Jan V. Bretaňský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan V. Bretaňský
Sceau Jean V de Bretagne.jpg
Narození 24. prosince 1389
Vannes
Úmrtí 29. srpna 1442 (ve věku 52 let)
Nantes
Ocenění rytíř Řádu zlatého rouna
Manžel(ka) Johana Francouzská
Děti Isabela Bretaňská
František I. Bretaňský
Peter II, Duke of Brittany
Gilles de Bretagne
Rodiče Jan IV. Bretaňský a Jana Navarrská
Příbuzní Marie Bretaňská
Margaret of Britain
Blanche of Brittanny
Richard Bretaňský
Arthur III, Duke of Brittany
Gilles de Bretagne
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan V. Bretaňský (bretonsky Yann V ar Fur, francouzsky Jean V le Sage (Moudrý), 24. prosinec 138929. srpen 1442) byl od roku 1399 bretaňským vévodou, hrabětem z Montfortu a titulárním hrabětem z Richmondu. Byl synem Jana IV. Bretaňského a Jany Navarrské.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jan V. se stal bretaňským vévodou po smrti svého otce, Jana IV., v roce 1399. Jeho matka, Jana Navarrská, vládla jako regentka po dobu jeho nezletilosti.

Na rozdíl od svého otce, Jan zdědil vévodství v klidu a míru. Nicméně, otcovi nepřátelé, rod Penthiévre, pokračovali v pletichách proti němu. Kromě toho Jan měl zajistit mír vévodství během nestabilního období vrcholící invaze Jindřicha V. do Francie.

Časná kariéra[editovat | editovat zdroj]

V deseti letech se stal bretaňským vévodou a začal své panování pod vedením burgundského vévody Filipa Smělého, který drancoval blízké Jersey a Guernsey. Uzavřel mír s králem Francie, Karlem VI., jehož dcera, Johana Francouzská, se stala Janovou manželkou. Také se smířil s vlivným velmožem Olivierem de Clisson, dřívějším otcovým nepřítelem. V roce 1404 porazil francouzské síly u Brestu. Potencionální konflikt s Clissonem byl odvrácen jeho smrtí.

Když Jindřich V. napadl Francii, byl Jan původně spojený s Francouzi. Nicméně, propásl bitvu u Azincourtu. Zmatek v následku bitvy mu umožnil zabavit Saint-Malo, které bylo zabráno Francouzi. On pak přijal politiku přepínání mezi oběma stranami, Angličany a Francouzi. Podepsal smlouvu v Troyes, která udělala z Jindřicha V. dědice Francie, ale nechal svého bratra Artura z Richmondu bojovat pro Francouze. Artur byl uvězněn Angličany.

Únos hrabaty z Penthiévre[editovat | editovat zdroj]

Hrabata z Penthiévre prohrála válku o bretaňské dědictví, ve které si nárokovali titul vévody proti Janovu dědečkovi, Janovi z Montfortu. Válka skončila v roce 1364 vojenským vítězstvím Janova otce, penthiévreský nárokovatel, Karel z Blois, v bitvě zemřel. Jeho vdova, Johana z Penthièvre, byla nucena podepsat smlouvu u Guérande, čímž konflikt došel k závěru. Smlouva uvedla, že Penthiévrové přijali Montfortova práva na vévodství, ale pokud by neměli mužské potomky, Bretaň by se vrátila Penthiévrům.

Přes vojenské ztráty a diplomatické smlouvy se Penthiévrové nevzdali svých přímých nároků na Bretaň a pokračovali v jejich realizaci. V roce 1420 pozvali Jana V. na slavnost, která se konala v Châtonceaux. Jan přišel a byl zatčen. Hrabě a hraběnka z Penthiévre pak šířili zvěsti o jeho smrti a každý den ho stěhovali do jiné věznice. Janova manželka, Johana Francouzská, vyzvala všechny bretaňské barony k reakci. Po jednom oblehli všechny hrady rodiny Penthiévre.

Johana ukončila krizi tím, že chytila hraběnku z Penthiévre, Markétu Clissonovou, a nutila ji, aby vévodu osvobodila. Po vydání byla citadela v Châtonceaux zcela zničena a přejmenována na Champtoceaux. V důsledku tohoto nezdařilého uvěznění se v roce 1420 dědička Johana z Penthièvre vzdala Penthiévre ve prospěch vévody Jana. Tím skončila doložka smlouvy u Guérande, která upřednostňovala Johanu a její dědice. Montfortové prohlásili smlouvu za zrušenou a už nikdy nebyli povinni vydat vévodství Penthiévrům v souladu se smluvními podmínkami. Tím se zajistilo následnictví Anny Bretaňské o století později.

Pozdější život[editovat | editovat zdroj]

Zatímco byl zajat Angličany, Jan II. z Alençonu prodal své léno Fougères Janovi V., aby získal výkupné za své propuštění. Po Alençonově propuštění jeho pokusy získat zpět své území vedly ke konfliktu. Jan v roce 1432 oblehl Alençonovu pevnost v Pouancé. Artur z Richmondu, jeho bratr, který ho doprovázel, jej přesvědčil, aby se s Alençonem smířil.

S biskupem Jeanem de Malestroit začal stavbu nové katedrály v Nantes, první kámen byl položen v dubnu 1434.

Zemřel 29. srpna 1442 v Manoir de la Touche, které vlastnil biskup z Nantes.

Vévodova socha z polychromovaného dřeva je umístěna v kapli Saint-Fiacre v Faouët. Jeho hrob v katedrále Tréguier byl zničen a ve 20. století byl nahrazen novým.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Jan V. se oženil s Johanou Francouzskou, dcerou krále Karla VI. a jeho manželky Isabely Bavorské. Měli spolu sedm dětí:

Následnictví[editovat | editovat zdroj]

Jan V. zemřel v roce 1442 a jeho nástupcem se stal jeho nejstarší syn František.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John V, Duke of Brittany na anglické Wikipedii.