Josef Krofta (divadelník)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef Krofta
Narození 30. března 1943
Uherské Hradiště
Úmrtí 18. března 2015 (ve věku 71 let)
Hradec Králové
Vzdělání prof. MgA.DAMU
Povolání režisér, pedagog, politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Krofta (30. března 1943, Uherské Hradiště18. března 2015, Hradec Králové[1]) byl český režisér loutkového divadla a vysokoškolský pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Studium[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z Uherského Hradiště. Studoval na střední škole v Nymburce a poté byl učněm-mechanikem v Praze. Zde se přihlásil ke studiu Divadelní fakulty Akademie múzických umění. Roku 1966 absolvoval obor režie-dramaturgie na Katedře loutkářství. Podle vlastních slov mu však chyběla obhajoba diplomové práce. Kvůli označení za politicky nežádoucího tak získal vysokoškolský titul až dodatečně v roce 1989.[2]

Při studiích v 60. letech a krátce poté pracoval v Československém rozhlase. Pak nastoupil základní vojenskou službu ve vojenském uměleckém souboru v Bratislavě. Po návratu z vojny roku 1968 přešel do rozhlasového studia v Českých Budějovicích.[2]

Režisér[editovat | editovat zdroj]

Jako režisér působil od roku 1968 v Malém divadle v Českých Budějovicích. O tři roky později začal režírovat v Divadle Drak v Hradci Králové, kde se roku 1981 stal uměleckým šéfem. Souběžně režijně působil i v pražském Divadle Spejbla a Hurvínka, v hradeckém Studiu Beseda i v dánském Odense Theatre.

Mezi jeho nejvýznačnější díla na prknech hradeckého divadla patří inscenace Enšpígl, Šípková Růženka, Petruška, Unikum – dnes naposled!, Píseň života, Sen noci svatojanské, Prodaná nevěsta nebo Pinokio.[2] Jako své loutkářské vzory v rozhovoru pro Reflex uvedl Matěje Kopeckého, Jiřího Vyšohlída a Zdeňka Říhu. Ve svých inscenacích přesouval důraz z literární složky díla na jevištní výrazové prostředky a funkčně využíval souhry loutky s živým hercem. „Možná jsem měl štěstí, že jsem se klasické loutkové divadlo nestačil naučit,“ zdůvodnil to v dokumentárním cyklu České televize Evropané.[3]

V březnu 2013 mu Herecká asociace udělila Cenu Thálie 2012 za dlouholeté mistrovství v oboru loutkové divadlo. Stal se tak historicky prvním laureátem této ceny (spolu s Divadlem Spejbla a Hurvínka), neboť v této kategorii byla udělena vůbec poprvé.[4][5]

Pedagog[editovat | editovat zdroj]

V roce 1990 byl na DAMU habilitován docentem oboru „Dramatická umění – režie“ a od téhož roku zde působil jako pedagog a vedoucí Katedry alternativního a loutkového divadla. V roce 1994 získal profesuru. V letech 19931998 byl i proděkanem DAMU pro zahraniční záležitosti.[6] Pedagogicky působil také ve Francii a Norsku.[7]

Roku 1993 založil v Hradci Králové Mezinárodní institut figurativního divadla.[2]

Za koncepci a realizaci projektu Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU obdržel v roce 1991 jako historicky první laureát cenu UNIMA od Českého střediska Mezinárodní loutkářské unie UNIMA.[8]

Politik[editovat | editovat zdroj]

V roce 2010 se stal náměstkem primátora města Hradce Králové pro kulturu, sport a cestovní ruch jako nestraník kandidující za Volbu pro město.[9][10]

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Byl ženatý, měl dvě dospělé děti a čtyři vnoučata.[9] Syn Jakub Krofta rovněž studoval na DAMU a později s otcem spolupracoval např. na inscenaci cirkusového muzikálu Pinokio.[2][11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČTK. Zemřel divadelní režisér a pedagog Josef Krofta, bylo mu 71 let. Lidovky.cz [online]. 2015-03-18 [cit. 2015-03-19]. Dostupné online. 
  2. a b c d e TICHÝ, Zdeněk A, Krofta, Josef. Přítulnost šílenců : Orloj osobností 2000. Fotografie Petr Jedinák. Reflex. 2000-10-05, roč. 11, čís. 40, s. 22-24. Dostupné online [cit. 2013-03-24]. ISSN 0862-6634. 
  3. O. Šrámek; V. Křepelka; V. Drha. Evropané: Josef Krofta [online]. Česká televize, 2002 [cit. 2013-03-24]. Dostupné online. 
  4. ČT24. Múza Thálie má předplatné v Národním divadle moravskoslezském. Česká televize [online]. 2013-03-22 [cit. 2013-03-23]. Dostupné online. 
  5. ZÁHORKOVÁ, Jana. Thálii získal andělský Krajčo, Limonádový Joe i Spejbl s Hurvínkem. iDNES.cz [online]. 2013-03-23 [cit. 2013-03-24]. Dostupné online. 
  6. Prof. MgA. Josef KROFTA [online]. DAMU [cit. 2013-03-24]. Dostupné online. 
  7. KISIL, A. Josef Krofta [online]. Česká televize, 2012 [cit. 2013-03-24]. (Česká divadelní režie). Dostupné online. 
  8. České středisko UNIMA. Erik: 1991 - Josef Krofta [online]. Institut umění - Divadelní ústav [cit. 2013-03-24]. Dostupné online. 
  9. a b prof. MgA. Josef Krofta [online]. NašiPolitici.cz, 2011-03-14, rev. 2011-11-24 [cit. 2013-03-24]. Dostupné online. 
  10. MARTINEK, Lukáš. Náměstek primátora pro oblast kultury, sportu a cestovního ruchu [online]. Magistrát města Hradec Králové, rev. 2012-01-03 [cit. 2013-03-24]. Dostupné online. 
  11. TICHÝ, Zdeněk A. Pinokio je dobrodružství. iDNES.cz [online]. 2000-06-05 [cit. 2013-03-24]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KLÍMA, Miloslav. Josef Krofta: Inscenační dílo. Praha: Pražská scéna, 2003. ISBN 80-86102-28-9. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]