Hiranya Peiris

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hiranya Peiris
Narození1974 (49–50 let)
Šrí Lanka
Alma materPrincetonská univerzita (do 2004)
Univerzita v Cambridgi
Povoláníastrofyzička
ZaměstnavateléUniversity College London
Stockholmská univerzita
OceněníFred Hoyle Medal and Prize (2018)
Cena Görana Gustafssona za fyziku (2020)
Eddingtonova medaile (2021)
Max Born Prize (2021)
Funkceprofesor (od 2015)
profesor (od 2016)
Webwww.ucl.ac.uk/cosmoparticle/hiranya-peiris
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hiranya Peiris

Hiranya Peiris (Hiranya Vajramani Peiris, *1974 na Srí Lance) je britská astrofyzička, která je profesorkou astrofyziky na Univerzitě v Cambridgi.

Hiranya Peiris provádí přední světový výzkum, který významně ovlivňuje naše poznání o původu a prvních okamžicích vesmíru. Nejvíce se proslavila svou prací na reliktním záření kosmických mikrovln a na interdisciplinárních vazbách mezi kosmologií a fyzikou vysokých energií.[1]

V roce 2018 byla Hiranya Peiris členem 27členného týmu, který získal cenu Breakthrough Prize in Fundamental Physics.[2][3] Odměna ve výši 3 milionů USD byla udělena za detailní mapy raného vesmíru vytvořené sondou Wilkinson Microwave Anisotropy Probe (WMAP).[4] WMAP je průzkumná americká sonda vypuštěná NASA v roce 2001, která byla určená pro měření fluktuací reliktního záření. Výsledky jejího měření a jejich interpretace změnily moderní kosmologii.[5]

Hiranya Peiris je v současnosti ředitelem iniciativy Cosmoparticle Initiative na University College London, která sdružuje fyziky z různých výzkumných specializací, aby řešili základní otázky na rozhraní kosmologie a částicové fyziky.

Vzdělání a kariera[editovat | editovat zdroj]

Hiranya Peiris se narodila v roce 1974 na Srí Lance.[6] V roce 1998 dokončila studium přírodních věd na britské Univerzitě v Cambridgi.[7][8][9]

Doktorát získala na americké Princetonské univerzitě na katedře astrofyzikálních věd pod vedením Davida Spergela, kde se zabývala fluktuací reliktního záření na základě dat získaných Wilkinsonovou mikrovlnnou anizotropní sondou (WMAP).[10][11][12]

Po získání doktorátu pracovala v Kavliho institutu pro kosmologickou fyziku na Chicagské univerzitě jako spolupracovník na Hubbleově vesmírném teleskopu. Absolvovala několik postdoktorandských stáží a v roce 2007 se vrátila na univerzitu v Cambridgi jako pokročilý vědecký pracovník Science and Technology Facilities Council (STFC).[13] V roce 2008 získala juniorské výzkumné stipendium na King's College v Cambridge. V témže roce získala cenu Leverhulme Trust za kosmologii.

Několik let byla Hiranya Peiris ředitelkou Centra Oskara Kleina pro kosmickou částicovou fyziku na Stockholmské univerzitě a profesorkou astrofyziky na University College London.[14] V roce 2023 byla jmenována profesorem astrofyziky na Institute of Astronomy v Cambridge.[15][16][17]

Výzkum a ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Tři mezníky pozorování reliktního záření (červený pruh je záření Mléčné dráhy): 1965 detekce existence záření, pozemní anténou Panzias a Wilson, 1992 první mapování družicí COBE, 2003 zpřesnění mapy družicí WMAP
    V roce 2012 byla Hiranya Peiris členkou týmu WMAP, který získal Gruberovu kosmologickou cenu za vynikající měření anizotropie v reliktním záření z Velkého třesku – kosmickém mikrovlnném pozadí.[18] Reliktní záření nebo také kosmické mikrovlnné pozadí je elektromagnetické záření, které přichází z vesmíru ze všech směrů a je považováno za pozůstatek konce velkého třesku. Je jedním z nejvýznamnějších zdrojů poznatků o raného vesmíru a předmětem intenzivního výzkumu v současnosti.
  • WMAP je americká průzkumná sonda určená pro měření fluktuací reliktního záření. Vypuštěná byla NASA v roce 2001.
    Tento výzkum vědcům umožnil odhadnout stáří vesmíru, jeho expanzi a základní složení. Hiranya Peiris na základě pozorování WMAP testovala teorie raného vesmíru a její výzkum přispěl k novým definicím hranice mezi kosmologií a fyzikou vysokých energií. Výsledky WMAP o kosmické inflaci popsal britský teoretický fyzik Stephen Hawking jako nejzajímavější vývoj ve fyzice během jeho kariéry.[19]
  • Hiranya Peiris sehrála klíčovou roli v analýze dat kosmického mikrovlnného pozadí (Cosmic Microwave Background, CMB) z družice Planck ESA a je průkopníkem nově vznikající oblasti astrostatistiky. Vyvíjí inovativní statistické metody, které nyní tvoří součást standardní sady nástrojů pro analýzu kosmologických dat.
  • V roce 2014 byla velmi skeptická k oznámení o objevu primordiálních gravitačních vln v kosmickém mikrovlnném pozadí.[20] Její skepse se ukázala jako opodstatněná, neboť v roce 2015 byla publikována společná analýza dat z družic BICEP2 a Planck. Evropská kosmická agentura pak oznámila, že signál lze zcela připsat prachu v Mléčné dráze. Přesto byly (neprimordiální) gravitační vlny od té doby detekovány různými experimenty.[21]
  • V roce 2016 byla zvolena členem Americké fyzikální společnosti.
  • V roce 2018 byla oceněna Hoylovou medailí a cenou britského Fyzikálního institutu za její přední příspěvky k pochopení původu a vývoje kosmické struktury.[22]
  • V roce 2020 byla oceněna Cenou Görana Gustafssona za fyziku od Nadace Görana Gustafssona a Královské švédské akademie věd za její inovativní výzkum dynamiky raného vesmíru, který propojuje kosmologická pozorování se základní fyzikou.[23] Byla také zvolena členkou Rady STFC, hlavního strategického poradního orgánu Rady pro výzkum, která financuje částicovou fyziku a astronomii ve Velké Británii.
  • V roce 2021 byla oceněna medailí a cenou Maxe Borna Německou fyzikální společností a Eddingtonovou medailí Královské astronomické společnosti jako uznání za její přínos kosmologii.[24][25]
  • V roce 2022 byla zvolena zahraničním členem Královské švédské akademie věd (švédsky Kungliga Vetenskapsakademien, KVA).[26]

Veřejná angažovanost[editovat | editovat zdroj]

  • Vedle akademických přednášek pořádá Hiranya Peiris veřejné přednášky o kosmologii.[27][28]
  • Píše články a poskytuje rozhovory pro rozhlas i tištěná média. Objevila se v podcastech, televizních programech a celostátních zprávách.[29][30]
  • V roce 2013 měla přednášku o Znásobení dimenzí a byla časopisem Astronomy Magazine vybrána jako jedna z deseti nejlepších hvězd časopisu.[31][32]
  • V roce 2017 Hiranya Peiris spolupracovala s umělkyní Penelope Rose Cowley na vytvoření uměleckého díla s názvem Cosmoparticle.[33][34][35]  
  • V roce 2018 přispěla k uměleckému dílu umělkyně Goshky Macugy připravovanému na výstavu, která se konala v roce 2019 ve švédském Bildmuseet. Byla tam představena díla 14 umělců z celého světa, která byla inspirována částicovou fyzikou.[36][37][38]

Přehled ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Hiranya Peiris přebírá Fowlerovu cenu od Rogera Daviese v roce 2012
    2022 – zvolena členem Královské švédské akademie věd[26]
  • 2021 – ERC Advanced Grant[39]
  • 2021 – Eddingtonova medaile, Královská astronomická společnost[25]
  • 2021 – Medaile a cena Maxe Borna Fyzikálního ústavu a Německé fyzikální společnosti[24]
  • 2020 – Cena Görana Gustafssona za fyziku, Nadace Görana Gustafssona  švédská akademie věd[23]
  • 2018 – Buchalterova kosmologická cena[40]
  • 2018 – Medaile a cena Freda Hoylea, Fyzikální ústav[22]
  • 2018 – Cena za průlomové objevy ve fundamentální fyzice[41][42]
  • 2014 – Buchalterova kosmologická cena[43]
  • 2012 – Gruberova cena za kosmologii nadace[18]
  • 2012 – Fowlerova cena, Royal Astronomical Society[44]
  • 2009 – Cena Philipa Leverhulmeho, Leverhulme[45]
  • 2007 – Halliday Prize, STFC[46]
  • 2007 – Kavli Frontiers Fellow, Nároední akademie pro vědu[47]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Hiranya Peiris na anglické Wikipedii a Hiranya Peiris na německé Wikipedii.

  1. STFC Council member - Professor Hiranya Peiris [online]. STFC Council [cit. 2020-03-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Oral history interview transcript with Hiranya Peiris on 21 April 2021, American Institute of Physics, Niels Bohr Library & Archives
  3. Breakthrough Prize – Fundamental Physics Laureates – Norman Jarosik and the WMAP Science Team [online]. [cit. 2017-12-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. RAS Vice-President Professor Hiranya Peiris shares Breakthrough Prize in Fundamental Physics [online]. [cit. 2021-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Wilkinson Microwave Anisotropy Probe (WMAP) [online]. [cit. 2017-12-12]. Dostupné online. 
  6. GOODYEAR, Charis. The cosmologist solving questions at the boundary of our understanding [online]. This Cambridge Life [cit. 2023-12-12]. Dostupné online. 
  7. THOMPSON, Michael T J. Advances In Astronomy: From The Big Bang To The Solar System. [s.l.]: World Scientific, 2005. ISBN 1-78326-019-X. S. 122. 
  8. Career Path: Exploring fingerprints from the Big Bang [online]. 19 November 2015 [cit. 2019-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. UCL. Hiranya Peiris [online]. 26 January 2018 [cit. 2019-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. PEIRIS, Hiranya. First year Wilkinson Microwave Anisotropy Probe results: Cosmological parameters and implications for inflation. [s.l.]: [s.n.], 2003. Bibcode 2003PhDT.........9P. OCLC 53202248 Šablona:ProQuest. 
  11. Iris View Profile [online]. [cit. 2017-12-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Thompson J Michael T. Advances In Astronomy: From The Big Bang To The Solar System. [s.l.]: World Scientific, 26 October 2005. Dostupné online. ISBN 978-1-78326-019-5. S. 99–. 
  13. Dr Hiranya Peiris. Astronomy & Geophysics. February 2012, s. 1.37. DOI 10.1111/j.1468-4004.2012.53136_7.x. 
  14. The Leverhulme Trust, 2009 Award Winners [online]. [cit. 2017-12-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 April 2016. 
  15. Hiranya Peiris appointed Professor of Astrophysics (1909) [online]. [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Prof Hiranya Peiris - Oskar Klein Centre [online]. [cit. 2023-12-12]. Dostupné online. 
  17. Prof Hiranya Peiris [online]. [cit. 2018-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. a b 2012 Gruber Cosmology Prize Citation | The Gruber Foundation [online]. [cit. 2017-12-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. 2013 Smart Guide: New maps to rein in cosmic inflation. New Scientist. Dostupné online [cit. 12 December 2017]. (anglicky) 
  20. Gravitational waves: have US scientists heard echoes of the big bang?. the Guardian. 14 March 2014. Dostupné online [cit. 24 August 2022]. (anglicky) 
  21. COWEN, Ron. Gravitational waves discovery now officially dead. Nature. 30 January 2015. DOI 10.1038/nature.2015.16830. S2CID 124938210. 
  22. a b PHYSICS, Institute of. 2018 Fred Hoyle Medal and Prize [online]. [cit. 2021-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. a b PHYSICS DEPARTMENT, Stockholm University. Göran Gustafsson Prize [online]. [cit. 2020-03-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. a b 2021 [online]. [cit. 2020-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. a b Eddington Medal 2021 – Professor Hiranya Peiris [online]. Royal Astronomical Society [cit. 2021-01-11]. Dostupné online. 
  26. a b Kungl. Vetenskapsakademien [online]. [cit. 2022-06-20]. Dostupné online. 
  27. THE ROYAL INSTITUTION. Cosmology: Galileo to Gravitational Waves – with Hiranya Peiris. [s.l.]: [s.n.], 10 August 2016. Dostupné online. 
  28. Hiranya Peiris | In the Dark [online]. [cit. 2017-12-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. Multiverse Proof Possibility From Colliding Universes | Quanta Magazine. Quanta Magazine. Dostupné online [cit. 12 December 2017]. 
  30. DEVLIN, Hannah; JACKSON, Graihagh. Cross Section: Hiranya Peiris – Science Weekly podcast. The Guardian. 24 May 2019. Dostupné online [cit. 19 February 2021]. (anglicky) 
  31. TEDxCERN | TED [online]. [cit. 2017-12-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. Astronomy Magazine names "Rising Stars of Astronomy" [online]. [cit. 2017-12-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. Scientist (PhD in astrophysics) shocked by reference to her ethnicity. The Independent. 21 March 2014. Dostupné online [cit. 12 December 2017]. (anglicky) 
  34. MEIKLE, James. Daily Mail accused of insulting top female scientists. The Guardian. 21 March 2014. Dostupné online. 
  35. Groundbreaking science is blind to prejudice. Times Higher Education (THE). 27 March 2014. Dostupné online [cit. 12 December 2017]. (anglicky) 
  36. COSMOPARTICLE [online]. [cit. 2017-12-12]. Dostupné online. 
  37. Imaginative intersection [online]. 18 June 2020 [cit. 2021-02-19]. Dostupné online. 
  38. Entangled Realities: Minding the Gap by Ariane Koek [online]. [cit. 2021-02-19]. Dostupné online. 
  39. LARSSON, Per. Stockholm University receives four ERC Advanced Grants – Stockholm University [online]. [cit. 2022-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. Cosmoparticle Physicists awarded share in Buchalter Cosmology Prize [online]. 29 January 2019 [cit. 2022-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. Awards Won – Astrophysics Science Division – 660 [online]. [cit. 2017-12-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. Fundamental Physics Breakthrough Prize [online]. [cit. 2021-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. Buchalter Cosmology Prize for Bubble Collision Simulations [online]. [cit. 2017-12-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. MASSEY, Robert. RAS honours leading astronomers and geophysicists [online]. [cit. 2017-12-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. Young researchers win Philip Leverhulme Prizes. Astronomy & Geophysics. December 2009, s. 6.08. DOI 10.1111/j.1468-4004.2009.50604_16.x. Bibcode 2009A&G....50f...8.. 
  46. Dr Hiranya Peiris – Research Councils UK [online]. [cit. 2021-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 July 2017. (anglicky) 
  47. Kavli Frontiers of Science Alumni [online]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]