Jan Malýpetr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o učiteli tělocviku. Možná hledáte: Jan Malypetr – politik první republiky.
Jan Malýpetr
Jan Malýpetr (1895)
Narození 29. května 1815
Klobuky
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 31. ledna 1899 (ve věku 83 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo odpočinku Vyšehradský hřbitov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Malýpetr (29. května 1815 Klobuky - 31. ledna 1899 Praha) byl učitel a nadšený propagátor tělocviku. Roku 1848 se stal prvním českým učitelem tělesné výchovy na zemské škole v Praze. Spolu s J. E. Purkyněm, F. L. Čelakovským a K. J. Erbenem vytvořil české sportovní názvosloví. Ve svých žácích povzbuzoval národní uvědomění. V prostorách jeho ústavu v Panské ulici byla 16. února 1862 založena Pražská jednota tělocvičná, později známá jako Sokol, a Malýpetr se stal jejím prvním cvičitelem. Na veřejných školách vyučoval do roku 1888; vedle toho zakládal a provozoval soukromé tělocvičny ve městech i na venkově. Zasloužil se o zavedení tělesné výchovy do škol a její popularizaci.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jeho rodiče byli zemědělci v Klobukách u Slaného čp. 11, na statku nazývaném „u Sakulínů“. Prvních pět let navštěvoval místní školu v obci, od deseti let nejprve německou piaristickou školu a pak gymnázium v Litoměřicích. V letech 1835-36 studoval filosofii a později práva v Praze. Kancelářská práce, ke které se tam připravoval, ho ale nelákala. Stal se vychovatelem dětí Josefa Františka Friče a od roku 1841 učitelem přírodopisu v ústavu profesora Al. Vocela. Jako pedagog pozoroval přirozenou touhu dětí po pohybu, což ho vedlo k myšlence, vytvořit pro žáky soustavu tělesných cvičení, která by byla zábavná i prospěšná jejich zdraví.[1]

Roku 1841 byla v Praze zásluhou zemských stavů založena škola gymnastiky podle soustavy Friedricha Ludwiga Jahna.[2] Malýpetr se do ní přihlásil a prospíval tak, že se roku 1847 mohl stát učitelem tělocviku ve Vídni.[1] Následujícího roku se vrátil do Prahy, kde vyučoval v „Budči“ (v Panské ulici) a od roku 1849 i na staroměstském gymnáziu;[1] stal se tak prvním českým učitelem tělesné výchovy. Roku 1853 získal definitivu[2] a stal se učitelem v nově zřízené tělocvičně pro univerzitu, c. k. gymnázia a reálky v Praze.[1] Tělocvičnu v Budči provozoval soukromě.[2] Spolu s J. E. Purkyněm, F. L. Čelakovským a K. J. Erbenem se také podílel na vytvoření české sportovní terminologie.[3] Ve svých žácích probouzel i národní uvědomění.[4]

V 50. letech se Malýpetrův ústav stal střediskem vznikajícího českého gymnastického hnutí. Miroslav Tyrš, Jindřich Fügner a p. Müller se zde zapojili do úsilí, směřujícího k založení české organizace inspirované německým Turnvereinem.[2] 16. února 1862 byla v prostorách jeho školy ustavena Pražská jednota tělocvičná, krátce nato přejmenovaná na Sokol.[5] Malýpetr se stal jejím prvním cvičitelem.[2]

Později převzal soukromou školu v domě „u Doušů“ (koncem 19. století byl zbořen) na Václavském náměstí, kterou předtím provozoval Ferdinand Schmidt, a následně založil druhou na Ferdinandově třídě.[2] V letech 1879, 1882 a 1885 byl ministerským výnosem jmenován členem zkušební komise.[6]

Zakládal řadu tělocvičen ve městech i na venkovských šlechtických sídlech:[7] v pražském ústavu choromyslných (1850), na Malé Straně (1855), ve Františkových Lázních (1860), na Peruci (1876) i jinde.[6]

Roku 1888, po čtyřiceti letech ve státních školách, odešel do důchodu, ale nadále soukromě vyučoval v nadaci hraběte Straky a v ústavu choromyslných. Do pozdního věku si zachoval fyzickou kondici i duševní svěžest, čímž potvrdil platnost zásad, které celý život prosazoval.[6]

Pohřben byl na Vyšehradském hřbitově.[2]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Náhrobek Jana Malýpetra na Vyšehradě

Měl tři syny:[2] Jan pracoval jako lesmistr (zemřel zřejmě 21. července 1922),[8] Vojtěch jako magistrátní úředník a Prokop jako úředník v Ringhofferových závodech na Smíchově.

V témže domě v Klobukách se narodil také jeho synovec Jan Malypetr (1873-1947), politik první Československé republiky.[9][10]

Podoba příjmení[editovat | editovat zdroj]

Literatura z 19. a počátku 20. století, tj. v době jeho života, uvádí zásadně dlouhou verzi příjmení (Malýpetr).[11] Novodobé zdroje naopak zpravidla dávají přednost krátké verzi (Malypetr), shodně s příjmením politika[9] V tomto článku je použita dlouhá verze, jakou jej oslovovali jeho současníci a jak se zřejmě podepisoval i on sám.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Jan Malýpetr. In: RANK, Josef; VICHTERLE, František. Sokol. Národní kalendář českoslovanský na obyčejný rok 1863. Praha: Alexandr Štorch, 1862. Dostupné online. S. 182-183.
  2. a b c d e f g h Úmrtí. Národní listy. 1899-02-01, roč. 39, čís. 32, s. 4. Dostupné online [cit. 2011-01-21]. 
  3. Jan Malýpetr. Světozor. 1869-11-19, roč. 3, čís. 47, s. 382. Dostupné online [cit. 2011-01-21]. 
  4. L. T. Sedmdesát let Sokola. Národní listy. 1932-02-16, roč. 72, čís. 47, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-01-21]. 
  5. Valná schůzka tělocvičné jednoty pražské. Národní listy. 1862-07-20, roč. 2, čís. 169, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-01-21]. 
  6. a b c O životě Jana Malýpetra, .... Národní listy. 1899-02-02, roč. 39, čís. 33, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-01-21]. 
  7. Naše vyobrazení. Jan Malýpetr. Světozor. 1895-05-31, roč. 29, čís. 29, s. 348. Dostupné online [cit. 2011-01-21]. 
  8. Zprávy osobní a rodinné. Národní listy. 1922-08-09, roč. 62, čís. 216, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-01-21]. 
  9. a b Kulturně historické putování Slánskem č. 10 (www.meuslany.cz)
  10. http://www.infoslany.cz/cs/modul/web/turisticke-cile/147-klobuky/
  11. Viz reference zmiňované na jiných místech tohoto článku.