Přeskočit na obsah

Janet Gaynorová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Janet Gaynorová
Rodné jménoLaura Augusta Gainor
Narození6. října 1906
Filadelfie, Pensylvánie
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Úmrtí14. září 1984 (ve věku 77 let)
Palm Springs, Kalifornie
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Místo pohřbeníHollywood Forever Cemetery
Alma materSan Francisco Polytechnic High School
Aktivní roky1924–1981
ChoťJesse Lydell Peck (1929–1933)
Adriane (1939– zemřel 1959)
Paul Gregory (1964)
DětiRobin Gaynor Adrian
RodičeFrank De Witt Gainor
Laura Gainorová
Oscar
Nejlepší herečka v hlavní roli
1929 – V sedmém nebi
1929 – Východ slunce
1929 – Anděl ulice
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Janet Gaynorová (nepřechýleně Janet Gaynor, rodným jménem Laura Augusta Gainor; 6. října 1906 Filadelfie, Pensylvánie – 14. září 1984 Palm Springs, Kalifornie) byla americká herečka, jedna z nejpopulárnějších v němé éře. Byla vůbec první herečkou, která získala cenu Akademie filmového umění a věd (Oscara), za roky 1927 a 1928. Kuriózní je, že to bylo hned za tři snímky: V sedmém nebi, Východ slunce a Anděl ulice, což je dosud jediný případ v historii, kdy herec získal v jediném roce Oscara za více rolí a podle pravidel už to dnes není ani možné.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se 6. října 1906 ve Filadelfii jako Laura Augusta Gainorová, mladší ze dvou dcer malíře Franka De Witta Gainora a jeho ženy Laury Gainorové (rodným jménem Buhlová). Už na základní škole vystupovala v několika představeních a herečkou se rozhodla stát na střední škole v roce 1923.[1] Ještě před tím se však její rodiče v roce 1914 rozvedli a Janet se se svou sestrou a matkou přestěhovala do Chicaga a krátce na to až do San Francisca. Po absolvování na San Francisco Polytechnic High School v roce 1923 se s rodinou opět přestěhovala do blízkého Los Angeles a odtud to už k Hollywoodu neměla daleko.

Váhala jestli studovat herectví na jedné z místních škol, ale nakonec si našla práci v obuvnictví a později dělala i uvaděčku v divadle. Její matka i nevlastní otec ji k herectví povzbuzovali a často s ní také navštěvovali filmová studia.[2] Svou první roli získala v prosinci 1926, kdy se objevila jako komparzistka v krátké filmové komedii Hala Roacha.

Janet Gaynorová s Jamesem Dunnem během natáčení filmu Change of Heart (1934)

Kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Brzy se začala objevovat také v celovečerních (němých) filmech u studií jako Film Booking Offices of America i Universal Pictures.[3] Právě Universal ji také brzy najal za 50 dolarů týdně, ale po šesti týdnech byla pozvána na kamerové zkoušky pro vedlejší roli ve filmu The Johnston Flood (1926) studia Fox Film Corporation.[4] Na zkouškách uspěla a její herecké výkony upoutaly pozornost i vedení studia. Krátce na to se studiem podepsala pětiletou smlouvu a brzy ji začali obsazovat i do hlavních rolí.[5] Téhož roku byla také vybrána jako jedna z WAMPAS Baby Stars (ocenění pro mladé a nadějné herečky).

Již v roce 1927 se stala jednou z předních hvězd Hollywoodu a byla popisována jako mladá a sladká žena, která své role hrála s hloubkou a citlivostí. Za výkony ve filmu V sedmém nebi (1927) získala také svého prvního Oscara. Janet se stala nejen první herečkou, které byl Oscar udělen[6], ale až do roku 1986 byla také nejmladší herečkou, která cenu vyhrála (bylo jí 22 let, v roce 1986 ji překonala 21letá Marlee Matlinová).[7]

V roce 1929 také poprvé hrála ve zvukovém filmu a stala se jednou z mála hereček, kterým se filmovou revolucí podařilo přejít bez problémů. I na přelomu dekády si stále držela status nejpopulárnější herečky studia Fox i jedné z největších hvězd v celém Hollywoodu. Často byla také označována za nástupkyni Mary Pickfordové a zahrála si i ve dvou předělávkách jejích filmů (Táta Dlouhán (1931) a Tess of the Storm Country (1932)). Mezi její další známé filmy z 30. let se řadí například komedie State Fair (1933), The Farmer Takes a Wife (1935) a Děvče z malého města (1936) či drama Zrodila se hvězda (1937). Její prestiž však utrpěla ránu v roce 1935, kdy se společnost Fox Film Corporation sloučila se začínajícím studiem Twentieth Century Pictures. V nově vzniklém studiu Twentieth Century Fox ji poměrně zastínily další herečky jako Loretta Youngová i dětská hvězda Shirley Templeová. Po finanční stránce si však výrazně polepšila (týdenní plat se jí z 1000 dolarů zvýšil na trojnásobek). Po další úspěšné komedii Ladies in Love (1936) se nad ostatní herce svými výkony opět povznesla, ale zájem o její filmy začal i tak pomalu upadat. Po návrhu studia na další projednání její smlouvy studio opustila, ale s kariérou se ještě rozloučit nehodlala.

Její přítel, producent David O. Selznick jí nabídl hlavní roli v dramatu Zrodila se hvězda (1937), které bylo natočen technikou technicolor a jejím filmovým partnerem se stal Fredric March.[8] Z filmu se stal ihned obrovský hit a Janet vynesl také druhou nominaci na Oscara pro nejlepší herečku v hlavní roli. Sošku si však toho roku odnesla Luise Rainerová za drama Dobrá země (1937). Zrodila se hvězda její kariéru opět oživila a následně byla obsazena i do bláznivé komedie Láska a mládí (1938). Tento snímek sklidil také příznivé recenze, ale Janet se brzy na to už rozhodla odejít do hereckého důchodu.

„ Pracovala jsem nepřetržitě dlouhých 17 let, natáčení filmů bylo vše, co jsem o životě věděla. Chtěla jsem mít také čas poznat i jiné věci. Ze všeho nejvíc jsem se chtěla zamilovat, chtěla jsem se vdát, chtěla jsem dítě. A věděla jsem, že aby se mi tyto věci splnily, musím si na ně udělat čas. Tak jsem prostě přestala točit filmy a brzy se jako zázrakem stalo vše, co jsem opravdu chtěla.[6] “

Do důchodu tak odešla na vrcholu své kariéry ve 33 letech.

Pozdější roky

[editovat | editovat zdroj]

V srpnu 1939 se poprvé vdala a o rok později se jí narodil syn. Kolem showbyznysu se však stále pohybovala a počátkem 50. let se k herectví vrátila několika výstupy v televizních seriálech. V roce 1957 se také naposledy objevila ve filmu, ale v roce 1959 debutovala na jevišti ve hře The Midnight Sun.[9] Ze hry se však stal propadák a brzy byla zrušena. V té době se také začala věnovat malířství a během let 1975 až 1982 prodala dokonce přes 200 svých olejomaleb zátiší.[10] K divadlu se však vrátila a v roce 1980 debutovala na Broadwayi v divadelní adaptaci filmu Harold a Maude z roku 1971. Za své výkony byla vesměs chválena, ale ani tato hra u kritiků neuspěla a po 21 představeních byla zrušena. Téhož roku se také naposledy objevila v jedné epizodě seriálu The Love Boat a s herectvím se definitivně rozloučila o dva roky později divadelní inscenací Na Zlatém jezeře.[11]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Manželství a vztahy

[editovat | editovat zdroj]

Již při hraní v němých filmech měla poměr se svým hereckým kolegou Charlesem Farrellem. Farrel jí během natáčení snímku Spoutané štěstí (1929) také požádal o roku, ale jejich vztah nakonec ukončilo Janetino první manželství s právníkem Jessem Lydellem Peckem, za kterého se provdala 11. září 1929. Po čtyřech letech se však rozvedli.

Jejím druhým manželem se stal kostýmní návrhář Adrian Adolph Greenburg, který však byl homosexuál a dokonce to otevřeně hlásal. I o Janet se začalo říkat, že je bisexuál.[12][13] Přesto se jim v roce 1940 narodil syn Robin Gaynor Adrian.[4] Manželé zůstali až do Greenburgovy smrti 13. září 1959.[14] Dne 24. prosince 1964 se vdala potřetí, za svého dlouholetého přítele, divadelního producenta Paula Gregoryho, se kterým zůstala až do své smrti. Žili spolu ve městě Desert Hot Springs v Kalifornii a vlastnili také 3000 akrů půdy poblíž hlavního města Brazílie.[4]

Autonehoda

[editovat | editovat zdroj]

Dne 5. září 1982, když byla se svým manželem a přítelkyní, herečkou Mary Martinovou i s jejím manažerem na výletě v San Franciscu, narazila do jejich taxíku dodávka, vinou čehož taxík naboural do stromu.[15] Manažer Mary Martinové Ben Washer zemřel, Mary Martinová vyvázla se dvěma zlomenými žebry a pánví, Janetin manžel Paul Gregory si zlomil obě nohy a Janet utrpěla zlomeninu klíční kosti, 11 žeber, pánve i proražení plíce, močového měchýře a ledvin.[16][17] Řidič dodávky Robert Cato byl za několik vážných přestupků včetně řízení pod vlivem alkoholu zatčen a nakonec odsouzen ke třem letům vězení.[18]

Janet strávila v nemocnici čtyři měsíce a musela podstoupit dvě operace. Kvůli svým zraněním však měla problémy až do konce života a krátce před smrtí musela být několikrát hospitalizována.

Dne 14. září 1984 zemřela na zápal plic a s ním spojené další další komplikace v nemocnici Desert Hospital v Palm Springs. Bylo jí 77 let.

Náhrobek Janet Gaynorové na hřbitově Hollywood Forever Cemetery

Zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]

Filmografie (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
S Jamesem Farellem ve filmu Change of Heart (1934)
S Fredericem Marchem ve filmu Zrodila se hvězda (1937)

Němé filmy

[editovat | editovat zdroj]

Zvukové filmy

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Janet Gaynor na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Janet Gaynor. csfd.cz [online]. [cit. 2023-05-22]. Dostupné online. 
  2. ↑ The Sydney Morning Herald - Vyhledávání v archivu Zpráv Google. news.google.com [online]. [cit. 2023-05-22]. Dostupné online. 
  3. ↑ FARR, Finis. FDR. [s.l.]: New Rochelle, N.Y., Arlington House 458 s. Dostupné online. ISBN 978-0-87000-128-4. 
  4. ↑ a b c d Toledo Blade - Vyhledávání v archivu Zpráv Google. news.google.com [online]. [cit. 2023-05-22]. Dostupné online. 
  5. ↑ LOWE, Denise. An encyclopedic dictionary of women in early American films, 1895-1930. [s.l.]: New York : Haworth Press 546 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7890-1842-7, ISBN 978-0-7890-1843-4. 
  6. ↑ a b BIRD, David. JANET GAYNOR IS DEAD AT 77; FIRST 'BEST ACTRESS' WINNER. The New York Times. 1984-09-15. Dostupné online [cit. 2023-05-22]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  7. ↑ HOLDEN, Anthony. Behind the Oscar : the secret history of the Academy Awards. [s.l.]: New York : Simon & Schuster 682 s. Dostupné online. ISBN 978-0-671-70129-1. 
  8. ↑ INC, Time. LIFE. [s.l.]: Time Inc 96 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: vUQEAAAAMBAJ. 
  9. ↑ St. Petersburg Times - Vyhledávání v archivu Zpráv Google. news.google.com [online]. [cit. 2023-05-23]. Dostupné online. 
  10. ↑ The Telegraph - Vyhledávání v archivu Zpráv Google. news.google.com [online]. [cit. 2023-05-23]. Dostupné online. 
  11. ↑ The Pittsburgh Press - Vyhledávání v archivu Zpráv Google. news.google.com [online]. [cit. 2023-05-23]. Dostupné online. 
  12. ↑ The bride and groom wore lavender. The Independent [online]. 1995-08-28 [cit. 2023-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ LORD, M. G. The accidental feminist : how Elizabeth Taylor raised our consciousness and we were too distracted by her beauty to notice. [s.l.]: New York : Walker & Company 242 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8027-1669-9. 
  14. ↑ Daytona Beach Morning Journal - Vyhledávání v archivu Zpráv Google. news.google.com [online]. [cit. 2023-05-23]. Dostupné online. 
  15. ↑ TURNER, Wallace; TIMES, Special To the New York. JANET GAYNOR AND MARY MARTIN HURT IN CRASH. The New York Times. 1982-09-07. Dostupné online [cit. 2023-05-23]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  16. ↑ Eugene Register-Guard - Vyhledávání v archivu Zpráv Google. news.google.com [online]. [cit. 2023-05-23]. Dostupné online. 
  17. ↑ HP-Time.com - TIME. web.archive.org [online]. 2009-02-24 [cit. 2023-05-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-02-24. 
  18. ↑ Gainesville Sun - Vyhledávání v archivu Zpráv Google. news.google.com [online]. [cit. 2023-05-23]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Cena Akademie za nejlepší ženský herecký výkon
1927–1950

Janet Gaynorová (1927/1928) • Mary Pickfordová (1928/1929) • Norma Shearerová (1929/1930) • Marie Dresslerová (1930/1931) • Helen Hayesová (1931/1932) • Katharine Hepburnová (1932/1933) • Claudette Colbertová (1934) • Bette Davisová (1935) • Luise Rainerová (1936) • Luise Rainerová (1937) • Bette Davisová (1938) • Vivien Leighová (1939) • Ginger Rogersová (1940) • Joan Fontaine (1941) • Greer Garsonová (1942) • Jennifer Jonesová (1943) • Ingrid Bergmanová (1944) • Joan Crawfordová (1945) • Olivia de Havilland (1946) • Loretta Youngová (1947) • Jane Wymanová (1948) • Olivia de Havilland (1949) • Judy Hollidayová (1950)

1951–1975
1976–2000

Faye Dunawayová (1976) • Diane Keatonová (1977) • Jane Fondová (1978) • Sally Fieldová (1979) • Sissy Spacek (1980) • Katharine Hepburnová (1981) • Meryl Streepová (1982) • Shirley MacLaine (1983) • Sally Fieldová (1984) • Geraldine Page (1985) • Marlee Matlinová (1986) • Cher (1987) • Jodie Fosterová (1988) • Jessica Tandy (1989) • Kathy Batesová (1990) • Jodie Fosterová (1991) • Emma Thompsonová (1992) • Holly Hunter (1993) • Jessica Lange (1994) • Susan Sarandonová (1995) • Frances McDormandová (1996) • Helen Hunt (1997) • Gwyneth Paltrow (1998) • Hilary Swanková (1999) • Julia Robertsová (2000)

2001–dosud

Halle Berryová (2001) • Nicole Kidmanová (2002) • Charlize Theronová (2003) • Hilary Swanková (2004) • Reese Witherspoonová (2005) • Helen Mirrenová (2006) • Marion Cotillard (2007) • Kate Winsletová (2008) • Sandra Bullock (2009) • Natalie Portmanová (2010) • Meryl Streepová (2011) • Jennifer Lawrenceová (2012) • Cate Blanchettová (2013) • Julianne Moore (2014) • Brie Larson (2015) • Emma Stoneová (2016) • Frances McDormandová (2017) • Olivia Colmanová (2018) • Renée Zellweger (2019) • Frances McDormandová (2020) • Jessica Chastainová (2021) • Michelle Yeoh (2022) • Emma Stoneová (2023)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Janet_Gaynorová&oldid=24148936“