Hippokratés

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Hippokrates)
Skočit na: Navigace, Hledání
Hippokratés
Hippokratés od Petra Paula Rubense
Hippokratés od Petra Paula Rubense
Narození 60. léta 5. století př. n. l.
Kós
Úmrtí 70. léta 4. století př. n. l.
Larisa
Povolání lékař, filosof a spisovatel
Děti Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ16464644
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hippokratés z Kósu (460 př. n. l., Kós – ca 377 př. n. l., Larisa v Thessálii) řecky ῾Ιπποκράτης, byl nejslavnější lékař starověku a „otec medicíny“, zakladatel racionálního lékařství.

Život[editovat | editovat zdroj]

Hippokratés pocházel z lékařské rodiny, z jižních Sporad (Dodekanésu), při jihozápadním pobřeží Malé Asie, odvozující svůj původ od Asklépia. V Platónově dialogu (Protágoras 311b) je také nazván Asklépiovcem, tedy žákem a jakoby potomkem Asklépiovým. Hippokratés v mládí cestoval za vzděláním po Řecku, Malé Asii a snad i po Egyptu. Vrchol jeho činnosti spadá do období peloponéské války v letech 431404 př. n. l. V roce 430 př. n. l. potlačil v Athénách mor a bylo mu přiznáno čestné občanství města.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Byl nejvýznamnějším představitelem tzv. kóské školy. Je mu přisuzována nejstarší vrstva sbírky lékařských textů Corpus Hippocraticum, které nahradily primitivní léčitelskou magii soustavným pozorováním a racionální úvahou a položily tak základy medicíny jako vědeckého oboru. Snažil se o vymezení duševních poruch, lidský mozek považoval za interpreta vědomí. Bývá mu přisuzováno autorství Hippokratovy přísahy – souboru etických pravidel pro jednání lékaře.

Hippokrates geograf[editovat | editovat zdroj]

Osídlenou zemi (ekumenu) člení – podle předpokladů pro život lidí – na tři pásy:

  • chladný – severní (kde žijí Skýtové)
  • nejpříznivější – mírný (do nějž patří Řecko)
  • suchý – jižní (zahrnující Libyi (Afriku), Egypt a větší část Asie).

Na základě porovnávání obyvatelstva těchto pásů dochází k závěru, že vlastnosti těla i ducha jsou určovány (či přinejmenším ovlivňovány) podnebím.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Sbírka Corpus Hippocraticum přinesla mimo jiné ideu lékařského tajemství, jak je známe dnes. Její součástí je tzv. Hippokratova přísaha.
  • Peri aeron, hydaton, topon (O vzduchu, vodách a místech) – pojednává o vlivu prostředí na zdravého i nemocného člověka. Vyslovuje v něm myšlenky, které lze spojovat s počátky medicínské geografie. Hippokratés poukazuje na souvislosti způsobu života, výživy, zdravotního stavu, psychiky lidí a snad i charakteru národů s přírodním prostředím.

Jiné hippokratovské texty obsahují autorovo pojetí nemoci jakožto nerovnováhy čtyř základních tělesných šťáv: černé žluče (melos), žluté žluče (chole), krve (sanguis) a slizu (flegma). Tuto teorii později převzal a rozvinul Galénos a stala se na dlouhá staletí klasickou. Některé jeho spisy snad pocházejí z Alexandrijské lékařské knihovny.

Život je krátký, umění dlouhé, příležitost prchavá, zkušenost klamná, úsudek obtížný.
— Aforismy I.1.
Pomáhat - nebo alespoň neškodit.
— Epidemica I.11

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hippokrates, Aforismy ; Prognostikon ; O vzduchu, vodách a místech. Praha: Alberta 1993
  • Ottův slovník naučný, heslo Hippokratés. Sv. 11, str. 308

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]