Josef Krofta (divadelník)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Josef Krofta
Narození 30. března 1943
Uherské Hradiště
Úmrtí 18. března 2015 (ve věku 71 let)
Hradec Králové
Vzdělání prof. MgA.DAMU
Povolání režisér, pedagog, politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Krofta (30. března 1943, Uherské Hradiště18. března 2015, Hradec Králové[1]) byl český režisér loutkového divadla a vysokoškolský pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Studium[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z Uherského Hradiště. Studoval na střední škole v Nymburce a poté byl učněm-mechanikem v Praze. Zde se přihlásil ke studiu Divadelní fakulty Akademie múzických umění. Roku 1966 absolvoval obor režie-dramaturgie na Katedře loutkářství. Podle vlastních slov mu však chyběla obhajoba diplomové práce. Kvůli označení za politicky nežádoucího tak získal vysokoškolský titul až dodatečně v roce 1989.[2]

Při studiích v 60. letech a krátce poté pracoval v Československém rozhlase. Pak nastoupil základní vojenskou službu ve vojenském uměleckém souboru v Bratislavě. Po návratu z vojny roku 1968 přešel do rozhlasového studia v Českých Budějovicích.[2]

Režisér[editovat | editovat zdroj]

Jako režisér působil od roku 1968 v Malém divadle v Českých Budějovicích. O tři roky později začal režírovat v Divadle Drak v Hradci Králové, kde se roku 1981 stal uměleckým šéfem. Souběžně režijně působil i v pražském Divadle Spejbla a Hurvínka, v hradeckém Studiu Beseda i v dánském Odense Theatre.

Mezi jeho nejvýznačnější díla na prknech hradeckého divadla patří inscenace Enšpígl, Šípková Růženka, Petruška, Unikum – dnes naposled!, Píseň života, Sen noci svatojanské, Prodaná nevěsta nebo Pinokio.[2] Jako své loutkářské vzory v rozhovoru pro Reflex uvedl Matěje Kopeckého, Jiřího Vyšohlída a Zdeňka Říhu. Ve svých inscenacích přesouval důraz z literární složky díla na jevištní výrazové prostředky a funkčně využíval souhry loutky s živým hercem. „Možná jsem měl štěstí, že jsem se klasické loutkové divadlo nestačil naučit,“ zdůvodnil to v dokumentárním cyklu České televize Evropané.[3]

V březnu 2013 mu Herecká asociace udělila Cenu Thálie 2012 za dlouholeté mistrovství v oboru loutkové divadlo. Stal se tak historicky prvním laureátem této ceny (spolu s Divadlem Spejbla a Hurvínka), neboť v této kategorii byla udělena vůbec poprvé.[4][5]

Pedagog[editovat | editovat zdroj]

V roce 1990 byl na DAMU habilitován docentem oboru „Dramatická umění – režie“ a od téhož roku zde působil jako pedagog a vedoucí Katedry alternativního a loutkového divadla. V roce 1994 získal profesuru. V letech 19931998 byl i proděkanem DAMU pro zahraniční záležitosti.[6] Pedagogicky působil také ve Francii a Norsku.[7]

Roku 1993 založil v Hradci Králové Mezinárodní institut figurativního divadla.[2]

Za koncepci a realizaci projektu Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU obdržel v roce 1991 jako historicky první laureát cenu UNIMA od Českého střediska Mezinárodní loutkářské unie UNIMA.[8]

Politik[editovat | editovat zdroj]

V roce 2010 se stal náměstkem primátora města Hradce Králové pro kulturu, sport a cestovní ruch jako nestraník kandidující za Volbu pro město.[9][10]

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Byl ženatý, měl dvě dospělé děti a čtyři vnoučata.[9] Syn Jakub Krofta rovněž studoval na DAMU a později s otcem spolupracoval např. na inscenaci cirkusového muzikálu Pinokio.[2][11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČTK. Zemřel divadelní režisér a pedagog Josef Krofta, bylo mu 71 let. Lidovky.cz [online]. 2015-03-18 [cit. 2015-03-19]. Dostupné online. 
  2. a b c d e TICHÝ, Zdeněk A, Krofta, Josef. Přítulnost šílenců : Orloj osobností 2000. Fotografie Petr Jedinák. Reflex. 2000-10-05, roč. 11, čís. 40, s. 22-24. Dostupné online [cit. 2013-03-24]. ISSN 0862-6634. 
  3. O. Šrámek; V. Křepelka; V. Drha. Evropané: Josef Krofta [online]. Česká televize, 2002 [cit. 2013-03-24]. Dostupné online. 
  4. ČT24. Múza Thálie má předplatné v Národním divadle moravskoslezském. Česká televize [online]. 2013-03-22 [cit. 2013-03-23]. Dostupné online. 
  5. ZÁHORKOVÁ, Jana. Thálii získal andělský Krajčo, Limonádový Joe i Spejbl s Hurvínkem. iDNES.cz [online]. 2013-03-23 [cit. 2013-03-24]. Dostupné online. 
  6. Prof. MgA. Josef KROFTA [online]. DAMU [cit. 2013-03-24]. Dostupné online. 
  7. KISIL, A. Josef Krofta [online]. Česká televize, 2012 [cit. 2013-03-24]. (Česká divadelní režie). Dostupné online. 
  8. České středisko UNIMA. Erik: 1991 - Josef Krofta [online]. Institut umění - Divadelní ústav [cit. 2013-03-24]. Dostupné online. 
  9. a b prof. MgA. Josef Krofta [online]. NašiPolitici.cz, 2011-03-14, rev. 2011-11-24 [cit. 2013-03-24]. Dostupné online. 
  10. MARTINEK, Lukáš. Náměstek primátora pro oblast kultury, sportu a cestovního ruchu [online]. Magistrát města Hradec Králové, rev. 2012-01-03 [cit. 2013-03-24]. Dostupné online. 
  11. TICHÝ, Zdeněk A. Pinokio je dobrodružství. iDNES.cz [online]. 2000-06-05 [cit. 2013-03-24]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KLÍMA, Miloslav. Josef Krofta: Inscenační dílo. Praha: Pražská scéna, 2003. ISBN 80-86102-28-9. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]