Josef Bartík

Josef Bartík
Josef Bartík
Narození	30. června 1897; Stachy ; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	23. května 1968 (ve věku 70 let) nebo 18. května 1968 (ve věku 70 let); Praha ; Československo
Národnost	Češi
Povolání	voják, důstojník a československý legionář
Ocenění	Řád bílého lva III. třídy
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Brigádní generál Josef Bartík (30. června 1897 Stachy^[1] – 18. května 1968 Praha) byl československý generál a zpravodajský důstojník (krycí jméno Poseidon) působící v druhém oddělení Hlavního štábu v období první republiky, dále potom při československé exilové vládě v Londýně a po osvobození republiky na vedoucí pozici politického zpravodajství ministerstva vnitra. Po komunistickém převratu v roce 1948 byl odsouzen v zinscenovaném procesu.

Mládí

Narodil se 30. června 1897 v Stachách. Od 13 let byl vychováván u strýce v Plzni, neboť rodiče se vystěhovali do USA. Vystudoval Vyšší reálné gymnázium v Sušici a v roce 1916 byl odvelen na italské bojiště první světové války. Rok nato, v roce 1917 padl do zajetí a vzápětí vstoupil do československých dobrovolnických jednotek v Itálii. Bojů se účastnil zpočátku jako velitel čety, později jako velitel výzvědného oddílu.

Zpravodajská kariéra

Po vyléčení těžkého zranění nohy z Piavy nastoupil v říjnu 1919 v hodnosti kapitána jako referent ve zpravodajském oddělení Hlavního štábu. Na starosti měl Rumunsko a Itálii. V lednu 1935 byl instalován do funkce přednosty obranné sekce 2. oddělení Hlavního štábu. V této funkce se mj. podílel na řízení asi nejznámějšího čs. špióna Paula Thümmela (A-54) či boji proti německým špionážním sítím na území Československa.

Den před obsazením Čech a Moravy vojsky nacistického Německa opustil společně s Františkem Moravcem a dalšími vybranými zpravodajskými důstojníky republiku a odešel do exilu. Z Velké Británie byl vyslán do Polska, kde řídil tamní zpravodajskou síť a udržoval kontakty s polskými zpravodajskými orgány.

Po obsazení Polska nacisty odešel do Francie, kde do 21. června 1940 řídil obrannou skupinu při čs. vojenské správě. Od června do prosince 1940 působil jako přidělenec u kanadské vojenské mise. Po pádu Francie byl znovu jmenován do funkce přednosty obranného zpravodajství II. odboru (exilového) ministerstva národní obrany. Postupem doby došlo mezi ním a přednostou exilového II. oddělení MNO Moravcem k názorovému rozchodu. Od roku 1942 řídil IV. odbor (exilového) ministerstva vnitra (politické zpravodajství). Od 1. března 1945 působil v Košicích s úkolem organizovat vojenské zpravodajství na osvobozeném území.

10. dubna 1945 byl jmenován přednostou odboru pro politické zpravodajství ministerstva vnitra (odbor "Z"). V srpnu téhož roku byl povýšen do hodnosti brigádního generála. 15. ledna 1946 byl odvolán po komunisty připravené provokaci, když několik kolaborantů a gestapáků bylo přinuceno vypovídat proti němu. Přestože se krátce nato zjistilo, že se jednalo o smyšlenky, Bartík se do funkce již nevrátil. Dále působil ve funkci předsedy odvolacího kárného výboru u I. odboru ministerstva národní obrany,^[2] kde byl náhradníkem, prozatímním předsedou a posléze předsedou kárného výboru.

Zatčení a odsouzení

9. března 1948 byl zatčen a 7. září téhož roku odsouzen za údajné vyzrazení služebního tajemství a zneužití funkce k 5 letům těžkého žaláře. Zároveň byl zbaven hodnosti a byla mu odejmuta získaná vyznamenání. Trest si odpykával na Mírově, Pankráci, Ruzyni a v Leopoldově.

V roce 1953 byl propuštěn. Živil se jako zásobovač a jako hlavní účetní v Ústavu péče o matku a dítě.^[3] Zemřel 18. května 1968 v Praze. Často se uvádí datum 23. května, to však je den jeho pohřbu.^[4]

Rehabilitace

Rehabilitován byl Josef Bartík 25. listopadu 1965 v plném rozsahu. In memoriam mu byl v roce 1998 propůjčen čs. Řád Bílého lva III. třídy.^[5]

Osobní život

Byl ženatý, s manželkou Libuší (1900–1988) měl dvě dcery, Zoru (1924–1940) a Dragu (1927–2019). Mezi jeho koníčky patřilo fotografování a plavání. Hodnocen byl jako taktní a schopný získat si za každé situace sympatie.

Vyznamenání

1918 Řád italské koruny
1918 Československý válečný kříž 1914–1918
1935 Řád rumunské koruny
1942 Řád jugoslávské koruny
1942 Řád znovuzrozeného Polska
1942 Orden Karađorđeve zvezde
1944 Řád britského impéria
1945 Československý válečný kříž 1939

Odkazy

Reference

Literatura

KREISINGER, Pavel: Brigádní generál Josef Bartík. Zpravodajský důstojník a účastník prvního i druhého československého odboje. Praha 2011. ISBN 978-80-87211-55-7.
ROEWER, Helmut; SCHÄFER, Stefan; UHL, Matthias - Encyklopedie tajných služeb ve 20. století, Euromedia Group, 2006, ISBN 80-242-1607-8
PACNER, Karel - Československo ve zvláštních službách (1945-1961) díl III., Themis, 2002, ISBN 80-7312-012-7
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7.
LÁNÍK, Jaroslav a kolektiv. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany ČR-AVIS, 2005. ISBN 80-7278-233-9.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Bartík na Wikimedia Commons
Životopis na bojovniciprotitotalite.cz Archivováno 27. 1. 2012 na Wayback Machine.
Životopisné údaje + foto na valka.cz
Pavel Kreisinger: Životní osudy zpravodajského důstojníka brigádního generála Josefa Bartíka. Diplomová práce, Masarykova univerzita Brno, 2011
KREISINGER, Pavel. Rok 1941 v československém vojenském zpravodajství: Personální krize v Moravcově zpravodajské jednotce [online]. Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2016-03-06]. Dostupné online.

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu farnost Stachy

[2] ttp://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/24112

[3] ttp://www.sav.sk/journals/gynek/full/pg397f.pdf S.147

[4] ttp://is.muni.cz/th/218085/ff_m/Magisterska_diplomova_prace_KREISINGER.txt

[5] ttp://www.hrad.cz/cs/ceska-republika/statni-vyznamenani/rad-bileho-lva/seznam-vyznamenanych.shtml

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]