Július Barč-Ivan
| Július Barč-Ivan | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1. května 1909 Krompachy |
| Úmrtí | 25. prosince 1953 (ve věku 44 let) Martin |
| Místo pohřbení | Národný cintorín |
| Pseudonym | Teta Mahuliena |
| Povolání | spisovatel, esperantista a dramatik |
| Vlivy | Henrik Ibsen Fjodor Michajlovič Dostojevskij |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Július Barč-Ivan, pseudonym Teta Mahuliena (1. května 1909, Krompachy – 25. prosince 1953, Martin) byl slovenský spisovatel, jeden z nejvýznamnějších představitelů slovenské meziválečné literatury. Nejvíce ceněná jsou jeho dramata; kromě divadelních her se věnoval také prozaické a v malé míře i publicistické tvorbě.
Život
[editovat | editovat zdroj]Mládí a studium
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v roce 1909 v dvojjazyčné učitelské rodině (matka byla maďarského původu), jeho otcem byl Július Barč, jeho matkou Alžběta rozená Ivanová. Na základní školu chodil v Krompachách, gymnaziální studia absolvoval postupně v Spišské Nové Vsi, Kežmarku, Košicích a Prešově,[1] kde v roce 1926 složil maturitu. V letech 1926–1927 začal studovat právo v Praze, ale tato studia musel kvůli dlouhotrvající plicní nemoci zanechat. Pak krátce (deset měsíců) působil na košickém berním úřadě a v roce 1928 nastoupil na bratislavskou evangelickou fakultu.[1]
Kněžská dráha a působení v Martině
[editovat | editovat zdroj]Po ukončení studia v roce 1934 byl vysvěcen za kněze a začal působit jako kaplan v Užhorodu, pak jako farář v Pozdišovcích,[1] později jako administrátor evangelického církevního sboru.
V roce 1942 začal pracovat jako tajemník Slovenské národní knihovny v Martině; redigoval zde odborná periodika (Obežník Slovenskej národnej knižnice, Slovenská národná knižnica) a během SNP vedl rovněž Národné noviny.[1] V letech 1946–1948 užíval stipendium na podporu publikační činnosti od Matice slovenské; poté se stal referentem této slovenské národní kulturní instituce a až do své předčasné smrti v roce 1953 zde působil jako referent a katalogizátor knih.[1]
Osobní život
[editovat | editovat zdroj]V roce 1948 se oženil, ale jeho manželství trvalo pouze tři měsíce. Na konci života měl psychické problémy a trpěl Parkinsonovou chorobou.[zdroj?]
Literární tvorba
[editovat | editovat zdroj]Debutoval v roce 1933 knižním vydáním tří povídek, ale už předtím uveřejňoval časopisecky publicistické prózy (Vesna, Národné noviny). Ve svých dílech podával výpověď o životní a společenské realitě, využíval vzpomínky na dětství, vyjadřoval svůj soucit s utlačovanými a pronásledovanými (sociální témata), svým motivům dával utopický podtext.
Věnoval se i próze a publicistice, která vyšla posmrtně ve výběru Cesta myšlienky (1971). Kromě sbírek novel a povídek vydal i autobiograficky stylizovaný psychologický román a filmový scénář Pieseň.
Dramatická tvorba
[editovat | editovat zdroj]V kontextu vývoje slovenské literatury jsou významná jeho dramata. Napsal celkem 12 divadelních her, z nichž nejvýznamnější je tragédie Matka (1943). V této hře, stejně jako v mnoha dalších svých dílech, Barč uplatňuje přístupy psychologické analýzy svých postav. Slovenské drama obohatil o nová témata a prostředky; jeho dílo bylo ovlivněno tvorbou světových autorů (Ibsen, Strindberg, Barlach, Dostojevskij). Až do osvobození byl jediným soustavně píšícím slovenským dramatikem.
Přestože jeho hry jsou na českých scénách k vidění poměrně zřídka, v posledních letech bylo v českých divadlech uvedeno několik jeho dramat:
- v sezóně 2002-2003 uvedlo Středočeské divadlo hru Matka[2]
- v roce 2010 uvedl studentský divadelní festival Zlomvaz hru 3000 ľudí[3]
- v sezóně 2013-2014 uvedlo Divadlo na Vinohradech hru Dvaja,[4] přičemž šlo o první profesionální nastudování tohoto díla v Česku.[5]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]
Próza
[editovat | editovat zdroj]- 1933 – Pohádka, sbírka povídek
- 1940 – Predposledný život, sbírka novel
- 1948 – Železné ruky, román
- 1950 – Cesta ďaleká
- 1957 – Husličky z javora, posmrtně vydaný román
- 1968 – Úsmev bolesti, posmrtně vydaná sbírka novel z let 1945–1948
- 1971 – Cesta myšlienky, posmrtný výběr publicistiky
Drama
[editovat | editovat zdroj]- 1934 – 3000 ľudí (knižně vyšlo v roce 1935)
- 1936 – Človek, ktorého zbili (knižně vyšlo v roce 1964)
- 1936 – Pevec boží, hra čerpající ze života J. Třanovského
- 1938 – Diktátor, prošla cenzurou (knižně vyšlo v roku 1981)
- 1939 – Na konci cesty (knižně vyšlo v roku 1942)
- 1940 – Mastný hrniec, satirická komedie; prošla cenzurou (knižně vyšlo v roku 1941)
- 1943 – Matka
- 1944 – Neznámy
- 1945 – Dvaja (česky Dva)
- 1947 – Veža (knižně vyšlo v roku 1948)
- 1948 – Koniec, divadelní hra (pouze rukopis)
- 1950 – Poeta laureatus, divadelní hra (knižně vyšlo v roku 1981)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Július Barč-Ivan na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b c d e Július Barč-Ivan [online]. Literárne informačné centrum [cit. 2016-09-04]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Nebezpečné známosti v divadle [online]. Město Kladno [cit. 2016-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-21.
- ↑ Multižánrová kulturní smršť Zlomvaz 2010. Nekultura.cz [online]. 2010-04-27 [cit. 2016-09-04]. Dostupné online.
- ↑ Vinohrady objevují slovenského dramatika. Novinky.cz [online]. 2013-09-21 [cit. 2016-09-04]. Dostupné online.
- ↑ Dva [online]. Divadlo na Vinohradech [cit. 2016-09-04]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Július Barč-Ivan na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Július Barč-Ivan
- (slovensky) Profil na stránkách Literárního informačního centra
