James Bryce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
James Bryce
James Bryce, 1st Viscount Bryce cph.3b16400.jpg
Velvyslanec Spojeného království v USA
Ve funkci:
1907 – 1913
PředchůdceMortimer Durand
NástupceCecil Spring Rice
Státní sekretář pro Irsko
Ve funkci:
10. prosince 1905 – 23. ledna 1907
PředchůdceWalter Hume Long
NástupceAugustine Birrell
Ministr obchodu Spojeného království
Ve funkci:
28. května 1894 – 21. června 1895
PředchůdceAnthony John Mundella
NástupceCharles Thomson Ritchie
Lord kancléř vévodství lancasterského
Ve funkci:
18. srpna 1892 – 28. května 1894
PředchůdceJohn Manners, 7. vévoda z Rutlandu
NástupceEdward Marjoribanks, 2. baron Tweedmouth
Stranická příslušnost
ČlenstvíLiberální strana

Narození10. května 1838
Belfast
Úmrtí22. ledna 1922 (ve věku 83 let)
Sidmouth
ChoťElizabeth, Viscountess Bryce (od 1889)
RodičeJames Bryce a Margaret Young
Alma materGlasgowská univerzita
Trinity College
Profesevysokoškolský učitel, právní poradce, politik, diplomat, historik, státník a spisovatel
OceněníŘád Za zásluhy (1907)
čestný doktor Univerzity v Leidenu (1920)
Společník Britské akademie
velkokříž Královského řádu Viktoriina
Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
… více na Wikidatech
PodpisJames Bryce, podpis
CommonsJames Bryce, 1st Viscount Bryce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

James Bryce, 1. vikomt Bryce (James Bryce, 1st Viscount Bryce of Dechmount) (10. května 1838, Belfast, Irsko22. ledna 1922, Sidmouth, Devon, Anglie) byl britský státovědec, právník, politik, diplomat, spisovatel a cestovatel. Od mládí se uplatňoval v justici, později byl profesorem na Oxfordské univezitě, prosadil se jako autor řady spisů z oboru práva a historie. Jako vlivný člen Liberální strany byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny a v různých ministerských funkcích členem několika vlád. Vrcholem jeho kariéry byl post velvyslance v USA (1907–1913), kde sehrál důležitou úlohu těsně před první světovou válkou. Po návratu z Ameriky se s titulem vikomta stal členem Sněmovny lordů (1914).

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Portrét z roku 1907 (sbírky Národní portrétní galerie (Londýn))

Pocházel z Irska, narodil se jako starší syn geologa Jamese Bryce (1806–1877). Středoškolské vzdělání absolvoval v rodném Belfastu, univerzitní studia absolvoval v Glasgow[1], Oxfordu a Heidelbergu. Po studiích působil jako advokát v Londýně, v roce 1870 byl povolán na Oxfordskou univerzitu, kde působil jako profesor občanského práva. Jako autor řady knih s historickou a právnickou tematikou získal reputaci v odborných kruzích. Často také cestoval po Evropě a proslul mimo jiné jako horolezec (v letech 1899–1901 byl prezidentem Alpinistického klubu). V letech 1880–1907 byl poslancem Dolní sněmovny a patřil k vlivným politikům Liberální strany. V Gladstonově třetí vládě zastával funkci státního podsekretáře zahraničí (1886), v jeho dalším kabinetu převzal post lorda kancléře vévodství lancasterského, tj. ministra bez portfeje (1892–1894), od roku 1892 byl zároveň členem Tajné rady. V letech 1894–1895 byl ministrem obchodu (prezidentem úřadu pro obchod). V době konzervativních vlád setrval deset let v opozici (1895–1905), v Campbell-Bannermanově kabinetu získal funkci ministra pro Irsko (1905–1907; členem irské Tajné rady byl již od roku 1895).

Jeho literární práce s tematikou USA (The American Commonwealth, 1888) jej učinily v zámoří populárním a byly jedním z impulsů jeho jmenování diplomatickým reprezentantem ve Washingtonu. Velvyslancem ve Spojených státech byl jmenován v roce 1907, což po jeho odchodu z vlády vedlo k několika personálním změnám kabinetu. Bryce pak v USA ovlivnil veřejné mínění a názor na Německo, což mělo velký význam před první světovou válkou. K blízkosti britsko-amerických diplomatických vztahů přispělo i jeho přátelství s významnými politickými osobnostmi (prezident Theodore Roosevelt). V roce 1913 se vrátil do Anglie a v roce 1914 byl s titulem vikomta povolán do Sněmovny lordů. V roce 1915 vypracoval zprávu The Bryce Report o německých represích na civilním obyvatelstvu v Belgii a jako první veřejně kritizoval genocidu Arménů ze strany Turků. Po válce byl členem Mezinárodního soudního dvora v Haagu a podporoval vznik Společnosti národů.

Za své aktivity byl nositelem Řádu Za zásluhy (1907) a velkokříže Viktoriina řádu (1918). Získal čestný doktorát na třech anglických univerzitách, byl též členem Královské společnosti a v letech 1913–1917 prezidentem Britské akademie.

V roce 1889 se oženil s Elizabeth Ashton (1854–1939), dcerou bohatého textilního průmyslníka a mecenáše Thomase Ashtona (1818–1898). Manželství zůstalo bez potomstva a Jamesovým úmrtím titul vikomta zanikl.

Jeho mladší bratr John Annan Bryce (1841–1923) se prosadil jako podnikatel v Indii a v letech 1906–1918 byl poslancem Dolní sněmovny za Liberální stranu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • The Flora of the Island of Aran (1859)
  • The Holy Roman Empire (1864)
  • Report on the Condition of Education in Lancashire (1867)
  • Transcaucasia and Ararat (1877)
  • The American Commonwealth (1888)
  • Impressions of South Africa (1897)
  • Studies in History and Jurisprudence (1901)
  • South America: Observations and Impressions (1912)
  • University and Historical Addresses: Delivered a During a Residence in the United States as Ambassador of Great Britain
  • Modern democracies (1921)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JENKINS, Roy: Gladstone. Portrét politika viktoriánské Anglie; Praha, 2000; 535 s. ISBN 80-7260-040-0

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. James Bryce na webu Univerzity Glasgow dostupné online