Melancholik

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Melancholik je jeden ze čtyř druhů temperamentu, labilní introvert. Tělní tekutina, která ho podle starých názorů (Hippokratés) ovlivňuje, je černá žluč (řecky melané cholé, odtud název).[1] Je tichý, přecitlivělý, nespolečenský, vážný, pesimistický, rigidní (nesnadně se přizpůsobuje).[2] Prožívá hluboce a pomalu a k věcem se velmi často vrací.[2] V názorech a reakcích navenek je střízlivý a umírněný, ale uvnitř sebe všechno hluboce prožívá.[3] Z hlediska neurovědy u melancholika probíhá slabý vzruch a slabý útlum.

Čtyři temperamenty (flegmatik, cholerik, sangvinik, melancholik)

Zápory[editovat | editovat zdroj]

Je rozšířeným mýtem, že melancholik snadno a opakovaně podléhá depresím. Je pravda že může být citlivý pro své lpění na minulosti, ale melancholické myšlení nelze v žádném případě vnímat jako z podstaty závadné, na rozdíl od myšlení lidí psychicky nemocných, například právě depresí. Melancholie není psychická nemoc, a už vůbec ne zvýšený sklon k depresím. Melancholik je především analytický a přemýšlivý a velmi mu záleží na jistotách a řádu. Proto může, ale ne vždy tomu bývá pravidlem, trpět velkou vnitřní nejistotou. Melancholik má silný sklon k perfekcionismu, velmi mnoho pozornosti věnuje přípravě a připravenosti, a naopak nemá rád finální akci. Jeho hloubavá mysl mu mnohdy neumožní se uvolnit a přestat si dělat starosti, a to primárně pragmatické a věcné, nikoli zbytečné a abstraktní. Je velmi přecitlivělý na jakékoli problémy a zádrhele v běžícím plánu, a velmi lpí na předem promyšleném postupu.[4] Nevyhovují mu změny. Občas na sebe klade nerealistické nároky.[4] Většinou musí mít všechno perfektní a podle svých představ.[4] Na mnohé může působit dojmem nedosažitelný/nedostupný.[5] Melancholik má často názor velmi odlišný od ostatních, což může být způsobeno právě snahou vše si důkladně promyslet a vytvořit si tak mnohem objektivnější názor. Své problémy může skrývat a zapírat před ostatními.

Klady[editovat | editovat zdroj]

Melancholik se již od raného dětství jeví jako hluboký myslitel.[4] Často působí dojmem, že preferuje samotu, ale není tomu vždy pravidlem.[4] Navzdory svému nízkému až zápornému sebehodnocení se snaží vypadat sebevědomě a důstojně. „Oceňuje krásu, inteligenci a vědomosti“. Je mlčenlivý a přemýšlivý.[4] Neustále klade důraz na duševní činnost. Je vážný, stanovuje si dlouhodobé cíle a zabývá se hlavně věcmi, které mají užitečný význam trvalého rázu. Mívá vyšší IQ. Rád poslouchá hudbu. Miluje čísla, grafy, mapy, plánky, seznamy, novinky. Postřehne detaily, které ostatní ani nestačí zaregistrovat.[4] Nemá rád plýtvání a miluje výhodné koupě. Umí být starostlivý a soucitný s upřímným zájmem o pomoc lidem. Pokud má přátele, zajímá se o ně, stará se o ně, nedá na ně dopustit a je pro ně schopen udělat téměř vše. Může rád řešit filosofické otázky, u kterých je vytvoření si vlastních idealistických vzorců o společnosti/člověku více než pravděpodobné.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VENGLÁŘOVÁ, Martina. Průvodce partnerským vztahem. [s.l.]: Granda, 2008. 128 s. S. 10. 
  2. a b Temperament - charakteristika osobností [online]. Psychotests.net [cit. 2018-12-31]. Dostupné online. 
  3. Říčan, Psychologie osobnosti. Str. 96nn.
  4. a b c d e f g ONDRUŠKOVÁ, Hana. Typologie osobnosti – melancholik. Sama doma [online]. Česká televize, 2012-11-21 [cit. 2018-12-31]. Dostupné online. 
  5. Druhy temperamentu [online]. Skuskaosobnosti.sk [cit. 2018-12-31]. Dostupné online. (slovensky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • M. Venglářová, Průvodce partnerským vztahem. Granda 2008
  • P. Říčan, Psychologie osobnosti. Praha: Orbis 1972

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]