Přeskočit na obsah

Ivan Chvatík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ing. Ivan Chvatík, Dr.h.c.
Ivan Chvatík v roce 2013
Ivan Chvatík v roce 2013
Narození15. září 1941 (83 let)
Olomouc
Alma materČeské vysoké učení technické v Praze
Povolánífilozof, redaktor, vydavatel, překladatel, archivář, editor, fyzik a logik
OceněníCena VIZE 97 (2020)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Chvatík (* 15. září 1941 Olomouc) je český filozof, editor a překladatel.

Po maturitě (1958) vystudoval Fakultu jaderné a technické fyziky ČVUT (Ing. 1964) a poté působil v oddělení logiky počítačů v podniku Aritma (1964–1967). V letech 1967–1989 pracoval jako vedoucí technického oddělení výpočetního střediska Továren strojírenské techniky v Praze.[1]

Od roku 1969 byl externím aspirantem na FF UK u prof. Jana Patočky. Po Patočkově nuceném odchodu z univerzity v roce 1972 aspiranturu přerušil a organizoval Patočkovy bytové semináře a přednášky. Po Patočkově smrti roku 1977 ukryl jeho písemnou pozůstalost a začal ji se spolupracovníky zpracovávat. Do roku 1989 vydal v samizdatu 27 svazků Archivního souboru prací Jana Patočky (v roce 1990 za to obdržel s Pavlem Koubou, Miroslavem Petříčkem, Radimem Paloušem a Janem Vítem Cenu ČSAV za rok 1989).[1]

Na začátku 80. let organizoval tajný převoz fotokopií Patočkových rukopisů do Vídně, kde tak při Institutu pro vědy o člověku (Institut für die Wissenschaften vom Menschen, IWM) mohl roku 1984 vzniknout Archiv Jana Patočky zpřístupňující Patočkovy rukopisy západoevropským a americkým badatelům a překladatelům.

V roce 1983 začal Chvatík překládat klíčové dílo M. Heideggera Bytí a čas. Spolu se skupinou oponentů (Jiří Němec, Pavel Kouba, Miroslav Petříček) vydával text překladu postupně jako samizdatové sešity; do roku 1989 vydal 17 sešitů, celá kniha byla publikována roku 1996. Zároveň překládal další Heideggerovy texty, vedl také bytový seminář věnovaný četbě Heideggerova Bytí a času.[1]

V lednu 1990 založil s Pavlem Koubou Archiv Jana Patočky při Filosofickém ústavu ČSAV a od té doby také řídí vydávání Patočkových děl. Od podzimu 1993 je spoluředitelem Centra pro teoretická studia, společného pracoviště UK a AV ČR, jehož je Archiv Jana Patočky součástí.[1]

Od jara 1990 byl rovněž vládním zmocněncem pro založení Středoevropské univerzity. Až do zrušení její pražské pobočky pracoval jako tajemník Pražské nadace pro Středoevropskou univerzitu.[1]

  • 1990: Cena ČSAV
  • 1997: Pamětní medaile Jana Patočky[2]
  • 2008: Čestný doktorát Univerzity Karlovy
  • 2020: Titul emeritního vědeckého pracovníka AV ČR[3]
  • 2020: Cena VIZE 97[4]

Vlastní texty

[editovat | editovat zdroj]
  • Úsilí rozumět. Filosofické klopýtání od Patočky k Platónovi (sborník studií), Praha (Vize 97) 2020
  • Příběhy slavných vil renesančního Říma (s J. Máchalovou), Praha (Filosofia) 2019
  • Archivní soubor prací Jana Patočky (samizdat, 1977–1989, 27 sv.)
  • Sebrané spisy Jana Patočky (ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ, Praha 1996–dosud, 19 sv.)
  • M. Heidegger: Co je metafyzika, Praha (ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ) 1993
  • M. Heidegger: Konec filosofie a úkol myšlení, Praha (ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ) 1993
  • M. Heidegger: Básnicky bydlí člověk, Praha (ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ) 1993
  • M. Heidegger: Bytí a čas, Praha (ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ) 1996
  • M. Heidegger: Aristotelova Metafyzika IX,1–3, Praha (ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ) 2001
  • M. Heidegger: Anaximandrův výrok, Praha (ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ) 2012
  • M. Heidegger: Původ uměleckého díla, Praha (ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ) 2016
  • M. Heidegger: Nač básníci?, Praha (ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ) 2017
  • M. Heidegger: Hegelovo pojetí zkušenosti, Praha (ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ) 2019
  1. a b c d e www.phil.muni.cz [online]. [cit. 2021-09-22]. Dostupné online. 
  2. Pamětní medaile Jana Patočky - Akademie věd České republiky. www.avcr.cz [online]. [cit. 2021-09-19]. Dostupné online. 
  3. ŘÍHOVÁ, Jana. Ivan Chvatík oceněn za celoživotní badatelskou práci. Filosofický ústav AV ČR [online]. [cit. 2021-09-19]. Dostupné online. 
  4. 22. Cenu Nadace VIZE 97 získal filosof Ivan Chvatík. Slavnostní ceremoniál i rozprava proběhnou v příštím roce.. Vize 97 [online]. 2020-10-05 [cit. 2021-09-22]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]