Přeskočit na obsah

Jindřich Kastilský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jindřich Kastilský
Portrét
Konradin a Jindřich Kastilský jako vězni Karla z Anjou
Narozenípo 10. březnu 1230
Úmrtí8. srpna 1303
Roda
Pohřbenkostel sv. Františka ve Valladolidu
ManželkaJuana Núñez de Lara
PotomciJindřich
Anežka
RodBurgundsko-Ivrejská dynastie
OtecFerdinand III. Kastilský
MatkaAlžběta Štaufská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich Kastilský (šp. Enrique "el Senador", it. Arrigo di Castiglia, po 10. březnu 1230 – 8. srpna 1303 Roda)[1] byl kastilský infant a římský senátor. Svůj život strávil na bitevním poli a ve vězení sicilských králů.

Život

[editovat | editovat zdroj]
Jindřich jako velitel Konradinových vojsk

Jindřich byl mladším synem kastilského krále Ferdinanda III. a Alžběty, dcery Filipa Švábského. Po otcově smrti roku 1252 se společně s mladším bratrem Fadriquem vzbouřil proti nejstaršímu Alfonsovi, protože se s nimi Alfons odmítl podělit o moc.[2] Revolta byla roku 1255 poražena u Lebrije[3] a Jindřich na návrh nevlastní matky Johany zřejmě odešel na anglický dvůr,[pozn. 1] kam přibyl v srpnu 1256.[4] O tři roky později se musel s pohodlným azylem na žádost krále Jindřicha III. rozloučit a odešel do Aragonie. Tam se ucházel o princeznu Konstancii, král Jakub souhlasil se sňatkem až poté, co si Jindřich podmanil maurské území Niebla. Na základě intervence Alfonse X. ke svatbě nedošlo, Konstancie byla nakonec provdána za dalšího z kastilských bratrů – Manuela.[5]

Rozezlený Jindřich s malou armádou napadl a drancoval bratrovu zemi. Poté odešel do afrického Cádizu, kde se společně s dalším bratrem Fadriquem stal žoldákem. V roce 1266 se přidal ke svému příteli Karlovi z Anjou,[1] pomáhal mu dobýt Itálii a půjčil mu značnou sumu peněz. Karel jej učinil v červenci 1267 římským senátorem,[2] ale neměl na vrácení dluhů a ani se neměl k tomu, aby vyslyšel Jindřichovy ambice a propůjčil mu významný titul krále Sardínie či vévody z Epiru. Výsledkem marného čekání byl Jindřichův obrat k štaufské dynastii. Roku 1268 se připojil ke svému bratranci Konradinovi a pomáhal mu při snaze získat zpět sicilské království. Byl jedním z velitelů v pro Štaufy tragické bitvě u Tagliocozza. Z bitvy se mu podařilo uniknout do kláštera Monte Cassino, kde byl poznán a zajat.

Příštích třiadvacet let[6] strávil jako zajatec Anjouovců na hradě v Canose a v Castel del Monte. Na rozdíl od synů krále Manfréda, kteří tam byli také vězněni, měl Jindřich k dispozici dva sluhy a poměrně uctivé zacházení.[7] Král Alfons X. se zdržel vejít do válečného sporu s Karlem z Anjou, uvězněného bratra sice neměl zrovna v lásce, ale nechtěl riskovat jeho život.[8] Snažil se vyjednat jeho propuštění. V jeho snaze pokračovala roce 1272 i Jindřichova sestra, anglická královna Eleonora s manželem, kteří se na Sicílii vylodili při návratu z kruciáty. Snaha opět nebyla korunována úspěchem.

Jindřich byl propuštěn až roku 1291[pozn. 2] a roku 1298 byl stanoven regentem svého nezletilého prasynovce Ferdinanda IV. Jako starý muž roku 1300 uzavřel manželství se čtrnáctiletou Janou.[1] Zemřel roku 1303 bez legitimního potomstva a byl pohřben v kostele sv. Františka ve Valladolidu.

Vývod předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
 Alfons VII. Kastilský
 
 
 Ferdinand II. Leónský
 
 
 
 
 
 
 Berenguela Barcelonská
 
 
 Alfons IX. Leónský
 
 
 
 
 
 
 Alfons I. Portugalský
 
 
 Urraca Portugalská
 
 
 
 
 
 
 Matilda Savojská
 
 
 Ferdinand III. Kastilský
 
 
 
 
 
 
 Sancho III. Kastilský
 
 
 Alfons VIII. Kastilský
 
 
 
 
 
 
 Blanka Navarrská
 
 
 Berenguela Kastilská
 
 
 
 
 
 
 Jindřich II. Plantagenet
 
 
 Eleonora Anglická
 
 
 
 
 
 
 Eleonora Akvitánská
 
'Jindřich Kastilský'
 
 
 
 
 
 Fridrich II. Švábský
 
 
 Fridrich I. Barbarossa
 
 
 
 
 
 
 Judita Welfská
 
 
 Filip Švábský
 
 
 
 
 
 
 Renaud III. Burgundský
 
 
 Beatrix Burgundská
 
 
 
 
 
 
 Agáta Lotrinská
 
 
 Alžběta Štaufská
 
 
 
 
 
 
 Andronikos Dukas Angelos
 
 
 Izák II. Angelos
 
 
 
 
 
 
 Eufrosyna Kastamonitissa
 
 
 Irena Angelovna
 
 
 
 
 
 
 ?
 
 
 Irena Komnenovna
 
 
 
 
 
 
 ?
 

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Do Anglie byla provdána Jindřichova nevlastní sestra Eleonora.
  2. ↑ V tu dobu již byla Eleonora i Alfons po smrti a v Kastilíi vládl Alfonsův syn Sancho IV.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Infante Henry of Castile na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c www.fmg.ac
  2. ↑ a b RUNCIMAN, Steven. The Sicilian vespers. A History of the Mediterranean World in the Later Thirteenth Century. Cambridge: Cambridge University press 356 s. ISBN 978-0-521-43774-5. S. 99. (anglicky) Dále jen The Sicilian vespers. 
  3. ↑ THACKER, Shelby; ESCOBAR, Jose. Chronicle of Alfonso X. Kentucky: University Press of Kentucky, 2002. 267 s. ISBN 081312218X. S. 45. (anglicky) 
  4. ↑ www.e-stredovek.cz. www.e-stredovek.cz [online]. [cit. 2010-12-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-05-11. 
  5. ↑ www.fmg.ac
  6. ↑ The Sicilian vespers, str. 115
  7. ↑ KOVÁČ, Peter. Úsvit renesance. Dvorské umění císaře Fridricha II. Bamberský a Magdeburský jezdec.. Praha: Petr Kováč - Ars Auro Prior, 2010. ISBN 978-80-904298-2-6. S. 223. Dále jen Úsvit renesance. 
  8. ↑ The Sicilian vespers, str. 117

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Giuseppe Del Giudice. Don Arrigo, infante di Castiglia: Narrazione istorica con note e documenti, 1875. (italsky)
  • DE MATA CARRIAZO, Juan. En la frontera de Granada. Sevilla: Universidad de Sevilla, 2002. 671 s. ISBN 9788433828422. (španělsky) 
  • RUNCIMAN, Steven. The Sicilian vespers. Cambridge: Cambridge University press, 1958. 356 s. Dostupné online. ISBN 0521286522. (anglicky) 
  • THACKER, Shelby; ESCOBAR, Jose. Chronicle of Alfonso X. Kentucky: University Press of Kentucky, 2002. 267 s. ISBN 081312218X. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jindřich_Kastilský&oldid=23092292“