Johannes Bobrowski

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Johannes Bobrowski
Narození 9. dubna 1917
Sovětsk
Úmrtí 2. září 1965 (ve věku 48 let)
východní Berlín
Příčina úmrtí peritonitida
Povolání voják, básník, překladatel, lektor a spisovatel
Žánr poezie a próza
Ocenění Cena Heinricha Manna (1965)
cena Charlese Veillona v německém jazyce (1965)
F.-C.-Weiskopf-Preis (1967)
Politická příslušnost Křesťansko-demokratická unie (NDR)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Johannes Konrad Bernhard Bobrowski (9. dubna 1917, Tylže[1][2]2. září 1965, Berlín, NDR[1][2]) byl německý básník a prozaik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska na domě čp. 80 v Zimmerstraße, Berlin-Mitte

Narodil se v Tylži (dnešním Sovětsku) na pomezí bývalého Východního PruskaLitvy do rodiny železničního úředníka Gustava Bobrowského (1890–1973) a jeho manželky Johanny Elisabethy Hedwigy, rozené Witzke (1894–1976).[1][3] V letech 19251928 žila rodina poblíž Rastenburgu (pol. Kętrzyn), od roku 1928 pak v Královci.[1] Léto zpravidla trávil u příbuzných v oblasti tzv. Memelska (něm. Memelland, lit. Klaipėdos kraštas), krajině, která se výrazně vtiskla do jeho paměti a tím i pozdější literární tvorby.[1] V Královci Bobrowski navštěvoval gymnázium Altstadt/Kneiphof.[1] V té době se též naučil hrát na varhany. Po maturitě (1937) chtěl studovat dějiny umění v Berlíně, nejdříve však musel splnit povinnou dvouletou vojenskou službu, kterou započal v listopadu 1937 u zpravodajského oddílu v Královci.[4] Války se účastnil už od přepadení Polska, postupně byl staciován v Polsku, Francii a Rusku.[1] Roku 1945 upadl do sovětského zajetí, které strávil především v lágrech v Donbasu.[1] Propuštěn byl až roku 1949 po absolvování převýchovy na Antifa-Zentralschule v Talize u Gorkého.[1] V 50. letech pracoval jako nakladatelský redaktor ve východním Berlíně, nejprve v nakladatelství Lucie Groszer, od roku 1959 v nakladatelství Union.[1][2]

Zemřel 2. září 1965 v nemocnici v berlínské části Köpenick na následky zánětu slepého střeva.[2][5]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

„Myslím si, že jeho jméno bude v budoucích dějinách německé literatury situováno v blízkosti jmen Trakl, Huchel, Paul Celan, Nelly Sachsová. U všech těch jmen se snadno najdou východoevropské spjatosti. ... V době přemíry chladného odstupu a konstrukce a stranou efemérních poetických mód vstoupil s Bobrowským do německé literatury opět básník, který se netají svou citovou angažovaností, venkovský člověk se vztahem k určité krajině, ba prakrajině, barvité a sugestivně zalidněné.“
Ludvík Kundera, 1965[6]

Básně začal psát během 40. let. Nejprve vycházely pouze časopisecky, ty vůbec první ještě za války v časopise Das innere Reich (1943/44. č. 4. str. 351–354). Tyto rané ódy, inspirované válkou zpustošenou severoruskou krajinou, jsou formálně ještě velmi sevřené, pozdější texty už pracují s podstatně volnějšími rytmickými schématy.[1]

Po válce publikoval zejména v literárním časopise Sinn und Form, který v té době redigoval významný východoněmecký básník Peter Huchel. Výrazněji na sebe Bobrowski upozornil na přelomu 50. a 60. let, kdy dostal pozvánku na jeden ze sjezdů Skupiny 47 (Gruppe 47) a ihned zaujal. Záhy mu vyšla v obou německých státech souběžně první básnická sbírka - Sarmátský čas (Sarmatische Zeit, 1961), kterou brzy následoval druhý svazek Proudy země stínů (Schattenland Ströme, 1962 v SRN, 1963 v NDR).[2]

Jako prozaik se Bobrowski představil roku 1964 románem Levinův mlýn. Čtyřiatřicet vět o mém dědečkovi (Levins Mühle. 34 Sätze über meinen Großvater, česky 1966). Tento román, zasazený do 70. let 19. století, mapuje spor dvojice mlynářů, z nichž jeden, ten bohatší, je zmíněným dědečkem z názvu románu. Druhý mlynář - Levin - je židovského původu. Až posmrtně vyšel Bobrowského druhý román Litevské klavíry (Litauische Claviere, česky 1979).

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Hrob Johannese Bobrowského
  • 1962 - Cena Almy Johanny Koenig (Alma-Johanna-Koenig-Preis)[1]
  • 1962 - Cena Skupiny 47 (Preis der Gruppe 47)[1]
  • 1965 - Cena Heinricha Manna (Heinrich-Mann-Preis)[1]
  • 1965 - Cena Charlese Veillona (Charles-Veillon-Preis)[1]
  • 1967 - Cena F. C. Weiskopfa (F.-C.-Weiskopf-Preis), udělena posmrtně[1]

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

V letech 19921998 byla udělována Medaile Johannese Bobrowského (Johannes-Bobrowski-Medaille).

Roku 2000 vznikla v Berlíně Společnost Johannese Bobrowského (Johannes-Bobrowski-Gesellschaft).

Přehled děl[editovat | editovat zdroj]

Bobrowski, Johannes. Wer mich und Ilse sieht im Grase (1964)

Jednotlivá vydání (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Sarmatische Zeit. Gedichte. Stuttgart (západní vydání), Berlin (východní vydání) 1961.
  • Schattenland Ströme. Gedichte. Stuttgart (západní vydání) 1962, Berlin (východní vydání) 1963.
  • Levins Mühle. 34 Sätze über meinen Großvater. Roman. Berlin (východní vydání) 1964, Frankfurt a.M. (západní vydání) 1964.
  • Boehlendorff und Mäusefest. Erzählungen. Berlin (východní vydání, kompletní vydání) 1965.
  • Boehlendorff und andere. Erzählungen. Stuttgart (západní vydání, 1. část) 1965.
  • Mäusefest und andere Erzählungen. Berlin (západní vydání, 2. část) 1965.
  • Litauische Claviere. Roman. Berlin (východní vydání) 1966, Berlin (západní vydání) 1967.
  • Wetterzeichen. Gedichte. Berlin (východní vydání) 1966, Berlin (západní vydání) 1967.
  • Der Mahner. Erzählungen und andere Prosa aus dem Nachlaß. Berlin (východní vydání) 1967, Berlin (západní vydání) 1968.
  • Im Windgesträuch.Gedichte aus dem Nachlaß, vybral a k vydání připravil Eberhard Haufe. Berlin (východní vydání) 1970, Berlin (západní vydání) 1970.
  • Bernd Jentzsch (ed.): Poesiealbum 52, básně, s grafikami Gerharda Altenbourga. Berlin (NDR) 1972.
  • Literarisches Klima – Ganz neue Xenien, doppelte Ausführung, doslovem opatřil Bernd Leistner, ilustroval Klaus Ensikat. Berlin (východní vydání) 1977, Stuttgart (západní vydání) 1978.

Sebrané spisy[editovat | editovat zdroj]

  • Gesammelte Werke in sechs Bänden, sest. Eberhard Haufe, Union Verlag, Berlin (NDR) 1987 (vyšly pouze první čtyři svazky).
  • Gesammelte Werke in sechs Bänden (znovuvydání Gesammelte Werk doplněné o dva svazky komentářů):
Bd. 1 Die Gedichte, sest. Eberhard Haufe, Stuttgart 1998, ISBN 3-421-06354-0.
Bd. 2 Gedichte aus dem Nachlaß, sest. Eberhard Haufe, Stuttgart 1998, ISBN 3-421-06355-9.
Bd. 3 Die Romane, sest. Eberhard Haufe, Stuttgart 1999, ISBN 3-421-06356-7.
Bd. 4 Die Erzählungen, Vermischte Prosa und Selbstzeugnisse, sest. Eberhard Haufe, Stuttgart 1999, ISBN 3-421-06357-5.
Bd. 5 Erläuterungen der Gedichte und der Gedichte aus dem Nachlaß, připr. Eberhard Haufe, Stuttgart 1998, ISBN 3-421-05166-6.
Bd. 6 Erläuterungen der Romane und Erzählungen, der Vermischten Prosa und der Selbstzeugnisse, připr. Holger Gehle. Stuttgart 1999, ISBN 3-421-05173-9.

Překlady do němčiny[editovat | editovat zdroj]

  • Konstantin Biebl: Die Javanerin spricht. Javanerinnen, in: Ludvík Kundera / Franz Fühmann (eds.): Die Glasträne. Tschechische Gedichte des 20. Jahrhunderts. Berlin, DDR (Volk und Welt) 1964. Přetištěno in: Konstantin Biebl: Poesiealbum 117. Berlin, DDR (Neues Leben) 1977.
  • Boris Pasternak: Geliebte – du Abgrund. Ein Geheimnis. Nicht berühren, in: Edel Mirowa-Florin / Leonhard Kossuth (eds.): Zwei und ein Apfel. Russische Liebesgedichte. Berlin, DDR (Kultur und Fortschritt) 1965.
  • Samuil Marschak: Das Tierhäuschen. Eine Verserzählung. Berlin, DDR (Kinderbuchverlag) 1967.

Editorská činnost[editovat | editovat zdroj]

  • Gustav Schwab: Die schönsten Sagen des klassischen Altertums, sest. Johannes Bobrowski. Altberliner Verlag, Berlin 1954.
  • Wer mich und Ilse sieht im Grase. Deutsche Poeten des 18. Jahrhunderts über die Liebe und das Frauenzimmer, sest. a doslovem opatřil Johannes Bobrowski. Berlin 1964.
  • Hans Clauerts wunderseltsame, abenteuerliche und unerhörte Geschichten, kurzweilig und sehr lustig zu lesen, vybral a převyprávěl Johannes Bobrowski podle knihy Bartholomäuse Krügera, městského písaře trebbinského, s ilustracemi Peter-Michaela Glöcknera. Berlin 1983.

Korespondence[editovat | editovat zdroj]

  • Eberhard Haufe (ed.): Johannes Bobrowski – Peter Huchel. Briefwechsel. Marbach 1993, ISBN 3-933679-10-9.
  • Peter Röske (ed.): „als wär es für mich gemalt“. Johannes Bobrowski – Albert Ebert. Briefe. Galerie der Berliner Graphikpresse, Berlin 1998, ISBN 3-9803644-4-5.
  • Jochen Meyer (ed.): Johannes Bobrowski – Michael Hamburger: „Jedes Gedicht ist das letzte“. Briefwechsel. Doslovem opatřil Ingo Schulze. Marbach 2004, ISBN 3-937384-03-0.

Přehled děl v češtině[editovat | editovat zdroj]

(řazeno chronologicky od nejstaršího známého vydání)

  • [Das Holzhaus über der Wilia], přeložil Ludvík Kundera, in: Host do domu, č. 6, červen 1961
  • [Kaunas 1941. Die Heimat des Malers Chagall. Vogelstraßen 1957], in: Světová literatura, č. 4, červenec 1961, str. 63-64, 75-76 a 83-84
  • [Dorfstraße], přeložil Ludvík Kundera, in: Almanach Klubu čtenářů, Praha, 1961, str. 38
  • Zpráva [Bericht], přeložil Ludvík Kundera, in: Literární noviny, roč. 12, č. 41, 12. října 1963, str. 9, online zde
  • Petr Bezruč [báseň], přeložil Ludvík Kundera, in: Literární noviny, roč. 14, č. 37, 11. září 1965, str. 11, online zde
  • Levinův mlýn. Čtyřiatřicet vět o mém dědečkovi, přeložil Rio Preisner, verše přeložil Josef Suchý, Praha: Mladá fronta, 1966
  • Znamení popela, z něm. originálů Sarmatische ZeitSchattenland Ströme vybral a přeložil Josef Hiršal, doslovem opatřili J. Hiršal a Bohumila Grögerová, Praha: Odeon, 1967
  • Litevské klavíry, z něm. orig. Litauische ClaviereBoehlendorff und Mäusefest přeložil Jiří Votava, předmluvou opatřila Marie Dvořáková, Praha: Odeon, 1979
  • dosud nezjistěné básně, in: Vlaštovky světla. Antologie lyriky NDR, z něm. originálů vybral, uspořádal, přeložil, doslov s údaji o autorech a ediční poznámku napsal Josef Suchý, Praha: Práce, 1983
  • Tanečník Malige [výbor povídek], uspořádal a doslov napsal Luboš Příhoda, z něm. přeložili L. Příhoda a Jiří Votava, Praha: Vyšehrad, 1989
  • Obětní kámen, z německých originálů vybrali, přeložili a doslov napsali Josef Hiršal a Bohumila Grögerová, Studnice: Opus, 2000
  • Tři básně Johannese Bobrowského [tj. Slovo člověk, jako slovíčko, Město (Berlín, 13. 11. 1963) a Petr Bezruč], přeložil Roman Kopřiva, in: Tvar, č. 20/2015, 3. prosince 2015, str. 7

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p LEISTNER, Bernd. Johannes Bobrowski. In: KRAFT, Thomas. Lexikon der deutschsprachigen Gegenwartsliteratur seit 1945. München: Nymphenburger, 2003. ISBN 3-485-00989-X. S. 137-139.
  2. a b c d e KOSLER, Hans Christian; TÖTEBERG, Michael. Johannes Bobrowski. In: Munzinger Online/KLG - Kritisches Lexikon zur deutschsprachigen Gegenwartsliteratur. Ravensburg: Richard Boorberg Verlag GmbH, Munzinger-Archiv GmbH Dostupné online. (německy)
  3. GAJEK, Bernhard; HAUFE, Eberhard. Johannes Bobrowski. Chronik - Einführung - Bibliographie. Frankfurt am Main, Bern, Las Vegas: Peter Lang, 1977. S. 7. 
  4. GAJEK, Bernhard; HAUFE, Eberhard. Johannes Bobrowski. Chronik - Einführung - Bibliographie. Frankfurt am Main, Bern, Las Vegas: Peter Lang, 1977. S. 12. 
  5. GRÖSCHNER, Annett. Unser treuer sarmatischer Freund. Welt [online]. 2015-09-02 [cit. 2016-11-22]. Dostupné online. 
  6. KUNDERA, Ludvík. [Medailonek Johannese Bobrowského]. Literární noviny. 1965, roč. 14, čís. 37, s. 11. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

(řazeno alfabeticky)

  • LEISTNER, Bernd. Johannes Bobrowski. In: KRAFT, Thomas. Lexikon der deutschsprachigen Gegenwartsliteratur seit 1945. München: Nymphenburger, 2003. ISBN 3-485-00989-X. S. 137-139.
  • DVOŘÁKOVÁ, Marie. Krajina a čas v díle Johannese Bobrowského [předmluva]. In: BOBROWSKI, Johannes. Litevské klavíry. Praha: Odeon, 1979.
  • KUNDERA, Ludvík. [Medailonek Johannese Bobrowského]. Literární noviny. 1965, roč. 14, čís. 37, s. 11. Dostupné online. 
  • Kompletní bibliografie (více než 1000 hesel) na stránkách Společnosti Johannese Bobrowského

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]