Jaroslav Krepčík
| Jaroslav Krepčík | |
|---|---|
 ak. sochař Jaroslav Krepčík (před r. 1927) | |
| Narození | 26. února 1880 Telč  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 6. března 1959 (ve věku 79 let) Praha  Československo |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
| Povolání | malíř, řezbář, sochař, restaurátor a grafik |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jaroslav Vojtěch Krepčík (26. února 1880, Telč[1] – 6. března 1959, Praha[2]) byl český sochař, malíř, grafik a restaurátor, původem z Moravy.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v rodině obecního důchodního Josefa a jeho manželky Julie jako druhorozený z deseti dětí. V letech 1894 nastoupil na C. a K. odbornou školu sochařsko-kamenickou v Hořicích. Jeho spolužáky v ročníku zde byli Jan Štursa a Ladislav Kofránek. Absolvovali společně v roce 1898 a postupně byli všichni tři přijati na C. k. Akademii umění do Prahy k profesoru J. V. Myslbekovi. Krepčík zde studoval v letech 1900 až 1904.
Po studiích se usadil v Praze. Podnikl spolu se svými přáteli studijní cesty, nejdříve do Itálie v roce 1906 a v následujícím roce do Paříže. V roce 1908 se stal členem Sdružení výtvarných umělců moravských (SVUM) a přibližně ve stejné době také členem Jednoty umělců výtvarných (JUV), se kterými se účastnil kolektivních výstav.
V roce 1914 se oženil s Annou Brejchovou ve farním kostele v Bubenči. Anna Brejchová byla jeho partnerkou po celý život, jejich manželství bylo bezdětné. V roce 1914 se stal asistentem modelování při Akademii umění v Praze, ale již za rok byl odveden do armády.[3]
Za druhé světové války v roce 1941 měl první samostatnou výstavu v Nové síni JUV v Praze.[4]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
V letech 1906 až 1907 spolupracoval s L. Kofránkem a dalšími dvěma kolegy na historicky prvním restaurování Braunových soch v Betlémě u Kuksu.[5]
Do první světové války se zabýval tvorbou drobných plaket: Koza (1907), Pelikáni (1907), Po koupeli, Ženský akt (kolem 1907), portrétů a hlav: Svatopluk Čech (1909), V. Nechleba (1904), Agonie (1907), Studie hlavy (1908) a také grafických listů, které jsou dnes často dokumentem již neexistující pražské zástavby: Dvorek u Šišlingů (před 1909), Kostel sv. Ducha (před 1914) a další.[6][7][8]
Přibližně ve dvacátých letech nalézáme v jeho díle zájem o realisticky pojatý poetický ženský akt: Po koupeli (před 1920), Eva (poprsí, 1921), Leknín (1928), Somnambula (1931).
V letech 1922-1923 se Krepčík věnoval restaurátorské práci na Brokofově morovém sloupu Panny Marie Neposkvrněné na Hradčanském náměstí a o rok později restauroval Braunův mariánský sloup v Jaroměři.[9]
Na přelomu 20. a 30. let se Krepčík dostal k několika veřejným zakázkám. Jedná se především o tři soubory alegorických postav na průčelí budov: personifikace Obchodu, Zemědělství, Péče o rodinu a Průmyslu na průčelí pojišťovny Internacionale ve Spálené ulici 51 v Praze, čtveřice alegorických postav (Obchod, Zemědělství, Peněžnictví, Průmysl) na budově Československé průmyslové banky v Praze v ulici Na příkopě 14 a dvojice postav pro rohové průčelí filiálky tehdejší Národní banky československé v Banské Bystrici (nyní Národní banka Slovenska).
Mezi další veřejné zakázky lze zařadit pamětní desku umístěnou nad schodištěm muzea v Národním památníku v Praze a v roce 1938 vytvořený pomník padlým občanům Telče.
Ve 30. letech 20. století vytvořil řadu portrétů veřejných osobností: senátora Gustava Habrmana (před 1932), majora Floriana Zapletala (před 1936), Dr. Edvarda Beneše (1937), T. G. Masaryka (1937) a dalších. V tomto období se v jeho díle také významně objevilo téma rybolovu: reliéf Rybáři – Zátah (1935), reliéf Rybáři u ohniště (1939), Rybář s kaprem (1934), Moravský rybář (1933).
Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]
- Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
- Galerie hlavního města Prahy
- Galerie moderního umění v Hradci Králové
- Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
- Galerie plastik Hořice
- Galerie středočeského kraje v Kutné Hoře
- Galerie výtvarného umění v Hodoníně
- Galerie výtvarného umění v Ostravě
- Moravská galerie v Brně
- Muzeum hlavního města Prahy
- Muzeum Vysočiny Jihlava
- Národní galerie v Praze
- Oblastní galerie Liberec
- Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
- Památník národního písemnictví Praha
- Ústav dějin umění Akademie věd České republiky
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BUCHTA, Jan. Jaroslav Krepčík – Sochař, malíř, grafik a restaurátor. Hodonín: Galerie výtvarného umění v Hodoníně, 2017. ISBN 978-80-85015-72-0.
- DOLENSKÝ, Antonín. Moderní česká grafika. Praha: J. Pelcl, 1912.
- Haimann, P. Slovník autorů a zhotovitelů mincí, medailí, plaket, vyznamenání a odznaků se vztahem k Čechám, Moravě, Slezsku a Slovensku (1505-2005). Praha: Libri, 2006. ISBN 80-7277-324-0. Str. 240.
- HARLAS, František X.: Sochařství – stavitelství. Bursík a Kohout, 1911. S. 109, 126.
- Hlinka, Jozef, Míková, Zdeňka, Procházka, Václav. Česká a slovenská medaile 1508-1968. Praha: Fidem, 1969. S. 45.
- JEŽ, Štěpán. Sochařský a malířský soubor Jaroslava Krepčíka. Praha: Jednota umělců výtvarných, 1941.
- KAŠE, Jiří; KOTLÍK, Petr. Braunův Betlém. Praha, Litomyšl : Paseka, 1999. ISBN 80-7185-233-3. S. 134–137.
- RYBAŘÍK, Václav. Pražské mariánské, svatotrojiční a ostatní světecké sloupy. In: Stoletá Praha. 2012. Roč. 28, č. 1. S. 145.
- ŠUMAN, Viktor. Jaroslav Krepčík. In: Dílo : umělecký měsíčník. Praha: Jednota výtvaných umělců, 1929-30. Roč. 22, č. 4-5. S. 25-26, 34-36.
- TOMAN, Prokop. Nový slovník Československých výtvarných umělců. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1993. ISBN 80-900648-4-1.
- VOLF, Vladimír. Neznámý grafik pražské asanace. In: Za starou Prahu : věstník klubu za starou Prahu. Praha: Klub za starou Prahu, 2014. Roč. 44 (15), č. 2. ISSN 1213-4228. S. 33-40.
- Wittlich, Petr. Česká secese. Praha: Odeon, 1985. S. 224.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Telč
- ↑ úmrtní oznámení (dostup. online z NK ČR). S. 3. Lidová demokracie [online]. 1959-03-10 [cit. 2021-07-09]. S. 3. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-07-09.
- ↑ BUCHTA, Jan. Jaroslav Krepčík – Sochař, malíř, grafik a restaurátor. 1. vyd. Hodonín: Galerie výtvarného umění v Hodoníně, 2017. ISBN 978-80-85015-72-0.
- ↑ JEŽ, Štěpán. Sochařský a malířský soubor Jaroslava Krepčíka. [s.l.]: JUV Praha, 1941.
- ↑ KAŠE, Jiří; KOTÍK, Petr. Braunův Betlém. Praha: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-233-3. S. 134–137.
- ↑ HARLAS, František X. Sochařství – stavitelství. [s.l.]: Bursík a Kohout, 1911. S. 109, 126.
- ↑ DOLENSKÝ, Antonín. Moderní česká grafika. Praha: J. Pelcl, 1912. Dostupné online.
- ↑ VOLF, Vladimír. Neznámý grafik pražské asanace. Za starou Prahu : věstník klubu za starou Prahu. 2014, roč. 44 (15), čís. 2, s. 33–40.
- ↑ TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců.. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1993. ISBN 80-900648-4-1.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Krepčík na Wikimedia Commons - Jaroslav Krepčík v informačním systému abART
