna 1942 (ve věku 32 let)
Osvětim
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánínovinář
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Nejedlík (28. prosince 1909, Láz, Rakousko-Uhersko15. ledna 1942, Osvětim, Německo) byl český novinář a odbojář.

Narodil se v obci Láz u Moravských Budějovic do selské rodiny. Studoval na gymnáziu v Moravských Budějovicích, kde maturoval 22. června 1928. V dalším vzdělávání pokračoval na Právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze, kde byl 2. července 1934 promován na doktora práv. Vojenskou službu absolvoval v letech 1934 až 1936 u 11. dělostřeleckého pluku v Košicích, do zálohy odešel v hodnosti podporučíka. Následně studoval na univerzitě ve Vídni. Po studiích pracoval jako úředník zemského kulturního úřadu v Brně a redaktor časopisu Moravský hospodář. Když redakci časopisu přebíral, byla v úpadku a on byl jejím jediným redaktorem. Jeho působením se zájem o časopis zvýšil a brzy měl 4 podřízené, se kterými časopis připravoval. Pravidelně vystupoval v rozhlase. Byl aktivním členem Sokola, členem předsednictva Svazu československého studentstva, jednatel Svazu slovanského studentstva. Kromě češtiny ovládal němčinu, angličtinu a ruštinu. Byl svobodný a bezdětný.

Okupace[editovat | editovat zdroj]

Za německé okupace se aktivně zapojil do odboje s vazbami na špionážní síť Avala-Modrý kruh, bojující proti Třetí říši. Byl několikrát zmíněn v životopisné knize českého představitele špionážní sítě Rudá kapela (Rote Kapelle) Františka Klečky (Stínohra, třináct let československým zpravodajcem).

Dne 12. července 1940 byl zatčen a uvězněn na Kounicových kolejích, následně v Moravské Ostravě a nakonec ve Vratislavi (Breslau). V srpnu 1941 byl odsouzen Vrchním zemským soudem ve Vratislavi za přípravu velezrady spočívající v tom, že spolu s dalšími osobami v letech 1939 a 1940 v Moravské Ostravě, Olomouci, Brně, Valašském Meziříčí a na dalších místech Protektorátu Čechy a Morava založili a udržovali velezrádné spolčení. Protože obžaloba o většině jeho činnosti neměla důkazy, byl odsouzen k trestu, který si již odseděl ve vyšetřovací vazbě. Místo propuštění byl předán brněnskému gestapu, které ho odeslalo do koncentračního tábora v Osvětimi.

Dne 1. ledna 1942 z Osvětimi napsal dopis v němčině, v němž zmiňoval, že je zdráv. Dále v psaní byla žádost, aby mu rodina pravidelně posílala 50 říšských marek s německy psaným dopisem. Ale 15. ledna 1942 v koncentračním táboře za neznámých okolností zemřel a stejný den byl odeslán i lístek z 1. ledna 1942. Dne 17. ledna 1942 byl jeho matce doručen telegram s německým oznámením „Syn Josef v koncentračním táboře Osvětim zemřel. Komandant“

Za jeho zásluhy v protifašistickém odboji mu prezident Československé republiky udělil dne 17. listopadu 1945 Československý válečný kříž 1939 „in memoriam.“

Na jeho rodném domě v obci Láz byla dne 10. října 1948 slavnostně odhalena pamětní deska, u které byla v průběhu několika dalších desetiletí pořádána každý rok vzpomínková shromáždění a pokládán věnec. Je uveden na pamětní desce obětí Sokola umístěné v sokolovně na Kounicově ulici v Brně. 28. května 2017 byl v Brně na ulici Tichého, před domem, kde naposedy bydlel, umístěn do dlažby "kámen zmizelých."

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]