Jan z Klenové a Janovic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan hrabě z Klenové, svobodný pán z Janovic
Generál Jan z Klenové, svobodný pán z Janovic
Generál Jan z Klenové, svobodný pán z Janovic
Narození13. dubna 1758
Praha, České královstvíČeské království České království
Úmrtí6. října 1819
Brno, Moravské markrabstvíMoravské markrabství Moravské markrabství
Vojenská kariéra
Hodnostgenerál jezdectva, generálmajor Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Sloužilcísařská armáda
VálkyVálka o bavorské dědictví
Rusko-turecká válka (1787–1792)
Napoleonské války
Německá osvobozenecká válka
BitvyBitva u Drážďan a bitva národů u Lipska
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Jan hrabě z Klenové, svobodný pán z Janovic (německy Johann Graf von Klenau, Freiherr von Janowitz, 13. dubna 1758, Praha6. října 1819, Brno) byl rakouský generál jezdectva a také velící generál na Moravě a ve Slezsku. Pocházel ze starého českého šlechtického rodu Janovských z Janovic a Klenové.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Jeho rodiči byli hrabě Václav Ignác Josef z Klenové a Janovic a jeho manželka, hraběnka Marie Josefa z Bredova.

Život[editovat | editovat zdroj]

Dne 1. října 1774 nastoupil jako kadet ke 47. pěšímu pluku. Poté přešel k jezdectvu a za války o bavorské dědictví (1778–1779) se stal rytmistrem u 5. pluku švališérů. Vyznamenal se rovněž ve válce proti Turkům v roce 1788. Byl povýšen na majora a během první koaliční války roku 1793 bojoval v porýnské armádě pod velením Dagoberta Wurmsera. Tam se vyznamenal v několika bitvách, jako např. 27. července 1794 u Lutychu. Největšího úspěchu dosáhl 24. září 1795 v bitvě u Handschuhsheimu, po které obdržel rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie a byl povýšen na plukovníka. S 8. husarským plukem byl roku 1796 převelen do Itálie.

Po skončení první koaliční války se vrátil do Vídně a v roce 1797 byl povýšen na generálmajora. Během druhé koaliční války se roku 1799 vrátil do Itálie a roku 1800 do Německa. Ve třetí koaliční válce byl zpočátku v Bavorsku a 18. prosince porazil Charlese Augereaua u Laufu, později byl uvězněn v Ulmu. V roce 1809 bojoval u Aspernu, později také u Wagramu, kde vedl 6. armádní sbor. Za své zásluhy obdržel komandérský kříž Vojenského řádu Marie Terezie.

Během Německé osvobozenecké války v roce 1813 byl Klenovský povýšen na generála jezdectva a velel armádnímu sboru v Čechách. Účastnil se bojů u Drážďan a bitvy u Lipska (bitva národů). 26. října velel drážďanskému blokádnímu oddílu. 7. listopadu nabídl maršál de Saint-Cyr vyjednávání, která byla 11. listopadu zakončena kapitulací vojska. Téměř 28 000 mužů padlo do zajetí a mělo být odvedeno do Štrasburku. Polní maršál Karel Filip ze Schwarzenbergu však smlouvu 17. listopadu prohlásil za neplatnou, a dal Francouzům na vybranou – stáhnout se zpět do Drážďan nebo se nechat zajmout Rakušany. Maršál de Saint-Cyr zvolil druhou možnost. Klenovského vojsko odtáhlo do Itálie, jedna část k Rýnu. Generál obdržel rozkaz odebrat se do Prahy a poté do Vídně, a teprve odtud byl vyslán k vojsku do Itálie.

V roce 1815 se stal velícím generálem na Moravě a ve Slezsku se sídlem v Brně. V této funkci setrval až do své smrti.

Pocty[editovat | editovat zdroj]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1800 se oženil s Marií Josefou Tallianovou de Vieseck (* 1763), vdovou po Antonu Somsichovi de Sard, s níž měl dceru:

  • Maria (* 17. prosince 1800)
∞ hrabě Joseph Siegmund von Riesch († 1833)
∞ 1835 Gustav von Bennigsen (1790–1867), pruský generálmajor

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann von Klenau na německé Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]