Javor cukrový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxJavor cukrový
alternativní popis obrázku chybí
Javor cukrový
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád mýdelníkotvaré (Sapindales)
Čeleď mýdelníkovité (Sapindaceae)
Rod javor (Acer)
Binomické jméno
Acer saccharum
Marshall, 1785
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Javor cukrový (Acer saccharum) někdy též javor cukrodárný, je listnatý opadavý strom z čeledi mýdelníkovité. V zemi svého původu je to nejvyšší z javorů, dorůstá do výšky 30–37 m. V mládí je jeho růst poměrně pomalý, poté rychlý.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Kmen je štíhlý, obsahující cukernatou šťávu.

Borka je hnědá, úzce trhlinatá, ve vysokém věku v cárech se uvolňující. Kůra je světle šedá.

Javor cukrový

Listy jsou lysé, vstřícné, při uťaté a srdčité bázi pětižilné. Tenké a troj- až pětilaločné. Laloky jsou zašpičatělé, většinou s jednotlivými velkými zuby a rovnoběžnými stranami. Barva je na rubu matně zelená, na líci mdle zelená. Řapík je červený, poměrně dlouhý a neobsahuje mléčnou šťávu. Listy se na podzim barví živě červeně a oranžově.

Květy jsou žlutavé, v převislých okolících a velmi dlouze stopkaté. Kvete v dubnu až květnu a to současně nebo před vyrašením listů.

Plody jsou dvounažky tmavohnědé barvy. Křídla jsou téměř rovnoběžná, semena ploše oválná. Dozrávají na podzim.

Dřevo je červenavě s hedvábným leskem a s výrazným žilkováním.

Areál rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Severovýchodní Amerika.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Nejlépe se mu daří na svěží, humózní a živné půdě a to hlavně v nížinách. Při dlouhodobém zamokření půdy hyne.

Použití[editovat | editovat zdroj]

V Česku bez většího hospodářského významu nejčastěji jako okrasný, parkový, případně jako alejový strom. V zemi svého původu se sladká míza z jeho kmene používá na výrobu javorového sirupu.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Prof. Dr. Gottfried Amann: Stromy a keře lesa
  • Bruno P. Kremer: Stromy