Hippokratés

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Hippokrates)
Skočit na: Navigace, Hledání
Hippokratés od Petra Paula Rubense

Hippokratés z Kósu (460 př. n. l., Kós – ca 377 př. n. l., Larisa v Thessálii) řecky ´Iπποκράτης, byl nejslavnější lékař starověku a „otec medicíny“, zakladatel racionálního lékařství.

Život[editovat | editovat zdroj]

Hippokratés pocházel z lékařské rodiny, z jižních Sporad (Dodekanésu), při jihozápadním pobřeží Malé Asie, odvozující svůj původ od Asklépia. V Platónově dialogu (Protágoras 311b) je také nazván Asklépiovcem, tedy žákem a jakoby potomkem Asklépiovým. Hippokratés v mládí cestoval za vzděláním po Řecku, Malé Asii a snad i po Egyptu. Vrchol jeho činnosti spadá do období peloponéské války v letech 431404 př. n. l. V roce 430 př. n. l. potlačil v Athénách mor a bylo mu přiznáno čestné občanství města.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Byl nejvýznamnějším představitelem tzv. kóské školy. Je mu přisuzována nejstarší vrstva sbírky lékařských textů Corpus Hippocraticum, které nahradily primitivní léčitelskou magii soustavným pozorováním a racionální úvahou a položily tak základy medicíny jako vědeckého oboru. Snažil se o vymezení duševních poruch, lidský mozek považoval za interpreta vědomí. Bývá mu přisuzováno autorství Hippokratovy přísahy – souboru etických pravidel pro jednání lékaře.

Hippokrates geograf[editovat | editovat zdroj]

Osídlenou zemi (ekumenu) člení – podle předpokladů pro život lidí – na tři pásy:

  • chladný – severní (kde žijí Skýtové)
  • nejpříznivější – mírný (do nějž patří Řecko)
  • suchý – jižní (zahrnující Libyi (Afriku), Egypt a větší část Asie).

Na základě porovnávání obyvatelstva těchto pásů dochází k závěru, že vlastnosti těla i ducha jsou určovány (či přinejmenším ovlivňovány) podnebím.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Sbírka Corpus Hippocraticum přinesla mimo jiné ideu lékařského tajemství, jak je známe dnes. Její součástí je tzv. Hippokratova přísaha.
  • Peri aeron, hydaton, topon (O vzduchu, vodách a místech) – pojednává o vlivu prostředí na zdravého i nemocného člověka. Vyslovuje v něm myšlenky, které lze spojovat s počátky medicínské geografie. Hippokratés poukazuje na souvislosti způsobu života, výživy, zdravotního stavu, psychiky lidí a snad i charakteru národů s přírodním prostředím.

Jiné hippokratovské texty obsahují autorovo pojetí nemoci jakožto nerovnováhy čtyř základních tělesných šťáv: černé žluče (melos), žluté žluče (chole), krve (sanguis) a slizu (flegma). Tuto teorii později převzal a rozvinul Galénos a stala se na dlouhá staletí klasickou. Některé jeho spisy snad pocházejí z Alexandrijské lékařské knihovny.

Život je krátký, umění dlouhé, příležitost prchavá, zkušenost klamná, úsudek obtížný.
— Aforismy I.1.
Pomáhat - nebo alespoň neškodit.
— Epidemica I.11

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hippokrates, Aforismy ; Prognostikon ; O vzduchu, vodách a místech. Praha: Alberta 1993
  • Ottův slovník naučný, heslo Hippokratés. Sv. 11, str. 308

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu