Jan Šanghajský a Sanfranciský
| Svatý Jan Šanghajský a Sanfranciský Divotvůrce | |
|---|---|
 Ikona svatého Jana Šanghajského a Sanfranciského | |
| Církev | pravoslavná |
| Sídlo | San Francisco |
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | Michail Borisovič Maximovič (Михаил Борисович Максимович) |
| Datum narození | 4. června 1896 |
| Místo narození | Adamovka, Charkovská gubernie,  Ruské impérium |
| Datum úmrtí | 2. července 1966 (ve věku 70 let) |
| Místo úmrtí | Seattle,  USA |
| Národnost | ruská |
| Vyznání | pravoslaví |
| Svatořečení | |
| Kanonizace | 1994 |
| Svátek | 2. července |
| Uctíván církvemi | pravoslavná církev |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Svatý Jan Šanghajský a Sanfranciský (4. června 1896 Charkovská gubernie – 2. července 1966 Seattle) byl ruský pravoslavný arcibiskup, který byl znám pro svou neobyčejnou štědrost k potřebným, a neúnavné pastorační aktivity. Je znám také jako divotvůrce. Zemřel jako arcibiskup sanfranciský v pověsti svatosti. Kanonizován byl roku 1994.[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Michail Maximovič se narodil v roce 1896 ve vesnici Adamovka v Charkovské gubernii (v roce 2023 Slavjanskij rajón Doněcké oblasti na Ukrajině). Pokřtěn byl na památku archanděla Michaela. Pocházel z rodu Maximovičů, carských dvořanů. Rodiče se jmenovali Boris a Glafira, kteří syna vychovávali křeťansky. Michail se rozhodl pro službu vlasti a chtěl nastoupit vojenskou nebo státní službu. Byl přijat do Petrovského Poltavského Kadetského korpusu, který zakončil v roce 1914. Potom studoval na Právnické fakultě Charkovské carské univerzity, kde promoval v roce 1918.
Revoluční události z let 1917–1918 patrně Michaila dovedly k přesvědčení stát se knězem, rozhodl se proto zasvětit službě Bohu a přijmout mnišství. V době ruské občanské války rodina Maximovičů nejprve odcestovala na Krym. V listopadu roku 1920 členové rodiny odjeli do Konstantinopole, v roce 1921 odjeli i spolu se dvěma (pravděpodobně mladšími) bratry do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.[p 1] Michail se přihlásil na teologickou fakultu Bělehradské univerzity, přičemž získal peněžní podporu Státní komise pro ruské uprchlíky. Tato studia zakončil roku 1925. Chtěl pomoci rodině, která se ocitla v těžké finanční situaci, a proto přijímal jakoukoli práci, často například prodával noviny.
V roce 1926 přijal Michail mnišské postřižení s mnišským jménem svého předka svatého Jana Tobolského. Postřižení na mnicha vykonal metropolita Antonij (Chrapovickij) v Miljkovském monastýru.[p 2] Sám vladyka Antonij rukopoložil mladého mnicha Jana na jerodiákona. V témže roce rukopoložil vladyka Gavriil (Čepur), biskup Čeljabinský a Trojický, otce jerodiákona Jana i na jeromonacha. Ode dne svého postřižení otec Jan praktikoval asketický život. Nikdy neuléhal do postele, a když usínal, tak výhradně vsedě, v křesle, anebo na kolenou před ikonami. Většinu času se modlil, jedl pouze jednou za den a sloužil každý den Božskou liturgii. Mnoho času trávil v nemocnicích, kde vyhledával ty, kteří potřebovali potěšit nebo pomoci. S jeho působením mezi nemocnými a chudými jsou spjaty případy bilokace a dalších nadpřirozených jevů, vedoucích u protistrany k náhlým obrácením se na víru.
Roku 1934 byl Ruskou zahraniční církví rukopoložen (vysvěcen) na biskupa. Nejdříve působil v Šanghajské eparchii jako vikární biskup šanghajský a poté jako arcibiskup šanghajský a čínský. Od roku 1951 působil jako arcibiskup v západní Evropě se sídlem v Bruselu. Zde aktivně vyhledával údaje o starobylých světcích z dob nerozdělené církve před Velkým schizmatem, na které se na Východě zapomnělo. Věřícím pak o jejich svatých životech kázal. Roku 1962 byl ustanoven arcibiskupem v San Francisku jako arcibiskup sanfranciský a západoamerický. Podílel se na dostavění sanfranciské katedrály zasvěcené ikoně Bohorodice Všech strádajících a zarmoucených radost. V San Franciscu působil až do své smrti roku 1966.[2]
Kanonizační proces[editovat | editovat zdroj]
Posvátným synodem ruské pravoslavné církve v zahraničí byl zapsán mezi pravoslavné světce v roce 1994. Církevní svátek připadá na 19. června.
Úcta[editovat | editovat zdroj]
Svatý Jan je v pravoslavných církvích uctíván jako rychlý přímluvce (patron) v těžkých a obtížně řešitelných situacích.
V roce 2015 vyšla v češtině kniha Život našeho svatého otce Jana Šanghajského a Sanfranciského, Divotcůrce.
Patrocinium[editovat | editovat zdroj]
Svatému Janu Šanghajskému a Sanfranciskému je po celém světě zasvěceno mnoho chrámů.
V České republice:
Galerie[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Jeden z Michailových bratrů dosáhl vyššího technického vzdělání a pracoval v Jugoslávii na inženýrské pozici, druhý po ukončení Právní fakulty v Bělehradě, pracoval na policii.
- ↑ Tento monastýr Uvedení do chrámu Přesvaté Bohorodice z roku 1374 se stal jedním z center pro migranty z řad ruských duchovních a mnichů, kteří v něm de facto obnovili mnišský život; v roce 1952 došlo ke změně a klášter začal nově působit jako ženský monastýr
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku John of Shanghai and San Francisco na anglické Wikipedii.
- ↑ Sv. Jan Maximovič: Pravoslavný pohled na dogma o „neposkvrněném početí“ [online]. orthodoxiachristiana.cz [cit. 2023-04-11]. Dostupné online.
- ↑ Svatý Jan Šanghajský a Sanfranciský, divotvůrce (1896–1966) [online]. Pravoslavná církevní obec Brno, pravoslavnebrno.cz [cit. 2023-04-11]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Šanghajský a Sanfranciský na Wikimedia Commons
