Hnilčík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hnilčík
Hnilčík
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 608 m n. m.
Stát SlovenskoSlovensko Slovensko
kraj Košický
okres Spišská Nová Ves
tradiční region Spiš
Hnilčík
Hnilčík
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 22,23 km²
Počet obyvatel 542 (2011)
Hustota zalidnění 24,4 obyv./km²
Správa
Status obec
Starosta Vladimír Fabian
[1]
Vznik 1315 (první písemná zmínka)
Oficiální web www.hnilcik.ocu.sk
Telefonní předvolba +421-53
PSČ 053 32
Označení vozidel SN
NUTS 526576
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hnilčík je obec na Slovensku v okrese Spišská Nová Ves, v Košickém kraji.

Polohopis[editovat | editovat zdroj]

Obec se nachází v severní části Slovenského rudohoří v údolí Železného potoka.

Sousední obce[editovat | editovat zdroj]

Obec sousedí s obcemi Hnilec, Nálepkovo, Spišská Nová Ves, Teplička, Závadka

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Dolný Hnilčík (Jerohuta), Chotár, Roztoky, Gezwäng, Zimní dolina, Furmanec, Cechy, Štolvek, Bindt.

Vodní toky[editovat | editovat zdroj]

  • Železný potok (historicky Eisenbach, též Malý Hnilec nebo Malá Gelnica)
  • Ráztoka
  • Zimní potok (historicky Kalt Bach)

Symboly obce[editovat | editovat zdroj]

Heraldická komise Ministerstva vnitra Slovenské republiky po projednání doporučila přípisem č.j. HR 154 / H - 75/97 dne 26. května 1997 schválit obecnímu zastupitelstvu obce Hnilčík znak. Zároveň byl znak zaevidován do heraldického rejstříku SR v této podobě: "V zeleném štítě geometricky stylizovaná Panna Maria, vlevo v náručí s Ježíškem, postavy jsou stříbrné, zlatě korunované, zlatě nimbované, oděné ve stříbrném, zlatě lemovaném šatě, provázené vpravo černými kladívky se zlatými zkříženými topůrky ".

Kromě toho byla definována obecní vlajka takto: "Vlajka obce sestává ze čtyř podélných pruhů v barvách zelené, bílé, žluté a černé. Vlajka má poměr stran 2 : 3 a ukončena je třemi cípy, t. j. dvěma zástřihy, sahajícími do třetiny jejího listu. "

Obecná pečeť má takovou oficiální podobu: "Je kruhová, bez heraldického šrafování. Ve středu pečetního pole je zvolen obecní symbol, který může být zobrazen i bez štítu. Kruhopis pečeti zní: OBEC Hnilcik ".

Uznání obecních symbolů předchází archivní výzkum historických reálií a jejich zpracování do návrhu obecního znaku, pečeti a vlajky (Žifčák, 1997). Hnilčík měl už na konci 18. století takovou vyvinutou administrativu, že dokumenty ověřoval vlastní pečetí. Její otisk se našel na písemnosti z roku 1801. Pečeť má průměry 17 mm a 20 mm a má ve svém poli umístěnou stylizovanou Madonu s dítětem, vpravo se zkráceným názvem osady "HNIL" a vlevo se dvěma zkříženými hornickými kladívky. Předpokládá se, že pečetidlo si dali vyrobit již v osmdesátých letech 18. století.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V dnešní podobě vznikl Hnilčík až v roce 1961 (vytvořením katastru spojením Horního Hnilčíku - osady Hnilčík - do té doby místní části Spišské Nové Vsi a Dolního Hnilčíku - obce Hnilčík, jakož i Bindtu a Roztok). Tato skutečnost je odrazem historického vývoje osídlení dvou částí, patřících do sféry města Nová Ves (Iglov) a markušovských pánů z rodu Máriássy.

  • 1290 - první písemná zmínka, listina hraběte Batize a jeho bratrů o šoltýském osídlení území Malého Hnilce (Parva Gnylnycz) - uvedeno v listině z roku 1315
  • 1328 - písemnou zmínku o dolním Hnilčíku nacházíme v listině spišského hraběte magistra Willermusa ("Magister Willermus, Comes de Scepus .."), dnes uložené v Maďarském státním archivu v Budapešti. V této listině z roku 1328 se uvádějí osady patřící hrabětem Janovi a Michalovi, synům Markovým, a Štefanovi, synovi Marka, které se nazývají Svatý Michal Pán, Lieskovany, Železný potok, Vondrišel a Teplička (... "possessiones Comitis Ioannis et Michaelis filiorum Marcus, Stephani, filii Markus, Szent Mihaly Úr, Liskuan, Eisenbach, Vagendrusz et Toplicza vocatam ... ")
  • 1383 - v soupisu novoveského rychtáře Jana Kuncha popis několika dvorů patřících městu, lokalizovatelných na území dnešního Hnilčíku
  • 1412 - při reambulaci sporné hranice mezi městem Iglov a vlastnictvím Máriášiů popis hnilčíckých lokalit a zmínka o opuštěných dolech a hutích v údolí Železného potoka (katastrální listina města)
  • 1437 - listina o násilných konfliktech o doly na hnilčíckém Stangenbergu a Altenbergu
  • Konec 16. stol. - Oživení hornictví mědi na Hnilčíku
  • 1599 - novoveský měšťan Jaroschek postavil huť na zpracování starobylých struskových hald obsahujících měď (Jero huť)
  • 1639 - Szontágh Gáspar (největší dobový novoveský důlní podnikatel a velkoobchodník) těžil na Grajnáru, Kráľové hoře, Knolu, Grétlu, Žigmund Reiser a Ludevít Walsdorf na Knolu (Šmelko, 2000), Gaspar Mum na Bindte, Rosenberg na Roztokách, Bastel Weisz v údolí Železného potoka měď, Bastel Schellbach na Gretlu, Jarošek v údolí Železného potoka železnou rudu, Münnich otevírá nový důl na Glänzenu.
  • 1669 - Gaspar Sontagh těží na Gretlu, Grajnáru a v jiných hnilčíckých lokalitách, podobně jiní těžaři
  • 1749 - 1764 - doly Velkého Bindtu vytěžili 5 273 vídeňských centů mědi (280 t) obsahující Ag.
  • 1753 - 1765 - těžaři z Hnilčíku vytěžili 9 271 vídeňských centů (cca 570 t) mědi (hlavně ze žíly Gezwäng).
  • 1765 - Záznam o novoveském dole Greinen Stollweg (Štolvek), proslulém produkcí nejjemnější mědi
  • 1766 - Novovesští těžaři požádali o vstup do Sdružení hornouherských těžařů - v listině soupis měďných dolů, o. i. Gretel, Rinnergang, Greinen Stohl Stollweg a Malá Knola.
  • 1772 - Dekonjuktura hornictví ve Spišské Nové Vsi. Fungovalo pouze 16 dolů, v hnilčíckém prostoru důl na měď Glänzen (těžaři Jony, Szulyowszky, Grünblatt, Pongrácz, Glatzinger, Ujházy, Berzeviczy), Rinnergang na měď (těžaři Grünblatt, Glatzinger, Ujházy, Meerwaldt, Zittkowszky), Greta na měď (Schneider , Jony, Elstermann, Grünblatt, Szulyowszky, Meerwaldt, Zittkovich, Szontagh, Pongrácz, Berzeviczy a Izdenczy), na Štolveku štola svatého Michala na měď (Grünblatt, Korabinszky), na Borovniaku (v Roztokách) důl na měď (Rheihländer, Szontágh, Majerčík resp. Mariantsik).
  • 1776 - otevření nových dolů na Gretlu a Malé Knole - těžař Benigny
  • 1779 - V novoveském katastru funguje 16 měďnorudných dolů: v hnilčíckém prostoru Štolvek (Stohlweg) jako ziskový (hlavní těžař hrabě Csáky), Český důl (těžař Greisinger), Schönhengst (Schienhenst) důl (Benigny), Gezwäng - ziskový (Martin Grünblatt), Putnok - ziskový důl - hlavní akcionář Bodó, Rinnergang (Szontágh), Glänzen - Víztárna (Gál), Stangenberg (Eötvös), na Suchém vrchu a na Muráni (Dürr Wies - těžař Pavol Jony). Nově otevírají železné doly: na Grételském kopci Máriássy, Szentmiklóssy a Ján Demian, na Stangenbergu Szentmiklóssy, V Roztokách a v údolí Železného potoka Máriássy.
  • 1780 - Hnilčík (jako Hnilcsik) zaznamenaný na administrativní mapě Spišské župy (autor: Andrej Marko); na nejstarší mapě Spiše (Pavol Kray - rok 1723) Hnilčík není uveden.
  • 1780 - přípis prvního spišského biskupa Karla de Salbeka - vysílá dvou kněží jako misionáře do spišských vesnic bez vlastní farnosti, kromě jiného do "obou Hnilčů", je mezi nimi první hnilčícký kněz Žikmund Mankach (páter - minorita).
    • Nejstarší zápisy farního úřadu v Hnilčíku, v nich náznaková zmínka o tom, že obec (filiálka Malého Hnilce) byla pojmenována po jistém pražiči, který se jmenoval Jore (Hadri). Farnost (s částmi Hnilčík - osada, Hajgrund s novoveskými Roztokami, Joreho huť, Kvasnica, Roztoky-obec, Binith, se Sontangrundem) má 777 obyvatel, z toho 710 katolíků, 67 nekatolíků.
  • 1783 - Na mapě Samuela Köhlera je na Železném potoku uvedená Gezwänghuta, ležící kousek nad hamrem České hutě (Czechenhutta hamr), pravděpodobně Jarošekové hutě.
  • 1784 - Stížnost horníků z Hnilčíka (ŠA Levoča)
  • 1785 - Revize sporu horníků z Hnilčíka s Mariášiovými kvůli útlaku (ŠA Levoča)
    • Zřízení fary v Hnilčíku a Hnilci (ŠA Levoča)
    • Urbářský spor obyvatel Hnilčíku (ŠA Levoča)
  • 1786 - Stížnost horníků z Hnilčíku na panstvo panovníkovi (ŠA Levoča)
  • 1787 - Stížnosti poddaných Hnilčíku na panstvo (Mariašiovcov)
  • 1792 - 1793 - V Hnilčíku byl postaven dřevěný kostel (Povýšení sv. Kříže) se 40kg zvonem převezeným z Markušovců (s erbem rodu Mariášiových) z roku 1767. Iniciátorem byl farář Honorius Veselský; postaven z nařízení císaře Františka I. (1792 - 1835).
  • 1848 - vymanění se dolního Hnilčíku zpod feudální závislosti na markušovském panstvu.
  • 1849 - cholerová epidemie v Hnilčíku
  • 1856 - arcikníže Albrecht nabývá právo dobývat železnou rudu v Bindtu a financuje rozvoj důlního závodu.
  • 1858 - Oprava kostelů v Hnilčíku (ŠA Levoča)
  • 70. roky 19. st. - Právo dobývat železnou rudu v Roztokách odkoupila Rakousko-uherská kapitálová vysokopecní společnost (Oesterreichische - ungarische Hochofengesellschaft Wien; v letech 1872-1873 vystavěla úzkokolejky Roztoky - Markušovce.
  • 1870 - v Bindtu postavena první pražírna železné rudy.
  • 1871 - Začala výstavba školy v Bindtu (vyučování začalo 1. 1. 1874).
  • 1873 - cholerová epidemie v Hnilčíku (14 obětí)
  • 1872 - 1873 - Vybudování úzkokolejné železnice Bindt - Markušovce délky 6,8 km (fungovala do 23. března 1939).
  • 1878 - 1880 - Bindt - postavené dřevěné domky pro dělníky a úředníky, provozní budovy (dílny, úpravna) a lidová škola pro zaměstnance závodu
  • 1879 - Zavření kostela a špatný stav fary v Hnilčíku (ŠA Levoča)
  • 1880 - Záznamy učitele J. Kovalčíka: dolní Hnilčík má 74 domů a 573 obyvatel (z toho 10 Němců, zbytek Slováci)
  • 1882 - Důlní majetek na Gretlu nabyla Hornoslezská kapitálová společnost. Ruda se vozila do hutě Pokój (Lazar, 1973).
  • 1882 - Postavena kaple v Jerohute (Krestian), obnovena v roce 1930 za 42 644 korun
    • Začátek výstavby nového kostela v Hnilčíku. Ministerstvo financí v Budapešti rozhodlo o financování nového kostela již 14. srpna 1879, dva roky trvalo provedení plánu, na stavbu bylo vyčleněno 9 500 zlatých. Na výstavbu byl vypsán souběh, vyhrála firma Andrej Roth ze Spišské Nové Vsi (Hadri), slavnostní výkop stavby - 9. července 1882, ukončení - 30. června 1885. Farní kostel v osadě byl nakonec financovaný rakousko-uherským státem za 24 000 zlaťáků. (Krestian, Obecná kronika). Kostel byl zasvěcen svatému Kříži a budován podle projektu Ing. J. Kepplera v neorománském slohu.
  • 1891 - Majitelem dolů v Bindtu se stává důlní společnost arciknížete Fridricha (Hadri)
  • 1892 - Závod Roztoky koupila Hornoslezská želez. úč.společnost od Vítkovického báňského a hutního těžařství
  • 1894 - Majitelé Bindtu postavili na Železném potoku vodní turbínu o výkonu 30 HP, sloužící pro pohon dynama typu Thomson-Houston; hydroelektrárna pro závod Bindt pro pohon elektrických vrtaček Marvin, později Siemens-Halsch, po roce 1904 i pro celozávodní účely (osvětlení povrchových provozů), v době vzniku první výkonnější výrobna elektrického proudu.
    • Bindt - zavedení mechanického vrtání, v dole zavedené vrtné stroje typu Marvin (elektrické solenoidové vrtačky)
  • 1895 - Zřízeno zdravotní důlní středisko na Bindtu pro Bindt a Roztoky (Obecní kronika). Byl tam jeden lékař a lékárna. Na Bindtu a v Roztokách byly zřízeny samostatné nemocnice se čtyřmi, resp. 5 lůžky. Lékařské ošetření poskytovalo bezplatně členům nemocenské pokladny (lidově krankenkasy) a jejich rodinným příslušníkům. Mimo nemocenského na dolech bylo i penzijní pojištění - důchod dostali zestárlí, invalidní horníci a jejich vdovy a sirotci.
  • 1896 - Roztoky - biskupem Párfym založena Báňská římsko-katolická lidová škola, financovaná hornoslezskou akciovou společností. Později byla odkoupena markušovským závodem Báňsko-dřevařské společnosti v Bratislavě a financována do roku 1926. Od roku 1930 část dětí přechází do školy, zřízené v bývalé hydroelektrárně.
    • Použití vrtných strojů s elektromotorovým pohonem typu Siemens-Halske
  • 1901 - Elektrifikace železnice Bindt - Markušovce
    • Bindt - postavena první parní lokomobila k výrobě elektrické energie pro elektrifikovanou úzkokolejku a pro jiné provozní účely.
  • 1902 - Bindt - druhá pražírna postavena firmou Oberschlesiche Eisenindustrie AG, od roku 1910 v souvislosti s těžbou v Nálepkově rozšířena o 6 pecí
    • Bindt - vyhloubení šachty Štefani - elektrický tažný vrátek s 2 bubny a příslušenstvím pro jízdu mužstva na laně, pohon elektromotorem 37,7 kW. V roce 1908 dosáhla hloubku 120 m. (Schifter).
    • Vybudovaná stanice báňské železnice Štación - zásobníky na rudu a třídírna (lidově rajty).
    • Šafárka: vybudovaná třídička rudy. Ruda se z vagónů vyklápěla pomocí kruhového výklopníku. Vozík se do výklopníku zasunul a po uvolnění vyklopil změnou těžiště. Po vysypání se zase změnila poloha těžiště (podvozek vozíku těžší než korba) a vozík se překlopil do původní polohy. Výklopníky používali i na Bindtu a v Roztokách.
    • Osvětlení povrchových provozů elektřinou v Roztokách. Elektricky byly osvětleny i všechny hornické rodinné domy dělníků a techniků v Bindtu (do roku 1939) a v Roztokách (do roku 1935). Při likvidaci dolu Bindt Báňská a Hutní společnost se sídlem v Máriahute nabídla elektrárnu v Hnilčíku obci na prodej, tehdejší představitelé neprojevili zájem.
  • 1903 - Bindt - hloubení šachty Štefan
  • 1904 - Roztoky - po vyhloubení šachty Martin, na ní namontovaný parní tažný vrátek.
    • Byly zavedeny vrtné pneumatické stroje typu Fröhlich a Klüpfel s umělým výplachem vstřikováním vody do vrtu pomocí čerpadla Worhington s pneumatickým pohonem (Roztoky, GRETA)
    • Roztoky - ražení štoly Martini a budování těžní věže.
    • Roztoky - postavená kotelna na výrobu páry pro šachtový těžní stroj šachty Martin.
  • 1905 - Postavení úpravny - třídírny rudy
    • Bindt - Rakouská důlní a hutní společnost zaměstnává 564 dělníků, - Hornoslezský hutnický průmysl, a.s. 407 dělníků, v Roztokách - Hornoslezská železářská a.s. - 564 dělníků.
  • 1906 - Závod v Bindtu koupila Báňská a hutní společnost Vídeň.
  • 1907 - Bindt - vybudování mechanické úpravny (mokrá gravitační úpravna). Kusová ruda podrcená na 35 mm se probírala na přejímacích stolech a frakce 35 - 26 mm na otočných stolech. Drobná frakce se třídila na pístových sazečkách typu Humboldt. Frakce pod 3 mm byla dodávána železárnám v syrovém stavu, frakci nad 3 mm sázeli do pražírny.
    • V dolech (Bindt, Roztoky) použity první agregáty typu Ingersoll Temple Drill americké firmy Ingersoll Rand Co. - Elektropneumatické vrtné stroje s energetickým agregátem (ektromotorem a kompresorem).
  • 1907 - 1909 - Zavedení karbidových lamp typu Freimann a Wolf, (karbid vápníku objeven v r.. 1894)
  • 1910 - Bindt: vybudování lanovky Bindt - Nálepkovo, délka 4,5 km
    • Pražírna firmy Gleiwitz z roku 1902 rozšířena na 12 pecí a spojena lanovkou typu Pohlig na parní pohon délky 4 526 m a s převýšením 67 m s Nálepkovem (po zrušení tamní pražírny).
    • Mokrá úpravna Báňské a hutní společnosti v Bindtu doplněna o nové zařízení - pojízdné síto, pomocí kterého se kusová ruda zavážela dle potřeby do zásobníků přejímacích stolů.
    • Bindt - instalován elektrický vrátek na úpadnici v důlním poli Robert, na povrchu používaná koňská doprava.
    • Greta - koňskou trakci na trati mezi štolou Anton a Šafárkou vystřídaly benzinové a benzolové lokomotivy s různými výkony. Na povrchu používána i koňská doprava, zčásti benzinové lokomotivy fy Ruhrthaler Maschinen fabrik, rozchod koleje 450 mm. Benzolové lokomotivy byly odstaveny v letech 1947 - 1948.
  • 1913 - Hloubení šachty Róbert (Robertim) - Bindt
    • Roztoky - vybudovaná brzdová svážnice.
  • 1914 - Koncem července narukovali všichni hnilčíčtí bojeschopní muži ve věku 21 - 40 let, později i starší do věku 60 let a mladší od 17 let. Od roku 1915 bylo možné požádat o propuštění horníků z vojenské služby na práci do dolu (Krestian).
  • 1914 - 1916 - Roztoky - používání kapalného vzduchu na trhací práce (světový unikát v hornictví). Vybudované zařízení na výrobu kapalného vzduchu typu Heylandt při ústí štoly Josef. Nálož se odpalovala elektricky. Způsob se zkoušel i při ražení Nové štoly. Zkapalněný vzduch se přenášel na pracoviště ve volné nádobě. Náložky byly z papíru a naplněné dřevěnými pilinami. Náložky se ponořily do tekutého vzduchu a dobře nasáklé se vkládaly do vývrtů. Naložené vývrty se ucpaly hlínou a odpálili z bezpečného místa. Při zkoušce na Nové štole došlo k úrazu (nahromadění výparů a předčasnému výbuchu s třemi zraněnými).
  • 1915 - Bindt - zavedené příklepové pneumatické kladivo typu Flottmann
  • 1919 - Bindt - 130 povrchových zaměstnanců, 227 horníků pod zemí; výroba 290 125 q surové železné rudy (z toho vyrobili 128 918 t pražence).
  • 1922 - Důlní závod Bindt ztratil samostatnost, byl včleněn do závodu v Máriahute.
  • 1924 - Změna hornoslezské kapitálová společnosti na Dřevařský a důlní průmysl, akciová společnost; převzala závod Markušovce (GRETA + Roztoky), začátek ražení Nové štoly z Hrabkové doliny (Hagelsgrundu).
  • 1924 - Zápis z důlní policejní prohlídky: v Bindte je 114 horníků (z toho 27 mladistvých v dole), 68 na povrchu (18 mladistvých a 10 žen), spolu 182 dělníků. Dobývají se žíly Róbert, Nová a Hrubá, pracuje se na II., III. a IV. hlubinném horizontu, spolu na 26 porubech. Pracuje se na tři směny, denní těžba je 600 - 1000 q rudy.
  • 1928 - Vybudovaná lanovka Nová štola - Šafárka (zrušena v roce 1963, zbořena v letech 1965 - 1966). Postavený výklopník s unikátním řešením: byl pojízdný, pojal 2 vozíky. Pohyboval se pomocí elektrického motoru po kolejích po celé délce zásobníku a obsluhující pracovník mohl vysypat rudu tam, kde byl zásobník prázdný. Zařízení bylo funkční až do roku 1962.
  • 1931 - Zastaveno dobývání železné rudy v Roztokách, likvidační práce do roku 1937. Poté byl závod přestěhován do Markušovců (resp. na Gretl).
  • 1931 - Otevření školy v domě č.. 30 (lidově "Do turbíny" - bývalá hydroelektrárna).
  • 1931 - 31. května - návštěva biskupa Jána Vojtaššáka u příležitosti biřmování
  • 1931 - Koncem roku se zastavila práce v Roztokách a na Gretlu (Důlní a dřevařský průmysl Markušovce)
  • 1932 - Na začátku roku pro děti v osadě Hnilčík a v Roztokách zřídili vývařovnu.
  • 1932 - Od 31. března byl důl v Bindtu zastaven - udržovalo jej 10 dělníků až do roku 1937.
  • 1932 - Kamenolom na Zlatníku, založený stavební firmou Bartha a Holý (stavitelé úseku tratě Červená skala - Margecany), pro výrobu kameniva pro budování železnice
  • 1933 - Založen dobrovolný hasičský sbor v obci Hnilčík (Obecní kronika)
  • 1933 - Vystoupení Andreje Hlinky v hostinci Servátek,
  • 1935 - V domě č.. 25 na Gezwängu zřídili ambulanci (dvakrát do týdne ordinoval lékař z Nálepkova).
  • 1936 - Dřevařský a důlní průmysl, akciová společnost, přešla do sféry Báňské a hutní společnosti (potomek Coburgových důlních a hutních závodů) - převzala závod Markušovce a obnovila těžbu na Gretlu.
  • 1936 - 15. srpna položili základní kámen nové školy v horním Hnilčíku.
  • 1937 - Ukončena novostavba obecní lidové školy. První učitel Ján Frlicka.
    • Od 1. září začal jezdit státní autobus Spišská Nová Ves - Vondrišel.
  • 1937 - 1939 - Obnovení dolu v Bindtu (v roce 1937 je 122 horníků, 153 na povrchu, 5 dozorců, v roce 1939 je 118 horníků, 133 na povrchu, 6 dozorců).
  • 1938 - Greta - instalován těžní stroj na elektrický pohon, výrobek strojíren ve Vyhniach, instalováno také elektrické odstředivé čerpadlo na I. a II. obzoru
  • 1938 - Dne 22. 9. navštívil faru a zdejší školu biskup Ján Vojtaššák.
  • 1939 - Banská a hutná společnost v Bindtu upozorňuje na vyčerpané vhodné zásoby železné rudy a to, že ani geologický průzkum rudních žil směřujících na Vondrišel nepřinesl očekávaný efekt. Proto omezila a pak zastavila hornickou činnost. Dne 23. března 1939 bylo poslední vyfárání horníků, propuštěných bylo 256 dělníků.
  • 1944 - 22. srpna boj povstaleckých jednotek, obsazení obce, 21. říjen 1944 - 21. leden 1945 - válečné události.
  • 1943 - Přichází František Hadri - Drevenický na místní faru. Sčítá lidí: dohromady 1528, z toho 463 v osadě Hnilčík, 578 v obci Hnilčík, 222 v "obecních a městských Roztokách", 82 v Domcích, 183 v Bindtu.
  • 1949 - Sčítání lidu: obec Hnilčík 464 lidí a 89 domů, Bindt 135 osob a 43 domů
  • 1950 - 1956 - Likvidace úzkokolejné tratě Greta - Šafárka
  • 1951 - Přeložená škola v Bindtu ze staré závodní školy do budovy č. 116 - staré ambulance závodního lékaře (Obecní kronika)
  • 1955 - Založena Tělovýchovná jednota Baník. Vytvořili hokejové mužstvo - při svobodárně vystavěli hokejové hřiště s osvětlením. Oddíl nehrál v soutěži, ale jen přátelská utkání. Založil se zároveň lyžařský oddíl (na tradici z let 1949 -1953, kdy se pořádaly závody).
  • 1959 - Územní reorganizace: k obci Hnilčík byly přičleněny osady Hnilčík (dosud osada Spišské Nové Vsi) a Roztoky, oddělena osada Delava (přičleněna k obci Hnilčík).
    • Na svahu Mráznice vybudované základy lyžařského vleku (použitý důlní vrátek ze zrušené svážné na Šafárce).
  • 1960 - Elektrifikace Bindtu (22. - 26. listopadu postavený transformátor)
  • 1961 - 1965 - Rekonstrukce "prašné" státní silnice přes obec Hnilčík (od Kiry do Nálepkova), asfaltování
  • 1961 - Obec získala současnou administrativně správní podobu (katastr).

Staré a cizí názvy obce[editovat | editovat zdroj]

  • 1315 silva páru Guylnitz
  • 1828 Hnilczek
  • 1920 Hnilčík

Německý název: Eisenbach
Maďarský název: Hnilczek, Kishnyilec

Politika[editovat | editovat zdroj]

Starostové obce[editovat | editovat zdroj]

V Hnilčíku jsou známí následující představitelé samosprávy:

  • Matouš Ištok - rychtář (?, Známý z roku 1785),
  • Michal Renner - rychtář (?, Zápis z roku 1886),
  • Zajac Jozef - rychtář (1900 - 1913),
  • Novák Ján - rychtář (1913 - 1918),
  • Oravec Štefan - rychtář (1918 - 1924),
  • Herich Karol - rychtář (1924 - 1931),
  • Paciga Jozef - rychtář (1931 - 1936),
  • Matuš Ján - rychtář (1936 - 1938),
  • Dugas Vincent - rychtář (1938 - 1939),
  • Krestian Ján, vládní komisař (1939 - 1943), (v letech 1941-45 byl v obci i notářský úřad)
  • Matuš Michal, vládní komisař (1943 - 1944),
  • Kacíř Ladislav, starosta (1944 - 1945),
  • Bockau Josef, starosta, 29. 1. 1945 - 11. 2. 1945 - odvolán,
  • Kacíř Ján, předseda místního národního výboru (1945 - 1946),
  • Fabiny Adolf, předseda místního národního výboru (1946 - 1948),
  • Dugas Ladislav, předseda prozatímní národní rady (1948 - 1951),
  • Vařečka Gustáv (předseda MNV 1951 - 1958),
  • Oravec Ľudovít, předseda MNV (1958 - 1963),
  • Fabiny Stanislav, předseda MNV (1963 - 1972),
  • Ondrejčík Ján, předseda MNV (1972 - 1984),
  • Novotta Blažej, předseda MNV (1984 - 1985),
  • Fabian František, předseda MNV (1985 - 1990),
  • Seman Štefan, starosta (1990 - 1992),
  • Fabian Vladimír, starosta (1992 - 2008)

Zastupitelstvo[editovat | editovat zdroj]

1990 - 1994 - 11 poslanců
1994 - 1998 - 11 poslanců (9 HZDS, 1 KDH, 1 SDĽ)
1998 - 2002 - 11 poslanců (9 HZDS, 2 KDH)
2002 - 2006 - 5 poslanců (3 HZDS, 1 KDH, 1 NEKA)

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj obyvatelstva od roku 1869:

Rok sčítání Počet obyvatel Počet domů
1869 909 -
1880 1 041 121
1890 883 129
1900 973 149
1910 945 152
1921 978 149
1930 861 160
1950 978 244
1961 1 241 234
1970 1 067 233
1980 795 217
1991 526 176
2001 487 152

Složení obyvatelstva podle náboženského vyznání (2001):

Počet obyvatel %
Římskokatolická církev 453 93,0
Řeckokatolická církev 1 0,2
Bez vyznání 23 4,7
Ostatní a nezjištěno 10 2,1

Složení obyvatelstva podle národnosti (2001):

Počet obyvatel %
Slovenská 479 98,4
Česká 3 0,6
Ostatní a nezjištěno 5 1,0

Kultura a zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Stavby[editovat | editovat zdroj]

Památky[editovat | editovat zdroj]

Katolický kostel sv. Kříže

Byl postavený v letech 1882 až 1885 v pseudorománském slohu podle projektu inž. J. Kepplera ze SNV. Jednolodí s polygonálním uzávěrem a představěnou dvoupatrovou věží. Presbytář je zaklenutý konchou, loď pruskou klenbou. Fasády jsou zcela hladké. Hlavní oltář je pseudorománského slohu a pochází z roku 1926. Boční oltáře (Lurdské P. Marie, sv. Klimenta papeže, patrona horníků), kazatelna, křtitelnice a varhany jsou v pseudorománském a pseudogotickém slohu z konce 19.stol. volný obraz Kalvárie z bývalého hlavního oltáře od A. Springera z roku 1885. Zvon z roku 1767 (přenesený z Markušoviec).

Kaple sv. Jana Nepomuckého

Byla postavena v klasicistním slohu v 19.stol., je obdélníkového půdorysu, zaklenutá valenou klenbou. Na zděné menze stojí menší socha světce.

Pomníky[editovat | editovat zdroj]

Pomník obětem vojenského neštěstí, kdy se srazily dvě stíhačky Mig-29 na sedle Grajnár. Jeden z pilotů zahynul.

Sport[editovat | editovat zdroj]

V obci Hnilčík je sportem číslo 1 fotbal.

Hospodářství a infrastruktura[editovat | editovat zdroj]

Farní úřad[editovat | editovat zdroj]

Římskokatolický úřad
Duchovní správce -

Školství[editovat | editovat zdroj]

Mateřská škola - Hnilčík 39

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Pavol Rozlozsnik (24.12.1880-28.8.1940)
Významný geolog
  • František Hadri-Drevenický (13.6.1905-11.11.1961)
Kněz, básník, regionální historik, etnograf
  • Ján Kovalčík (22.5.1834-4.1.1902)
Učitel, publicista a básník, národní buditel
  • Doc.PhDr. František Matouš (13.10. 1936)
Vysokoškolský pedagog, významný muzikolog a historik hudby
  • PhDr.Marián Servátka, CSc. (7.11.1951)
Publicista, vysokoškolský pedagog, diplomat, velvyslanec SR v Polsku a ve Vatikánu
  • Ing.Marián Jančura, CSc. (19.6.1952)
Geolog, publicista
  • Miloš Greis,
Horolezec, cestovatel, fotograf

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hnilčík na slovenské Wikipedii.

  1. Seznam zvolených starostů obcí, městských částí a primátorů měst ve volbách do orgánů samosprávy obcí [online]. Bratislava: Štatistický úrad Slovenskej republiky, rev. 2010–11–28. Vladimír Fabian je v seznamu. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]