Jaromír Václav Šmejkal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jaromír Václav Šmejkal
Narození 14. listopadu 1902
Nusle
Úmrtí 27. prosince 1941 (ve věku 39 let)
Koncentrační tábor Mauthausen-Gusen
Povolání spisovatel a autor sci-fi
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaromír Václav Šmejkal,[p 1] (14. listopadu 1902 Nusle[1]27. prosince 1941 v KL Mauthausen byl český spisovatel, textař a novinář.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Nuslích (nebyly ještě pražskou čtvrtí) v rodině železničního inženýra Františka Šmejkala (1875-??) a matky Marie, rozené Brzákové (1880-??).[1] Maturoval na reálném gymnáziu v Českých Budějovicích v roce 1922.[2]

Cestovatel[editovat | editovat zdroj]

Dobrodružná povaha se projevila cestováním po Turecku a balkánských zemích, které navštěvoval od roku 1923. Po získání kontaktů byl od roku 1924 v diplomatických službách (např. sekretářem bulharského velvyslance či dragomanem, tj. prominentním překladatelem, tureckého velvyslanectví).[2]

Spisovatel a novinář[editovat | editovat zdroj]

V roce 1926 pracoval v Českém slovu, později v dalších listech. Jako novinář pobýval často v zahraničí, zejména ve Francii a severní Africe. V letech 1936-1937 byl zpravodajem ve španělské občanské válce. Od roku 1939 byl vedoucím redaktorem nedělní přílohy Venkova. Publikoval časopisecky i knižně, spolupracoval s rozhlasem.

Smrt v Mauthausenu[editovat | editovat zdroj]

Na podzim roku 1941 byl zatčen a převezen do koncentračního tábora Mauthausen. Příčinou byl dle dostupných zdrojů nearijský původ jeho manželky. Koncentrační tábor nepřežil a byl zde krátce po příjezdu ubit.[2]

Jeho žena Kamila Šmejkalová (6.1.1904-1944) a synek Miroslav Šmejkal (15.8.1938-1944) zahynuli o tři roky později v Osvětimi.[3][4][p 2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Používal různé pseudonymy jako Petr Stráž a Václav Brázda, především knihy publikoval pod svým jménem.[2]

Jeho prozaická tvorba byla ovlivňována exotikou (Byla to dobrá loď, Dcery mořských vlků), ktrou doplňoval historickými či aktuálními poznatky (Jsem občanka římská, Smečka jižního pólu). Práce z českého prostředí předcházelo bádání v archivech a dokumentárnní přípravu (Josefa a Josefina, Flekovská historie, Píseň písní národu českého). Šmejkal označoval žánr, který mu byl nejbližší, za genografický. Měl tím na mysli beletrizovanou kombinaci různých údajů biografických, historických a jiných.[2]

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Poutníkovy písně lásky (Praha, J.V. Šmejkal, 1924)
  • Flekovská historie (Praha, V. Brtník, 1927); o pražském pivovaru a pivnici U Fleků
  • Milenec Nipponu (tři lásky Joe Hlouchy, v Praze, Zemědělské knihkupectví A. Neubert, 1931)
  • Píseň písní národu českého (V Praze, A. Neubert, 1935); monografie o české hymně[5]
  • Děvče z přístavu : román terr’neuvský / J.V. Šmejkal Šmejkal, Jaromír Václav, 1902-1941 V Praze : Šolc a Šimáček, 1936)
  • Baskické listy z kraje Ramuntchova (s obálkovou kresbou Jana Doležala a ilustracemi od Martina Elso, Philippe Veyrina, Jacques Le Tanneura, Marjorie Gallopové a R. Baudichona a s původními fotografiemi autora i jiných, Praha, Edice dálných ozvěn, 1937)
  • Půlnoční fantomy (Praha, Edice dálných ozvěn, 1937)
  • Jsem občanka římská (v Praze, A. Neubert, 1939); sci-fi pointa, krásná žena 2000 let stará, přežila Pompeje v r.79 b.C.
  • Kormidlo a whisky (básně/písňové texty, s kresbami Jana Černého, v Praze, Edice dálných ozvěn, 1940)[6]
  • Byla to dobrá loď (dobrodružný román, v Praze, Nová osvěta, 1946); o zmizení lodi Mary Celeste
Gabriel(?) Max: Kavárna u nádraží, dobová ilustrace knihy
  • Nedokončená staropražská trilogie Josefa a Josefina
    • Kavárna u nádraží (1808-1847) (kresby podle dobových obrazů provedl Vojtěch Kubašta, v Praze, Nakladatelství J. Otto, společnost s r.o., 1941); osud Josefy Heichenwalderové, první pražské kavárnice
    • Mánesova Josefina (1848-1855) (Praha, J. Otto, 1947); příběh Josefiny Lustigové, rozené Heichenwalderové), údajného modelu Mánesova obrazu
    • Dcera národa (příběh dcery Karla Havlíčka Borovského, nedokončeno, nevydáno)

Texty k hudebninám[editovat | editovat zdroj]

Šmejkalovy texty k některým trampským písním jsou populární dodnes.[6] Tiskem vyšly v letech 1930-1947 následující písně:

  • Píseň polárních vlků (píseň Byrdovy expedice z románu J. V. Šmejkala "Smečka jižního pólu", hudba Zdenko Bayer, Praha, J. Gollwell, c1930)
  • Basaři z Turecka (Hrajem holkám u sultána, původní oblíbené duetto, od Šmejkala a Kinzla, Praha, Jos. Šváb, 1932?)
  • Vlny Orinoka (On the Orinoco river, tango, hudba Zdenko Bayer, Praha, J. Švehla, 1932 a 1933)
  • Yo - Yo (foxtrot, hudba Zdenko Bayer, Praha, J. Švehla, c1932)
  • Dáš, nedáš? (sousedský valčík, hudba J. Kumok, Praha, Z. Vlk, 1933)
  • Děvčátko z Waikiki (The girl of Waikiki, slova i hudba J. V. Šmejkal, Praha, Z. Vlk, 1933)
  • Good by (fox z filmu "Diagnosa X", hudba Josef Stelibský, Praha, E. J. Rosendorf, c1933)
  • Kdybych směl říc´ (waltz, hudba Zdenko Bayer, Praha, Editional Continental, 1933)
  • Konvalinky (valčík z filmu "Diagnosa X", hudba Josef Stelibský, Praha, E. J. Rosendorf, c1933)
  • Poljana (Pollyanna, hudba Josef Kumok, Praha, Z. Vlk, 1933)
  • Satanella (píseň a tanganilla, hudba Zdenko Bayer, Praha, J. Švehla, c1933)
  • Sirény vábí, polnice volá (tango-march, hudba Zdenko Bayer, Praha, Edition Continental, 1933)
  • Tango Kavalír (tango ze zvukového filmu "Diagnosa X", hudba Josef Stelibský, Praha, E. J. Rosendorf, 1933)
  • Yo-yo (foxtrot, hudba Zdenko Bayer, Praha, J. Švehla, 1933)
  • Cowboy z Cherokee (Take me back to my boots and saddle, hudba Teddy Powell, Praha, Z. Vlk, 1935)
  • Šanhaj už spí (slow-fox, hudba B. Hill, Praha, Z. Vlk, 1935)
  • V Kentucky, tam je srdce mé (Under blue, sunny Arizona’s skies, hudba, Douglas Wilson, 1935)
  • Cowboy z Cherokee (foxtrot, hudba Teddy Powell, Praha, Zdeněk Vlk, 1935)
  • V Kentucky, tam je srdce mé (Under blue, sunny Arizona´s skies, hudba Douglas Wilson, Praha, Z. Vlk, 1936)
  • Bílý jezdec (swing, hudba Jan Volkov, Praha, Z. Vlk, 1937)
  • Budiž jen, připraven! (píseň z filmu "Beethovenův koncert", hudba Izák Dunajevskij, Praha, Z. Vlk, 1937)
  • Pochod sportovců (píseň ze zvukového ruského sportovního filmu "Brankáři", hudba Izák Dunajevskij, Praha, Z. Vlk, 1937)
  • Volha a srdce (Srdce trpí, slzy kanou) (píseň ze zvukového ruského sportovního filmu "Brankář", Praha, Z. Vlk, 1937)
  • Hajej, hou hou (píseň z filmu "Líza Irovská", hudba Josef Dobeš, Praha, R. A. Dvorský, 1938)
  • Kavárna hříchů (tango z filmu Vyděrač : slova L. Brom ; Romance dvou srdcí : píseň a tango z filmu : Líza Irovská : slova J.V. Šmejkal / Josef Dobeš ; arr. F.A. Tichý Dobeš, Josef, 1885-1957 Praha : Dvorský, 1938)
  • Modré nebe (romance, hudba Joe Rixner, Praha, Z. Vlk, 1938)
  • Romance dvou srdcí (tango a píseň z filmu "Líza Irovská", hudba Josef Dobeš, Praha, R. A. Dvorský, 1938)
  • Zdál se mi sen (studentské tango z revuální operety "Venuše na kolečkách", hudba Břetislav Diviš, Praha, Z. Vlk, 1938)
  • Zpívejte se mnou (valčíková píseň z filmu "Líza Irovská", hudba Josef Dobeš, Praha, Dvorský, 1938)
  • Vím, že tě nepřivolám (Avant de mourir, Georges Boulanger, úprava pro klavír a zpěv Walter Schütt, Praha,Zdeněk Vlk, 1939, 1947 a 1948)
  • Dudácká polka (Když ti milá trucovala) (hudba Rudolf Kubín, Praha, Fr. Kudelík, 1940)
  • Sběratelé starožitností (žertovné dueto, napsali Šmejkal a Kinzl, pro nové rozmnožené vydání upravil Josef Šváb-Malostranský, Praha, Jos. Šváb, 1940)
  • Dudácká polka (hudba Rudolf Kubín, instr: Sláva Mach, Praha, Fr. Kudelík, 1941?)
  • Jitřní píseň (hudba Guido Massané, Praha, Z. Vlk, 1941)
  • Písničky panny Márinky (nové a původní písně staropražské a starosvětské, s kresbami Františka Tučky, Praha, M. Urbánek, 1941)
  • Ay! Ay! Ay! (Serenata criola, Asman Perez Freire, Praha, Z Vlk, 1942, 1943 a 1944)
  • La paloma (hudba Sebastián de Yradier, Praha, Z. Vlk, 1942 a 1944)
  • Aloha oe! (havajská hymna a píseň, hudba Q. Liliukolani, upravil Jan Volkov, Praha, Z. Vlk, 1942 a 1947)

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Mé dvě schůzky s carem Ferdinandem (Alexandr Stambolijský , ,Zahraniční představitelstvo bulharského zemědělského národního svazu, 1924)
  • Co jsem spatřil v Bulharsku? (A. Koršunov, V Praze, Zemledelsko-Zname, 1925)
  • Turecké povídky / ze sbírek Jakoba Kadry a Achmeda Hikmeta ; přeložil a úvodem o turecké literatuře opatřil J.V. Šmejkal Kadry, Jakob Praha : Al. Synek, 1927?)
  • Vzpomínky na harém sultanů tureckých (Lejla hanum ; ze "Vzpomínek" své matky vybral a předmluvou opatřil její syn Jusuf Razi, z turečtiny do francouzštiny přeložil a úvodem opatřil Claude Farrère, do češtiny přeložil Jaromír V. Šmejkal], Praha, J. Otto, 1927)
  • Případ okouzlujícího zjevení (Erle Stanley Gardner, Plzeň, Perseus, 1994)

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Jaromír Václav Šmejkal byl autorem textů písní filmů (viz Texty k hudebninám):[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Křestní jména bývají v názvech děl i literatuře uváděna jen iniciálami J. V., jindy chybně jako Josef Václav Š. či Jaroslav Václav Š.
  2. Oba byli nejprve (v prosinci 1942) transportování do Terezína a odtud v říjnu 1944 do Osvětimi, kde zahynuli. Zdroj dokladující svatbu s J. V. Šmejkalem či narození syna se prozatím nepodařilo dohledat; jejich rodinný vztah ale potvrzuje společné bydliště v karlínské Palackého třídě 74 (později Sudetská, nyní Křižíkova). Podle Databáze obětí holocaustu jde o poslední pražské bydliště manželka a syna; to je shodné s bydlištěm J. V. Šmejkala, uvedeném v pražském telefonním seznamu 1939 (zdroj: Poštovní muzeum Praha).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matrika narozených, Nusle 1902-1904, snímek 72
  2. a b c d e MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, S-Ž. Praha : Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1572-3. Kapitola Jaromír Václav Šmejkal, s. 665-668.  
  3. Databáze obětí holocaustu: Kamila Šmejkalová
  4. Databáze obětí holocaustu: Miroslav Šmejkal
  5. Lidové noviny, 2.12.1935, s.6, Kniha o naší hymně (recenze)
  6. a b Tony Linhart:Historie trampské písně 4
  7. Filmová databáze FDb.cz:Jaromír Václav Šmejkal

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, S-Ž. Praha : Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1572-3. Kapitola Jaromír Václav Šmejkal, s. 665-668.