Přeskočit na obsah

Jáchym I. Nestor Braniborský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jáchym I. Nestor Braniborský
Braniborský kurfiřt
Portrét
Kurfiřt Jáchym I. Nestor Braniborský, Lucas Cranach starší, 1529
Doba vlády9. ledna 149911. července 1535
Narození21. února 1484
Kölln
Úmrtí11. července 1535
Stendal
ManželkaAlžběta Dánská
PotomciJáchym II. Hektor Braniborský
Anna Braniborská
Alžběta Braniborská
Markéta Braniborská
Jan Braniborsko-Küstrinský
DynastieHohenzollernové
OtecJan Cicero Braniborský
MatkaMarkéta Saská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jáchym I. Nestor Braniborský (21. února 1484, Kölln – 11. července 1535, Stendal) byl v letech 1499 až 1535 braniborský kurfiřt z dynastie Hohenzollernů. Svou přezdívku měl po hrdinovi Nestórovi z řecké mytologie.

Jáchym se narodil jako nejstarší syn kurfiřta Jana Cicera Braniborského a jeho manželky Markéty Saské. Obdržel excelentní vzdělání pod dohledem Dietricha von Bülow, biskupa z Lebusu a kancléře Frankfurtské univerzity. Braniborským kurfiřtem se stal po smrti svého otce v lednu 1499. Roku 1502 se jako osmnáctiletý oženil s o rok mladší princeznou Alžbětou, dcerou krále Jana I. Dánského. Manželé spolu měli pět dětí:

Jáchym se do určité míry podílel na politických komplikacích skandinávských království, ale první roky své vlády strávil hlavně správou svého kurfiřtství, kde se mu podařilo pomocí přísných opatření obnovit určitý stupeň pořádku. Zlepšil také správu soudnictví, napomáhal rozvoji obchodu a byl vstřícný k potřebám měst. Když se blížily císařské volby v roce 1519, hlas Jáchyma dychtivě požadovali přívrženci francouzského krále Františka I. i Karla Habsburského. Poté, co jednal s oběma stranami a dostal od nich bohaté sliby, zdá se, že doufal, že bude sám císařem; ale když přišly volby, obrátil se na vítěznou stranu a hlasoval pro Karla. Vztahy mezi císařem a kurfiřtem přesto nebyly přátelské a během několika dalších let byl Jáchym často v kontaktu s Karlovými nepřáteli.

V rámci hohenzollernské mocenské politiky se Jáchymu Nestorovi a jeho bratrovi podařilo dostat posledně jmenovaného, Albrechta Braniborského, nejprve na magdeburský stolec a poté jeho sufragán v Halberstadtu, obě knížecí biskupství rovněž zahrnující knížecí území. Protože knížecí biskupská sídla byla tak vlivná, obvykle se o ně ucházeli konkurenční kandidáti. Kandidatura se mohla změnit v úplatkářskou soutěž, aniž by kdo přesně věděl, kolik konkurenti zaplatili za získání úřadu. S tím spojené výdaje, pokud převyšovaly vlastní možnosti, byly obvykle zálohovány věřiteli a musely být poté vymáhány vybíráním poplatků od poddaných a farníků v právě získaných knížecích biskupstvích a diecézích. Získání velmi vlivného knížecího arcibiskupství v Mohuči pro Albrechta v roce 1514 bylo převratem, který Hohenzollernům poskytl kontrolu nad dvěma ze sedmi volebních hlasů v císařských volbách a mnoha sufragánními diecézemi k vybírání poplatků.

Podle kanonického práva byl Albrecht příliš mladý na to, aby zastával takovou funkci, a protože se nechtěl vzdát arcibiskupského stolce v Magdeburgu (aby se ukončilo hromadění arcidiecézí, což také zakazovalo kanonické právo), museli Hohenzollernové rozdávat stále větší úplatky Svatému stolci. To vyčerpalo jejich prostředky a způsobilo jim obrovské dluhy u Fuggerů.

Aby pomohli získat zpět obrovské výdaje vynaložené na pomoc Albrechtovi, zprostředkovatelé se Svatým stolcem dohodli, že papež Albrechtovi umožní prodávat odpustky věřícím v jeho arcidiecézích a jejich sufragánům. Výtěžek z prodeje musel pokrýt amortizaci a obsluhu dluhů; podíl pro Svatý stolec za umožnění tohoto vykořisťování věřících; výdaje hrazené z vlastních kapes Hohenzollernů; a poplatky spojené s prodejem.

Svého kandidáta na mohučský stolec mělo také sousední Saské kurfiřtství, ale neuspělo. Saský kurfiřt Fridrich III. Saský měl v důsledku toho své vlastní dluhy, ale neměl žádné privilegium prodávat odpustky, aby získal zpět své výdaje. Tímto frustrovaný kurfiřt zakázal v svém kurfiřtství prodej odpustků a dovolil Martinu Lutherovi polemizovat proti nim.

Naproti tomu Jáchym Nestor se stal známým jako bojovný přívrženec římskokatolické ortodoxie. Prvotním objektem Lutherova útoku byl Jáchymův bratr Albrecht. Naléhal proto na císaře, že je třeba prosadit Wormský edikt, a při několika sněmech byl prominentní mezi nepřáteli reformátorů.

Patron vzdělání Jáchym Nestor v roce 1506 založil ve Frankfurtu nad Odrou univerzitu Viadrina. Georga von Blumenthal, "pilíř katolicismu", povýšil na kancléře Frankfurtské univerzity, biskupa z Lebusu a tajného rádce. Byl mezi těmi, kteří se setkali v Dessau v červenci 1525 a byl členem ligy založené v Halle v listopadu 1533. Jeho manželka se však proti jeho vůli stala luteránkou, stejně jako její bratr, král Kristián Dánský, a v roce 1528 utekla do bezpečí do Saska. Zažil ponížení z toho, že viděl protestantismus upřednostňovaný také ostatními členy jeho rodiny. Jáchym Nestor zemřel 11. července 1535 ve věku 51 let ve Stendalu.

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
Fridrich V. Norimberský
 
 
Fridrich I. Braniborský
 
 
 
 
 
 
Alžběta Míšeňská
 
 
Albrecht III. Achilles
 
 
 
 
 
 
Fridrich Bavorský
 
 
Alžběta Bavorská
 
 
 
 
 
 
Maddalena Visconti
 
 
Jan Cicero Braniborský
 
 
 
 
 
 
Bernard I. Bádenský
 
 
Jakub Bádenský
 
 
 
 
 
 
Anna Oettingenská
 
 
Markéta Bádenská
 
 
 
 
 
 
Karel II. Lotrinský
 
 
Kateřina Lotrinská
 
 
 
 
 
 
Markéta Falcká
 
Jáchym I. Nestor Braniborský
 
 
 
 
 
Fridrich III. Míšeňský
 
 
Fridrich I. Saský
 
 
 
 
 
 
Kateřina z Hennebergu
 
 
Vilém III. Saský
 
 
 
 
 
 
Jindřich Brunšvicko-Lüneburský
 
 
Kateřina Brunšvicko-Lüneburská
 
 
 
 
 
 
Žofie Pomořanská
 
 
Markéta Saská
 
 
 
 
 
 
Albrecht IV. Rakouský
 
 
Albrecht II. Habsburský
 
 
 
 
 
 
Johana Žofie Bavorská
 
 
Anna Habsburská
 
 
 
 
 
 
Zikmund Lucemburský
 
 
Alžběta Lucemburská
 
 
 
 
 
 
Barbora Celjská
 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joachim I Nestor, Elector of Brandenburg na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce:
Jan Cicero
Braniborský kurfiřt
Jáchym I. Nestor
14991535
Nástupce:
Jáchym II. Hektor