Přeskočit na obsah

Johann Karl Khevenhüller-Metsch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Johann Karl von Khevenhüller-Metsch und Aichelburg
6. kníže z Khevenhüller-Metsch
Ve funkci:
29. listopadu 1877 – 11. září 1905
PředchůdceRichard z Khevenhüller-Metsch
NástupceAntonín Zikmund z Khevenhüller-Metsch
Člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci:
1878 – 1905
PanovníkFrantišek Josef I.
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1872 – 1878
PanovníkFrantišek Josef I.
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1872 – 1878
PanovníkFrantišek Josef I.
Stranická příslušnost
Členstvíústavověrný velkostatek
Narození19. prosince 1839
Ladendorf
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí11. září 1905 (ve věku 65 let)
Riegersburg
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtímalárie
Choť(1871) Eduardina Clam-Gallasová (1851–1925)
RodičeRichard Khevenhüller-Metsch (1813–1877) a Antonie Lichnowská (1818–1870)
PříbuzníLeontina z Khevenhüller-Metsch, Rudolf Khevenhüller-Metsch a Zikmund Maria z Khevenhüller-Metsche (sourozenci)
CommonsJohann Karl Khevenhüller-Metsch
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johann Karl Khevenhüller-Metsch, též Karel von Khevenhüller-Metsch,[1] Jan kníže Khevenhüller[2] nebo Johannes von Khevenhüller-Metsch[3], počeštěně Jan Karel z Khevenhülleru (19. prosince 1839 Ladendorf[2] – 11. září 1905 Riegersburg[1][2][3]) byl rakouský šlechtic z rodu Khevenhüller-Metsch, říšský kníže, rytíř Řádu zlatého rouna[4] a politik německé národnosti z Čech, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Sloužil v armádě, kde dosáhl hodnosti majora. Z důvodu dluhů se roku 1864 přihlásil ke sboru rakouských dobrovolníků do Mexika. Dne 19. listopadu 1864 nastoupil ve francouzském přístavu St. Nazaire na loď a 7. prosince připlul do Veracruzu, kde se připojil k 70 tisícům vojáků, kteří měli chránit a doprovázet Habsburka Maxmiliána v Mexickém císařství.

Po odchodu většinového vojska Francouzů v roce 1866 Khevenhüller zůstal a byl jmenován velitelem jízdního pluku 800 mužů, zvaného "Červení husaři". Sloužil Maxmiliánovi až do tragického konce jeho vlády. Byl svědkem neúspěšného vyjednávání s prezidentem Juárezem. Když byl Maxmilián v Querétaru zastřelen, byl to Khevenhüller, kdo na citadele vztyčil bílou vlajku.[5] Byl zajat povstalci a po Maxmiliánově popravě vyjednal s mexickým generálem Porfiriem Díazem volný odchod pluku. Doprovodil Maxmiliánovu rakev zpět do Rakouska. Během celého pobytu v Mexiku si psal deník.[6]

Roku 1868/1869 se zúčastnil expedice do nitra Afriky. Po roce 1868 byl dědicem statků v Čechách. Patřilo mu panství Komorní Hrádek. Roku 1871 se oženil s českou hraběnkou Eduardinou (Edinou) Clam-Gallasovou[2], s níž získal zámek Riegersburg, který dal adaptovat.

Zastával funkci nejvyššího dědičného hofmistra v Rakousích a nejvyššího zemského dědičného štolby v Korutanech. Byl též uherským magnátem. Roku 1888 získal titul komořího. Byl tajným císařským radou. V roce 1903 nastoupil jako rakouský generální konzul do Bejrútu.[1][2]

V zemských volbách roku 1872 byl za velkostatkářskou kurii, svěřenecké velkostatky, zvolen na Český zemský sněm.[7] Zastupoval provídeňskou a centralistickou Stranu ústavověrného velkostatku.

Manželé Khevenhüllerovi se svými rodovými erby; vitráž z hradní kaple v Hardeggu

Zemský sněm ho roku 1872 zvolil i do Říšské rady (celostátní parlament, volený nepřímo zemskými sněmy). Složil slib 7. května 1872. Uspěl i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 za kurii velkostatkářskou. Rezignace byla oznámena dopisem 13. května 1878.[8] Od roku 1878[9] byl dědičným členem Panské sněmovny (horní komora Říšské rady).[2]. Za své zásluhy byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna a vyznamenán rakouským Řádem železné koruny.

Zemřel v září 1905.[3] Příčinou úmrtí byla malárie.[2]. Je pohřben v rodové hrobce Khevenhüllerů (kryptě) na hradě Hardeggu.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c LIŠKOVÁ, Marie. Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861-1913. Praha: SÚA, 1994. 379 s. Dostupné online. ISBN 8085475138. S. 137. 
  2. ↑ a b c d e f g Jan kníže Khevenhüller zemřel. Národní politika. Září 1905, roč. 23, čís. 251, s. 2. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c Mosaik. Bohemia. Září 1905, roč. 78, čís. 251, s. 3. Dostupné online. 
  4. ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 273
  5. ↑ Ratz 1998, s. 297
  6. ↑ Ratz 1998, s. 423, pozn. 490
  7. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/1/stenprot/004schuz/s004001.htm
  8. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  9. ↑ Moravská orlice, 3. 11. 1878.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • RATZ, Konrad: Maximilian und Juárez: Das Zweite mexikanische Kaiserreich und die Republik. Akademische Druck- und Verlagsanstalt, Wien 1998, stran 940, ISBN 9783201016797 ; s. 287-292, s. 423, pozn. 490.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Johann_Karl_Khevenhüller-Metsch&oldid=24060724“