Izis Bidermanas

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Izis Bidermanas
Narození 17. ledna 1911
Marijampolė
Úmrtí 16. května 1980 (ve věku 69 let)
Paříž
Místo odpočinku Cimetière de Bagneux
Děti Manuel Bidermanas
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Israëlis Bidermanas (17. leden 1911 Marijampolė16. květen 1980 Paříž), známý především pod pseudonymem Izis, byl litevský židovský fotograf působící ve Francii. Proslavil se díky svým fotografiím cirkusů a Paříže. Byl jedním z nejpřednějších představitelů francouzské humanistické fotožurnalistiky.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Marijampolė, v dnešní Litvě. Ve třinácti letech se začal učit fotografem. Do Francie přijel v roce 1930, aby studoval malířství na Académie de la Grande Chaumière. Živil se jako retušér. V roce 1933 si otevřel fotografický ateliér v 13. pařížském městském obvodu. Fotografoval portréty, svatby a společenské události. Během druhé světové války, jako Žid musel odejít z obsazené Paříže. Odešel do Ambazac, v regionu Limousin, kde přijal pseudonym Izis. Byl zatčen a mučen nacisty. Byl osvobozen francouzskými odbojáři a připojil se k podzemnímu hnutí. V té době fotografoval své společníky, včetně plukovníka Georgese Guingouina. Básník a odbojář Robert Giraud byl první, kdo o Izisovi psal v odbojovém týdeníku Unir.

Po osvobození Francie na konci druhé světové války, Izis pořídil sérii portrétů makistů (venkovských bojovníků odboje, kteří byli aktivní hlavně v jižní Francii). Ateliérové fotografie oholených a upravených bojovníků působily ale nevěrohodně[1]. V roce 1946 uspořádal první výstavu v Paříži v Galerii La Boëtie, nepřinesla mu ale komerční úspěch. Proto se vrátil k práci ve fotografickém ateliéru. V roce 1949 uspořádal druhou výstavu v Galerie Siècle. Ve stejném roce začal pracovat pro deník Paris Match a pracoval pro něj dvacet let; během té doby měl svobodu ve výběru témat své práce.[2]

Spřátelil se s francouzským básníkem Jacquesem Prévertem a dalšími umělci. Fotografoval Marca Chagalla při tvorbě keramiky, práci na dekoracích pro balet Maurice Ravela Daphnis et Chloé, okna pro synagogu při nemocnici Hadasa v Jeruzalémě či na malbách stropu Pařížské opery[1]. Stal se hlavní postavou francouzské humanistické fotografie padesátých let dvacátého století spolu s Brassaïem, Cartier-Bressonem, Doisneauem a Ronisem.

Pro svou první fotografickou knihu Paris des Rêves (Paříž snů) Izis požádal spisovatele a básníky, aby krátkými texty doprovodili jeho fotografie. Kniha, která vyšla v roce 1950, měla veliký úspěch[2]. Knihy se prodalo do roku 1966 130 000 výtisků[1]. Zvláštní ocenění obdržel za knihu Le Cirque d'Izis (Cirkus Izis). Fotografoval především v Paříži, ale i v Lyonu, Marseille a Toulonu.

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 1944 Limoges.
  • 1946 Galerie La Boëtie, Paříž.
  • 1949 Galerie Siècle, Paříž.
  • 1955 Izis. Chicago: Art Institute of Chicago.
  • 1955–1962 jeho fotografie byly součástí putovní výstavy Lidská rodina (The Family of Man), kterou zorganizoval Edward Steichen.
  • 1972 Izis (Israel Biderman), octobre-decembre 1972, Tel Aviv: Musée de Tel-Aviv.
  • 1978 Izis Toulouse: Galerie municipale du Château d'eau.
  • 2010 Izis, Paris des rèves Paris City Hall, Jan-May 2010. Catalogue published by Flammarion 2010, and online exhibit with HD images on Paris.fr.

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Paris des rêves. (Paříž ze snu) Lausanne: Éditions Clairfontaine; Paris: Éditions Mermoud, 1950.
  • Grand Bal du printemps. Lausanne: Éditions Clairfontaine, 1951. text Jacques Prévert. Paris: Cherche midi, 2008. ISBN 978-2-7491-1134-6.
  • Charmes de Londres. Lausanne: Éditions Clairfontaine, 1952. Editions de Monza, 1999. Text Jacques Prévert.
  • Gala Day London. Harvill Press, 1953. Text John Betjeman.
  • The Queen's People. London : Harvill Press, 1953. Text John Pudney.
  • Paradis terrestre. Lausanne: Éditions Clairfontaine, 1953. Text Colette.
  • Israël. Lausanne: Éditions Clairfontaine, 1955.
  • Israel. New York: Orion Press, 1958.
  • Le Cirque d'Izis. Monte Carlo: André Sauret, 1965. Text Jacques Prévert, grafika Marc Chagall.
  • The World of Marc Chagall. London: Aldus, 1968. ISBN 0-490-00100-9. Garden City, N.Y.: Doubleday, 1968.
  • Le Monde de Chagall. Paris: Gallimard, 1969.
  • Paris des poètes. Paris: F. Nathan, 1977.
  • Rétrospective Izis: 14 octobre-8 janvier, Hôtel de Sully. Paris: Caisse nationale des monuments historiques et des sites, 1988. ISBN 2-85822-079-4.
  • Izis, photographies. Paris: Editions du Désastre, 1988. ISBN 2-87770-000-3.
  • Les Amoureux du temps retrouvé. Treville, 1989.
  • Les Enfants du temps perdu Treville, 1989.
  • Izis: photos 1944–1980. Paris: Editions de la Martinière, 1993. ISBN 2-7324-2016-6.
  • Izis, Captive Dreams: Photographs 1944–1980. London: Thames & Hudson, 1993. ISBN 0-500-54185-X.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Izis Bidermanas na anglické Wikipedii.

  1. a b c KEIM, Jean-Alphonse. Moderní francouzská fotografie. Praha : nakladatelství československých výtvarných umělců, 1966. S. 86-93.  
  2. a b "PH" (Patricia Hayes nebo Paul Hill). heslo Izis. In Robin Lenman. The Oxford Companion to the Photograph. Oxford : Oxford University Press, 2005. ISBN 0-19-866271-8.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Izis (Bidermanas, Israélis). In MRÁZKOVÁ, Daniela. Co je fotografie : 150 let fotografie. Praha : VIDEOPRESS, 1989. ISBN 80-7024-004-0. S. 219, 220, 337.
  • KEIM, Jean-Alphonse. Moderní francouzská fotografie. 1. vyd. Praha : Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1966. 140 s. Kapitola Izis, s. 86-93. (česky, francouzské, anglické, německé a ruské resumé)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]