Jakub Bajloni

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jakub Bajloni
Narození8. července 1839
Litomyšl
Úmrtí20. dubna 1902 (ve věku 62 let)
Bělehrad
Povoláníobchodník a průmyslník
DětiIgnjat Bajloni
RodičeIgnjat Bajloni
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

 

Jakub Bajloni (srbsky Jakov Bajloni, 8. července 1839 Litomyšl – 20. dubna 1902 Bělehrad) byl český pivovarnický podnikatel dlouhodobě působící v Srbském království, člen česko-srbského podnikatelského rodu Bajloni.[1]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Litomyšli ve východních Čechách, na území tehdejšího Rakouského císařství, v rodině koželuha Ignáce Bajloniho. Rodina byla italského původu, Jakubův praděd Jan přišel do Litomyšle roku 1776 z Lombardie.[2] Po vychození obecné školy se vyučil bednářskému řemeslu v jednom z vídeňských pivovarů.

V roce 1855 se přestěhoval se svým otcem Ignácem, matkou, sourozenci a rodinou strýce, mlynáře Antonína Němce, kteří se do Srbska přesunuli v předchozích několika letech kvůli zapojení Ignáce a Antonína do revolučních událostech roku 1848 v českých zemích, mj. i do Pražského červnového povstání, po jehož potlačení čelily v Čechách obě rodiny politickým perzekucím.[3] Nejprve byl zaměstnán u bednářské a sudařské firmy Kincel, od roku 1858 pak pracoval v nově otevřeném rodinném hostinci na tržnici Tobdžija v Bělehradě, který Bajloniovi provozovali do roku 1870.[1] Ten byl zdejším centrem české komunity a sídlem jejích krajanských spolků.[2]

Pivovar Bajloni[editovat | editovat zdroj]

Areál pivovaru Bajloni v Bělehradě

Jeho jméno rovněž spojováno s rozvojem pivovarnictví v Srbsku. S využitím svých zkušeností s výrobou pivních sudů vycítil příležitost k pivovarnickému podnikání v Bělehradě a připojil se ke skupině bělehradských obchodníků, kteří v roce 1871 založili První srbskou pivovarskou společnost (Prvo srpsko pivarsko društvo), kde následně figuroval jeden z hlavních akcionářů a člen představenstva. Součástí tohoto podniku byl i malý pivovar na rohu ulic Skadarska a Cetinjska, který koupila společnost Ignjat Bajloni a synové.[1] Jakov jako jeho manažer udělal vše pro to, aby zde vznikl velký a moderní pivovar: provoz prošel rozsáhlou přestavbou a následně se stal jedním z nejmodernějších v zemi. Za účelem rozšíření areálu byly firmě poskytnuty úvěry, zakoupeny a zastavěny sousední parcely a dovezeno moderní pivovarské zařízení z českých zemí a Německa.[4] Jako jeden z prvních ve městě využíval elektřinu z první bělehradské elektrárny. Na Světové výstavě v roce 1900 v Paříži získal za své výrobky významná průmyslová ocenění.

Po smrti otce Ignáce roku 1875 se Jakub staral o rodinný pivovar, bratr Antonín, který se u strýce vyučil mlynářem, provozoval firmou vlastněné mlýny. Mlynářství Bajloni se v dalších desetiletích stalo jednim z největších průmyslových podniků svého druhu v zemi.

Války s Osmanskou říší[editovat | editovat zdroj]

Jakub Bajloni se jako voják se také účastnil osvobozovacích válek Srbska proti Osmanské říši, srbsko-turecké a rusko-turecké války v letech 1876 až 1878. Za své válečné zásluhy obdržel válečnou medaili a Řád Takovského kříže III. stupně.[5] Během obou válek se mj. mlynářství Bajloni stalo předním dodavatelem mouky pro srbskou armádu a mlýny firmy následně pracovaly v téměř nepřetržitém provozu.

Národní banka Srbska[editovat | editovat zdroj]

Jako schopný a energický podnikatel se rychle dostal na vrchol obchodní a průmyslové buržoazie v Srbsku. Na prvním shromáždění akcionářů Národní banky Srbska (Narodna banka Srbije) roku 1884 byl zvolen členem jejího představenstva a v této funkci setrval až do své smrti. Je jedním ze zakladatelů Srbské plavební společnosti (Srpsko brodarsko društvo) a jejím dlouholetým prezidentem. Rovněž byl členem představenstva Správy státních monopolů, členem průmyslové komory a mecenášem spolku Bělehradská živnostenská mládež.[1] V 90. letech 19. století byl předsedou českého krajanského spolku Lumír.

Jakub Bajloni zemřel 20. dubna 1902 v Bělehradě. Byl pohřben na zdejším Novém hřbitově.[1]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Ožení se s Marií Valuhovou, dívkou českého původu a neteří známého bělehradského knihkupce. Měli dva syny: Ignáce (Ignjat, 1876–1935),[6][7] pozdějšího známého průmyslníka a guvernéra Národní banky Srbska, a Antonína (Anton), mlynářského podnikatele.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jakov Bajloni na srbské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e Uspešna porodična firma, Ignjat Bajloni i sinovi
  2. ↑ a b Regionální muzeum v Litomyšli. www.rml.cz [online]. [cit. 2024-02-01]. Dostupné online. 
  3. ↑ Telegraf, Pijaca čuvenog Čeha koju niko ne zove pravim imenom
  4. ↑ Jakov I. Bajloni (1839—1902). web.archive.org [online]. 2013-11-04 [cit. 2024-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-11-04. 
  5. ↑ "Branik", Novi Sad 1902.
  6. ↑ "Politika", 23. jul 1935
  7. ↑ Ličnost i rad Ignjata Bajloni ("Politika", 24. jul 1935)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kalendář českých menšin na rok. V Třebenicích: Ferdinand Böhm, 1913, 1(1), s. 129. Dostupné online
  • Magazín Svet pića (Svět nápojů), no. 30/31, prosinec 2008.
  • Národní listy. Praha: Julius Grégr, 18.6.1896, 36(167), s. 4. ISSN 1214-1240. Dostupné online

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jakub_Bajloni&oldid=23685269“