Edward Marjoribanks, 2. baron Tweedmouth

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Edward Marjoribanks, 2. baron Tweedmouth
Lord Tweedmouth, Naval Secretary, portrait bust.jpg
Narození 8. července 1849
Londýn
Úmrtí 15. září 1909 (ve věku 60 let)
Dublin
Alma mater Christ Church
Politická strana Liberální strana
Děti Dudley Marjoribanks
Rodiče Dudley Marjoribanks a Isabella Hogg
Příbuzní Moyra Marjoribanks[1] a Millicent Joan Marjoribanks[1] (vnuci)
Funkce Člen 22. parlamentu Spojeného království (1880–1885)
Člen 23. parlamentu Spojeného království (1885–1886)
Člen 24. parlamentu Spojeného království (1886–1892)
Člen 25. parlamentu Spojeného království (1892–1894)
Lord Privy Seal (1894–1895)
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Edward Marjoribanks, 2. baron Tweedmouth (Edward Marjoribanks, 2nd Baron Tweedmouth, 2nd Baronet Marjoribanks of Guisachan) (8. července 1849, Londýn, Anglie15. září 1909, Dublin, Irsko) byl britský státník. Pocházel ze skotské podnikatelské rodiny, v politice patřil k Liberální straně, byl dlouholetým členem Dolní sněmovny, po otci pak zdědil titul barona a přešel do Sněmovny lordů. Na přelomu 19. a 20. století zastával několik funkcí v britské vládě, v letech 1905-1908 byl ministrem námořnictva. Přiženil se do rodiny vévodů z Marlborough, jeho synovcem byl Winston Churchill, jemuž pomohl při vstupu do politiky.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze skotské rodiny, která v 17. století zbohatla na obchodu s rybami, později se Marjoribanksové uplatnili také v obchodu s vínem, bankovnictví a pivovarnictví. Edward se narodil jako nejstarší ze sedmi dětí Dudleye Marjoribankse, 1. barona Tweedmoutha, matka Isabel Hogg pocházela z rodiny významého právníka Sira Jamese Hogga. Studoval v Oxfordu, odkud byl vyloučen kvůli chování, začal se ale uplatňovat jako právník. V letech 1880-1894 byl členem Dolní sněmovny za liberály[2][pozn. 1]. Nevynikl jako řečník, ale z pozice bohatého skotského podnikatele měl značný vliv v zákulisních jednáních, jeho rodina navíc udržovala přátelské vztahy s premiérem Gladstonem, který byl několikrát hostem na jejích statcích ve Skotsku[3]. Edward Marjoribanks měl velmi dobrou pověst jako zaměstnavatel, v parlamentu se zabýval sociální problematikou a podpoře dělníků. Později prosazoval spojení liberálů se stranou labouristů, v nichž viděl potenciál do budoucna. První veřejnou funkci zastával jako místopředseda státní komise pro úpravu podmínek rybolovu (1883-1885)[4].

Členem vlády se poprvé stal v roce 1886 jako finanční inspektor královského dvora, zároveň byl jmenován členem Tajné rady. V další Gladstonově vládě byl parlamentním tajemníkem na ministerstvu financí (1892-1894), v kabinetu hraběte z Rosebery zastával funkce lorda kancléře vévodství lancasterského a lorda strážce tajné pečeti (1894-1895)[pozn. 2]. Mezitím po otci zdědil titul barona a stal se členem Sněmovny lordů (1894). V letech 1895-1905 byl v opozici, v této době se ale politice aktivně nevěnoval, žil na svých statcích ve Skotsku a cestoval po Evropě. Po vítězství liberálů ve volbách se vrátil do vlády jako první lord admirality (1905-1908). V lednu 1908 byl obviněn z ohrožení britských námořních zájmů svou korespondencí s německým císařem Vilémem II.[5] I když našel zastání u ministra financí H. H. Asquitha s argumentem, že korespondence měla čistě soukromý charakter. Po rezignaci premiéra Campbell-Banermanna se v dubnu 1908 novým předsedou vlády stal Asquith a provedl personální změny ve vládě. Baron Tweedmouth byl přeložen do méně významné funkce lorda prezidenta Tajné rady, podle oficiálního prohlášení z důvodu, že ministr námořnictva by měl být poslancem Dolní sněmovny, svou roli zde sehrál ale také Tweedmouthův zdravotní stav a nedávná aféra s Německem. Krátce poté se nervově zhroutil a v říjnu 1908 na funkci rezignoval. V souvislosti s odchodem z vlády obdržel Bodlákový řád (1908). Zemřel krátce poté v Dublinu při pobytu u své sestry Isabel, jejíž manžel markýz Aberdeen byl tehdy irským místokrálem.

Rodinné a majetkové poměry[editovat | editovat zdroj]

V roce 1873 se oženil s Fanny Spencer-Churchillovou (1853-1904), dcerou 7. vévody z Marlborough. Díky tomuto spojení se stal strýcem Winstona Churchilla, jemuž počátkem 20. století pomáhal při vstupu do politiky. Z jejich manželství pocházel jediný syn Dudley Churchill Marjoribanks, 3. baron Tweedmouth (1874-1935), jímž rod vymřel. Dudley měl za manželku Muriel Brodrick (1881-1966), dceru konzervativního státníka 1. hraběte Midletona.

Z Edwardových sester se Mary (1850-1909) provdala za konzervativního politika a ministra vnitra 1. vikomta Ridleye, další sestra Isabel (1857-1939) byla manželkou 1. markýze z Aberdeenu, který byl generálním guvernérem v Kanadě a místokrálem v Irsku.

Majetkem Marjoribanksů bylo panství Guisachan v severním Skotsku s proslulým loveckým revírem (od tohoto názvu byl odvozen titul baroneta udělený rodu v roce 1866). Pozemky v Guisachanu prodal baron Tweedmouth krátce před smrtí. Od roku 1876 byl sídlem rodu zámek Hutton Castle poblíž Edinburghu.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V parlamentu zastupoval skotské hrabství Berwickshire, které již předtím reprezentovali v Dolní sněmovně i další členové rodu Marjoribanksů. V letech 1812-1826 byl poslancem za hrabství Berwick Sir John Marjoribanks (1763-1833). V letech 1832-1833 byl poslancem za Berwickshire Charles Albany Marjoribanks (1794-1833)
  2. Na jaře 1894 odstoupil z funkce premiér William Gladstone ze zdravotních důvodů. Jeho post lorda strážce tajné pečeti převzal Edward Marjoribanks, který v důsledku následných personálních změn ve vládě získal i post lorda kancléře vévodství lancasterského. Oba úřady fungující spíše jako méně důležité funkce ministra bez portfeje pak zastával souběžně až do pádu liberální vlády v červnu 1895

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PELLING, Henry: Winston Churchill; Český Těšín, 2006 ISBN 80–7309–346–4

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. Volební obvod Berwickshire in: the History of Parliament dostupné online
  3. JENKINS, Roy: Gladstone; Praha, 2000 s. 284 ISBN 80–7260–040–0
  4. Personální složení státních komisí Spojeného království 1880-1889 in: British History Online dostupné online
  5. STELLNER, František: Poslední německý císař; Praha, 1995 ISBN 80–85846–04–7